Manažeři pozvaní do poroty nikdy nesebrali odvahu dokázat schopnosti ve vlastním byznysu
Děkuji autorovi článku Žádná fialová saka (EURO 47/2009) Michalu Kučerovi za snahu o „zvýšení prestiže a povědomí o soutěži (Podnikatel roku) a podnikání obecně“. Děkuji i za snahu o „vnesení nového ducha“ do této soutěže. Nejen proto, že se letos odehrává jubilejní desátý ročník této české odnože nejprestižnější soutěže na světě pro podnikatele. Především však proto, že jakákoli lidská činnost musí být trvale inovována a vylepšována.
Nepochybuji, že Kučera byl ve snaze o popularizaci podnikatelské sféry a o inovaci soutěže veden nejčistšími úmysly a vnášel do svých rozhodnutí a činů nejvyšší nasazení. Obávám se však, že v tomto případě by bylo méně více a nic by bylo nejvíc.
Přetrvávání legend
Titulek Žádná fialová saka a podtitulek Podnikatel nesmí už být negativní slovo, jak říká vedoucí partnerka Ernst & Young v České republice, pořadatele soutěže, Magdalena Souček, nás však vracejí o dvacet let nazpět. Do doby, kdy jsme všichni a ve všem začínali zcela od začátku. Do doby, kdy tehdejší prezident Václav Havel vykonal slavnostní prezidentský pochod před hradní stráží v kalhotách nad kotníky. A tehdejší premiér Václav Klaus se pejorativně vyjádřil o podnikatelích a jejich fialových sakách. A to nám zůstalo. Jemu pro změnu výrok, že neumí rozlišit čisté a špinavé peníze.
V obou případech to bylo jinak. Legendy však přetrvávají. Svou společnost jsem zakládal v roce 1990, dodnes ji vlastním, stále pracuji a denně se potkávám s mnoha partnery. Nemám a neměl jsem fialové sako. Nikoho jsem v něm dvacet let nepotkal.
Nemilovaní podnikatelé
Žádné PR články nevylepší pověst podnikatelů. Naopak, tato snaha vyzní negativně. Chcete-li, uveřejňujte nevšední, pravdivé životní příběhy jejich nositelů. To je maximum možného. Podnikatelé totiž byli a jsou vždy a všude nemilovaní. A budou. Přestože ti skuteční jsou úžasní renesanční lidé. A z celé populace nejsociálnější. Nesou totiž skutečnou odpovědnost za existenci desítek až desetitisíců zaměstnanců a jejich rodin, ačkoli to nemají napsané na štítech firem. A odvedenými daněmi živí i zbytek národa. Včetně Jiřího Paroubka a jeho přátel, kteří si dali slovo sociální do štítu. Přestože se nepřičinili a sociální fakticky nejsou.
Winston Churchill, nejvýznamnější osobnost minulého století nejstarší demokracie na světě, řekl: „Jsou lidé, kteří považují podnikatele za prašivého vlka, kterého je třeba ubít k smrti. Jiní se domnívají, že podnikatel je snad nějaká kráva, kterou je možné nepřetržitě dojit. Jen málokdo v něm vidí koně, který táhne káru.“
Snad jediné by novináři mohli a měli – nepsat o mně (pouze pro příklad) jako o podnikateli, ale o továrníkovi. Už jich totiž vlastním víc než dvacet a další budujeme. A zastaví-li policie na dálnici známého člověka a v přímém přenosu po něm dupe, nenazývat ho také podnikatelem. Ale napsat o něm, že je majitelem barů, diskoték a fotbalového oddílu. Navzdory uvedenému se však prestiž a respekt skutečných podnikatelů mnoho let zvyšuje a lidé, kteří chtějí vědět, vědí. U těch ostatních se pohled nemění a nezmění.
