Těch několik podzimních sobot, kdy budou vojáci uklízet zdecimované háje patřící Vojenským lesům a statkům, by asi šlo odbýt lakonickým “co už”. Někteří dokonce mluví o dobročinnosti, charitě či společenské odpovědnosti, která prý příslušníkům armády velmi sluší.
Jenže takhle ta rovnice nefunguje a navrch nemá pro fungování armády žádná kladná znaménka, jen minusy. Lesy zničené kůrovcem a suchem je sice třeba rychle oživit a renovovat, ale armádní pracovní soboty tím řešením nejsou. Pokud se tedy nechystá přerod českých ozbrojených sil do jednotek rychlých svišťů, které pomohou všude tam, kde je třeba, na vlastní náklady a navíc bez odmlouvání.
Byznys se dřevem ve výcvikových prostorech je totiž svrchovaným byznysem státního podniku Vojenské lesy a statky. To ony mají monopol na těžbu a prodej dřeva. Samozřejmě lýkožrout tu má pro likvidaci smrkového dřeva příjemnější podmínky než ve státních lesích, protože kalamitní těžba se ve vojenských újezdech řídí potřebami armády, která tam musí průběžně cvičit a střílet.
Ovšem ani tohle není důvod, aby vojáci v sobotu nad ránem vzali hrábě a sekyrky a šli uklízet usychající klestí. K tomu mají Vojenské lesy a statky svůj rezervní fond, kde se díky vstřícnosti ministerstva obrany nahromadily stovky milionů korun. Za tyhle peníze mají najmout brigádníky nebo agenturní pracovníky.
Jak nesmyslné povolání vojáků do lesa je, vynikne nejlíp v následujícím imaginárním případě. Pracovnice a pracovníci Vojenských lesů a statků totiž kromě údržby újezdů dostávají od ministerstva obrany i peníze za ostrahu vojenských letišť, posádek a dalších objektů. Ročně jde o více než 170 milionů korun.
A tak co kdyby se náčelník generálního štábu Aleš Opata domluvil s Petrem Králem, šéfem Vojenských lesů a statků, že lesáci si nebudou za několik sobot účtovat ostrahu vojenských objektů a pro vojsko to v rámci dobrých vztahů udělají dobrovolně a s láskou? A za ušetřené peníze si vojáci nakoupí potřebná trička a ponožky. Zní to nesmyslně, že?
Jak podivně armáda vstoupila do nového školního roku, potvrdila i zpráva o několikaměsíčním zastavení výcviku aktivních záloh. Prý kvůli hrozbě zavlečení čínské chřipky mezi profesionální vojáky. To znamená, že řada záložáků bude více než rok bez výcviku. Těžko říct, o kolik klesne akceschopnost a sladěnost jednotek, které spolu nebudou přes dvanáct měsíců v terénu.
A co na to všechno velení české armády? Vypůjčím si (s notnou mírou ironie) titulek z článku, který vojsko vydalo minulé pondělí: “Generál Opata ocenil mincí rotmistra Omaníka.” Aneb všichni jsme gogo.
