Magazín E8 získal analýzu, kterou připravila společnost PricewaterhouseCoopers (PwC) pro orientaci v tom, co by vlastně stála pražská olympiáda. Její pozorný čtenář se nestačí divit. Až doposud bylo zveřejněno, že náklady by činily (pro rok 2020) zhruba 132 miliard korun. Tuto cifru nyní všichni budou do zemdlení opakovat. Není to sice málo, ale od akcí Temelín nebo IPB jsme se už chvíli nerozšoupli a za pozdvižení města i země to pravděpodobně stojí.
Postavme ale olympijský sen na pevnější půdu. Část celkového výpočtu zůstala utajena. PwC totiž logicky oddělila náklady přímo „vyvolané olympiádou“ (výstavba sportovišť, organizace, bezpečnost a jiné) od nákladů „podporujících OH“. Na veřejnost se ale dostala pouze první kapitola.
Říká se, že letní olympiáda je dvacet mistrovství světa, která probíhají na jednom místě najednou. (Pamatujeme si ještě, že jsme docela nedávno měli „plné brýle“ jednoho, hokejového?) Smíříme-li se s faktem, že MOV ještě nikdy nesvěřil pořádání tak gigantické akce městu s provinciální infrastrukturou a spartakiádními ambicemi, nezbude než spolu s PwC považovat náklady „podporující OH“ za téměř povinnou investici.
Jen rozšíření hotelové kapacity by přišlo na zhruba 20 miliard korun. Nutné zesílení železničního spojení na 137 miliard. A přiměřené silniční spojení s městem skoro na 300 miliard. Že to nejsou investice jen na výběr, dokumentuje fakt, že PwC, světově uznaný specialista na problematiku financování her, na posledním řádku všechny údaje sčítá a dospívá k sumě asi 620 miliard korun.
Ještě zajímavější je kapitola financování. Na soukromý sektor vychází asi 20 procent nákladů, na město Praha 17 procent a 49 procent by musel zalepit stát. Zastánci kandidatury budou vždy argumenovat, že má-li být Praha evropským velkoměstem hodným toho jména, podobné investice ji v nejbližších desetiletích beztak neminou. Ostatně - bylo by báječné žít v takovém městě, podobně jako je báječné jezdit mercedesem 600SL a svačit humry.
Spojení „spartakiádní ambice“ bylo míněno zejména na margo obsahu diskuse, která se prozatím na veřejnosti o kandidatuře Prahy vede. Studie PwC, respektiva suma, k níž dospěla, je totiž důvodem, proč by měla být vedena jinými otázkami. Jaké máme představy o své zemi za osm, dvanáct, patnáct let? Budeme si moci dovolit ne snad pořádat olympiádu, to je jen detail, ale řadit se k nejmodernějším evropským metropolím? Jsme schopni plánovat budoucnost daleko za horizontem příštího volebního období, daleko za horizontem vlastního aktivního života? Tyto otázky navozují velice užitečnou komunikační platformu, i kdybychom nakonec zjistili, že výsledkem nebudou olympijské hry, ale jen olympijská hra na pravdu.