Špatná inovace
„V porotě jsou vítězové z minulých let … dívají se na věc více či méně z jednoho pohledu, a my bychom rádi soutěž nějak obohatili,“ říká Magdalena Souček. Obohacením a inovací je advisory board plný manažerů zvučných jmen – Muriel Antonová z Vodafonu, Jane Gilsonová z Microsoftu, Petr Koblic z Burzy cenných papírů Praha, Lubor Žalman z Raiffeisenbank a Petr Šmída z Trade Bank. Z kontextu článku vyplývá, že mají radit, spolurozhodovat, povýšit soutěž a obohatit ji. To, co bylo nestačí. Předchozí ročníky byly nedostatečné a poroty omezeného rozhledu. Omlouvám se, ale je to špatná inovace.
V roce 2007 jsem se do této soutěže přihlásil ze dvou důvodů. Za prvé proto, že ji považuji za jedinou cennou a prestižní a chtěl jsem ji vyhrát. Dal jsem si pouze jeden pokus a veřejně i porotě jsem to sdělil. Kdybych nezvítězil, další pokus bych již neabsolvoval. Za druhé proto, že jsem uvěřil, že moje vítězství je možné. Věděl jsem totiž, že mám skvělou firmu a výsledky. A pak jsem věděl, že v porotě sedí lidé mé krve. Skvělí podnikatelé, minulí vítězové, lidé vědoucí, rozhodní a odpovědní, které neovlivní, zda mám pěšinku na druhou stranu nebo žádnou nemám. Měla-li by porota jiné složení, nikdy bych se nepřihlásil.
Podivné rozhodování
Mnohokrát mi byla nabízena účast v jiných soutěžích, vždy jsem ji však odmítl. Nevěřím porotám složeným z teoretiků a laiků. Věřil jsem porotě v čele s Pavlem Juříčkem z BRANO Group, podnikatelem roku 2006, a pohledu na věc jejích členů. Většinu z nich jsem přitom osobně neznal.
Manažeři pozvaní do advisory board kvůli obohacení a mnozí další jsou nesporně skvělí lidé. Schopní, inteligentní, výkonní a inspirativní. Dámy navíc krásné. I proto budou osvěžením a obohacením. Bohužel však nikdy nesebrali odvahu převzít absolutní odpovědnost a dokázat skutečné schopnosti ve vlastním byznysu. A ten rozvíjet a udržet na slunci i v turbulencích.
Obvykle se tento nedostatek v mediálních rozhovorech s nimi formuluje do vět: „Preferuji zázemí silné nadnárodní firmy. Fascinuje mě prostředí a příležitosti poskytované globální společností.“ Jak může rozhodovat o podnikateli roku člověk, který je o několik pater níž než posuzovaný? Soutěž se netýká toho, kdo lépe reportuje do zahraničí skutečným vlastníkům a optimalizuje jim daně z prostředků vytvořených v ČR. Jde o soutěž těch, kteří přijímají reporty od svých manažerů a daní ve prospěch české kotliny. Jde o soutěž tvůrců historie vlastní i české ekonomiky.
Tvrdý, ale pravdivý
Nic bych nenapsal, kdyby na cestě do Prahy byl Bill Gates, vlastníci Vodafonu či Raiffeisenbank. Těšil bych se na ně. Gatese bych se zeptal, jak mu fungují manažeři v ČR a zda bych ho v dokonalé úctě nemohl pozvat na večeři. A pak bych ještě vnuky otravoval vzpomínkami, jak jsem pohostil žijící symbol.
Uvědomuji si, že můj příspěvek je sice možná tvrdý a vyhraněný, ale pravdivý. Napsal jsem ho, protože tak věc cítím a moje jméno je uvedené v článku, neboť jsem v seznamu porotců. Shodou okolností to však již bohužel není pravda, neboť z časových důvodů jsem musel účast v porotě odvolat. Velmi mě to mrzí. Jsem však přesvědčen, že v desátém ročníku zvítězí výborný podnikatel a bude skvěle reprezentovat ČR na světovém finále soutěže v Monte Carlu.
Reakce
Na článek Michala Kučery Žádná fialová saka (EURO 47/2009) zareagoval vlastník a předseda představenstva BEST a BETA Olomouc, podnikatel roku 2007 a předseda poroty soutěže Podnikatel roku 2008 Tomáš Březina.
ČLÁNKY DO MAILU