Do společné firmy se zpracovatelům mléka moc nechce
Několikahodinový výslech na antimonopolním úřadu, který absolvoval zhruba před rokem, považuje šéf jihočeské Madety Milan Teplý za svůj nejhorší zážitek v profesním životě. Přesto si možná koleduje o jeho zopakování. Snaží se totiž přesvědčit rozhodující tuzemské zpracovatele mléka, aby si po vzoru zemědělců vytvořili vlastní obchodní organizaci, přes niž budou prodávat své zboží. Cíl je jasný: silnější pozice vůči řetězcům při jednání o prodejních cenách. O obchodní fúzi s některými kolegy-konkurenty usiluje Teplý už delší dobu, v posledních týdnech roste jeho aktivita úměrně s tím, jak dodavatelé mléka tlačí na stále vyšší nákupní ceny. Řetězce na druhé straně přibrzďují nárůst cen mléčných výrobků, uzdu zdražování však povolují, jak je vidět, u cen másla, konzumního mléka či sýrů, porovnáváme-li jejich ceny s úrovní, která tu byla ještě před letními prázdninami.
Úkol pro prezidenta.
Předpolí pro vznik společné organizace mlékařů pomáhá připravovat prezident Potravinářské komory ČR Miroslav Toman, který je ve funkci pouhý jeden měsíc. Teplý mu pomohl zajistit podporu ve volbách a dnes říká: „Potravinářská komora by měla sehrát klíčovou roli při vytvoření nějaké obchodní organizace mlékáren.“ „Pracujeme na tom. S mlékárnami hledáme cesty, jak dál,“ potvrzuje Toman. Nyní, jak dodává, je třeba se domluvit, zda půjde o společnou obchodní firmu mlékařů nebo o odbytové družstvo. „Vše je nutné vymyslet tak, abychom nenarazili na zákon o ochraně hospodářské soutěže. Rozhodně nechceme ovládnout celý trh, vždyť jsou tady také zahraniční společnosti,“ poznamenává prezident Potravinářské komory ČR, který otevřeně přiznává, že při obhajobě zájmů členů chce klást důraz na potřeby českých zpracovatelů.
Paličatá Olma.
Obecně u nás snaha o propojování není příliš v oblibě a mlékaři asi nebudou výjimkou, ač Toman tvrdí, že o jejich nezájmu nelze v žádném případě mluvit. Madeta má jistého partnera ve spřízněné společnosti Moravia Lacto Oldřicha Gojiše. Ovládnutím Mlékárny Olešnice a Bohemilk Opočno vytvořil skupinu, která je třetím největším zpracovatelem mléka v Česku. Druhá Olma však do společného podniku nechce. „Nerad bych seděl na antimonopolním úřadu, mám s ním už zkušenosti z konce devadesátých let. Nejde udělat nějaké uskupení, aby nebylo v rozporu se zákonem na ochranu hospodářské soutěže,“ je přesvědčen generální ředitel Olmy Jiří Gavenda. Navíc si nedělá iluze o tom, že se dají v České republice, která vyrábí necelé procento z evropské produkce mléka, ovlivňovat ceny na vstupu i na výstupu. Zastánci nové obchodní platformy přesvědčují rovněž Mlékárnu Hlinsko, dalšího významného zpracovatele v českých rukou, aby s nimi při prodeji táhla za jeden provaz. Někteří pozorovatelé však příliš nevěří tomu, že se mlékaři nakonec dohodnou, i když by pro ně spojení k odbytu mohlo být prospěšné. Záměr prý většinou ztroskotá ve chvíli, kdy se začne mluvit o konkrétních podílech v novém subjektu. Každý má své představy a skloubit je dohromady lze jen obtížně.
Hlavně soutěžit.
Zemědělci by logicky přivítali, kdyby si zpracovatelé stejně jako oni vytvořili odbytovou organizaci k prosazení lepších cen. „Dlouho je k tomu nutíme. Někteří představitelé mlékáren chtějí touto cestou jít, ale druzí jim podrážejí nohy,“ sděluje Pavel Sáňka, předseda celostátního mlékařského družstva Mlecoop, které má pod kontrolou asi čtvrtinu trhu s mléčnou surovinou. Stejné soutěžní právo platí jak pro zemědělce, tak pro zpracovatele jejich produktů. Potravináři si klidně mohou založit společný podnik a vybrat si manažera, jehož hlavním úkolem bude sjednávat maximální ceny produktů například vůči řetězcům. Nesmí však přitom zapomínat, že je bude bedlivě sledovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Ohlídá si, aby nezneužili dominantního postavení, zejména při relativně vysokém tržním podílu, to znamená nad 40 procent. Jednání s ÚOHS se šéf Madety nevyhne, kdyby pokročil na druhé cestě k posílení své pozice, na níž souběžně pracuje. Tedy majetkově ovládnout některé mlékárny, které jsou v českých rukou. Jména nechce Teplý předem sdělovat, je přitom jasné, že největším ternem by pro něho byla olomoucká Olma, jejímž majoritním vlastníkem jsou prostřednictvím akciové společnosti Milkagro zemědělci. Může však sázet na to, že se zachovají stejně jako v jiných mlékárnách (naposledy v Kuníně), kde svůj podíl už prodali? Zdroje týdeníku EURO potvrzují, že vedle Olmy má Madeta ve svém hledáčku ještě mlékárny v Hlinsku a Poděbradech.
Na zelené louce.
„Každá mlékárenská skupina má snahu se rozšiřovat. Nutně to nemusí být nákupem existujících provozů, ale pozici na trhu může zvýšit i tím, že si ji vynutí konkurenčním tlakem. Zpracovatelskou kapacitu si pak může postavit na zelené louce,“ nabízí druhou možnost Oldřich Obermaier, zástupce francouzské skupiny Bongrain, která má u nás tři mlékárny: TPK Hodonín, Povltavské mlékárny Sedlčany a Pribinu Přibyslav. V Česku dnes působí kolem 40 mlékárenských společností, které mají celkem 63 provozů. Mlékárny s českými vlastníky zpracovávají asi tři čtvrtiny suroviny, přibližně třináct procent mléka odvážejí cisterny za hranice, především do Německa. Na žíznivý světový a evropský trh s lákavými cenami bude v předvánočním čase směřovat také zřejmě výrazně více mléčných výrobků z tuzemska. Vzniká tu nevídaný jev - obchodní řetězce místo výběru zboží je dnes spíše shánějí. „Současná situace je opravdu mimořádná, nevzpomínám si, že by se něco podobného někdy stalo u jakékoli komodity. Není tu jen tlak na zvyšování cen, ale pociťujeme i nedostatek zboží v celém mléčném sortimentu,“ potvrzuje šéf českého zastoupení hypermarketů Globus Petr Vyhnálek. „Stejně jako všichni sháníme, co je k dispozici,“ doplňuje. Někteří mlékaři dávají podobně jako zemědělci přednost lukrativním cenám při vývozu před dodržením smluv. „Některé věci si budeme pamatovat,“ poznamenává Vyhnálek a mluví o zneužití situace.
Praporek: Zemědělci by přivítali, kdyby si mlékaři stejně jako oni vytvořili odbytovou organizaci k prosazení lepších cen
