CIA by neměla být trestána za špatné zprávy
CIA se dostala dvakrát rychle za sebou do centra pozornosti médií. Jednou nepřímo, v rámci zpravodajského přehodnocení íránského jaderného programu, podruhé kvůli zničení nahrávek výslechů teroristů. Něco je na tom moc zvláštního. Avšak popořadě.
Dne 3. prosince 2007 zveřejnila Rada pro národní zpravodajství (National Intelligence Council, NIC) Národní zpravodajské vyhodnocení (National Intelligence Estimate, NIE) íránského jaderného programu. Pozoruhodné je tvrzení, že Írán zastavil svůj jaderný program pro zbrojní účely již v roce 2003 - avšak NIE v roce 2005 ještě tvrdilo, že pokračuje. Pravda je, že cílem činnosti zpravodajců je cosi potvrdit, či vyvrátit. Obojí je-li zdůvodněno, je kvalitním zpravodajským výsledkem (i když příjemci nekonvenuje). Jak však vysvětlit onen zásadní obrat a prodlevu? A jak se má zpráva k politické linii Bushovy administrativy?
Každé NIE je analýzou podkladů ze šestnácti amerických výzvědných agentur, jejíž závěr je přezkoumán zástupci všech služeb. Proces je to důkladný a zabere určitý čas. Analytici mohli mít již v roce 2005 indicie o tom, že íránský jaderný vojenský program byl v roce 2003 zastaven, ale neměli je dostatečně potvrzené. Proto změnili stanovisko až nyní. Není příliš pravděpodobné, že udělali chybu ve vlastním vyhodnocení - podobnou, jaká se stala (některým) zpravodajským agenturám v případě údajných iráckých zbraní hromadného ničení -, neboť právě na takovou chybu (byť v obráceném gardu) si zcela jistě dali pozor. Že by jen „vyslyšeli přání vlády“, jíž by se tento obrat mohl hodit pro případnou změnu přístupu USA k Íránu?
Tím se dostáváme k druhé otázce - jak tuto zprávu přijal adresát? Převládá názor, že nepřišla vhod, neboť Bushova vláda již měla „našlápnuto“ k vojenské konfrontaci s Íránem a NIE jí vzala vítr z plachet. Jiní však míní, že právě takovéto NIE by vládě USA pomohlo vyřešit geopolitický problém. Realisticky viděno, je zřejmé, že navzdory poslednímu pozitivnímu vývoji v Iráku se nedaří potlačit šíitské militanty. Existují ale náznaky, že by Írán byl ochoten na jejich pacifikaci spolupracovat! To ovšem není pro USA přijatelné v situaci, kdy Írán vyvíjí svůj jaderný zbrojní program. Pak by NIE tuto situaci odblokovalo.
Tři dny po zveřejnění tohoto NIE, 6. prosince 2007, vydal ředitel CIA Mike Hayden ferman, v němž vysvětluje zničení nahrávek z roku 2002 dokumentujících průběh výslechů osob podezřelých z terorismu pro účely vnitřního, kongresového či soudního vyšetřování. Výslechy však byly zapsány a pásky zkontrolovány právním poradcem ředitele (Office of General Counsel) a generálním inspektorem (Office of Inspector General) - proto nahrávky ztratily význam a byly zničeny (o čemž byly informovány kongresové kontrolní komise). Navíc začínalo převažovat nebezpečí, že by při jejich případném úniku mimo CIA mohli být identifikováni její vyšetřovatelé a byli by spolu se svými rodinami ohrožení al-Káidou.
Tato argumentace je křečovitá a zřetelně konstruovaná až ex post. Naznačuje snad chronickou inkontinenci služby? Nebo al-Káida ante portas? Zde má CIA na hlavě tunu - kdyby jenom másla. A ještě něco: jakou mají cenu výslechy spánkově deprivovaných a jinak týraných osob, víme z padesátých let.
Co je tak zajímavé na těchto sousledných událostech? Ony totiž příliš připomínají Plamegate, případ, kdy Bílý dům z pomsty odhalil příslušnost Valerie Plameové k CIA (Euro 45/2005). Její manžel, emeritní diplomat Joseph Wilson, totiž „zklamal“ Bushovo očekávání a na základě vlastního šetření nepotvrdil irácký zájem o nigerský uran. Bush to však stejně uvedl jako důvod pro válku s Irákem a jeho spolupracovník (Lewis Libby) napráskal do New York Times, že Wilsonova manželka je špionka.
A co předcházelo Haydenovu oběžníku? Jednak pro jestřáby z Bílého domu moc špatné NIE o ukončeném íránském jaderném programu, jednak i upozornění New York Times Miku Haydenovi, že chystají článek o zničených záznamech výslechů CIA. Zase New York Times a zase po špatné zprávě pro Bílý dům! Velmi podobný modus operandi! Nezeptá se konečně už někdo, kdo tentokrát napráskal CIA do novin? Ano, může jít o užitečný únik informací, potvrdí-li se podezření z mučení vyslýchaných. To však mělo být vyšetřeno nezávisle a dávno! Naprosto je však nepřijatelné, aby byly zpravodajské agentury trestány za špatné zprávy.
