Odhady vývoje světové ekonomiky jsou zatíženy nejistotou
Stihne jej pravděpodobně stejný osud jako jiné: mnozí o něm budou zasvěceně hovořit, mnozí velice silně kritizovat, mnozí se nad ním budou radovat. Jen málokdo jej však bude důkladně číst, tím méně pak skutečně studovat: v době kultu štíhlosti a stručnosti je totiž příliš tlustý, a navíc obsahuje až příliš mnoho kondicionálů. Stěží může být jiný, když na něm za prvé dlouhé měsíce pracoval celý štáb Mezinárodního měnového fondu (MMF), a za druhé, když mu hned do vínku tento štáb dal mnoho předpokladů, které se až příliš často v ekonomické realitě nesplní. Křišťálová koule. World Economic Outlook čili Výhled světové ekonomiky není nic více a nic méně než hrubý odhad možného vývoje, a to jen za předpokladu, že budou splněny určité podmínky. Tentokrát má výhled dost optimistický ráz, takže když ho minulý týden na jedné z prvních velkých tiskových konferencí v pražském Kongresovém paláci Michael Mussa jako hlavní ekonom MMF představoval, musel mít dobrý pocit. Načasování vyšlo, předpokládané podmínky už méně. Při zpracování výhledu experti MMF předpokládali, že reálné směnné kursy budou konstantní, že se hospodářská politika jednotlivých zemí nebude měnit, že průměrná cena ropy se letos udrží asi na 26,5 dolaru za barel, a příští rok dokonce klesne na průměrných 23 dolarů a že se pro středně dlouhé období na této úrovni více méně stabilizuje. Zpevňování dolaru (či z opačného pohledu oslabování eura) na straně jedné a exploze ropných cen na straně druhé pravděpodobně ovlivní hospodářské politiky mnoha zemí včetně těch, které samy velice ovlivňují světovou ekonomiku. I ti, kteří nejsou zrovna experty MMF, asi budou mít o všech dalších odhadech zdvořile řečeno jisté pochybnosti. Pochybnosti ostatně mají i odborníci MMF, kteří vedle „základního odhadu publikují i varianty, které by také mohly nastat, kdyby… Udržovat kázeň. Základní scénář světového ekonomického vývoje počítá s tím, že globální hrubý domácí produkt se bude pohybovat v příštím roce kolem 4,2 procenta. Toto tempo by si světová ekonomika měla udržet i v následujících letech. Nicméně pokud se tak má stát, je třeba, aby se zdroje nerovnováhy ve světové ekonomice řešily pořádkumilovně, tvrdí zpráva MMF. Tudíž Spojené státy musí umět pomalu zbrzdit, expanze v Evropě se nesmí ztlumit a v Japonsku ještě musí nabrat dechu. Vzájemné přizpůsobení růstových temp v těchto hlavních měnových oblastech by mělo zajistit rozvoj světové ekonomiky jako celku. I kdyby tento scénář vyšel, mnoho zemí bude stále ještě zápasit se značnými ekonomickými potížemi a více než miliarda lidí ve světě bude muset dále přežívat s méně než jedním dolarem denně. Tváří v tvář této své vlastní prognóze experti MMF nejchudším zemím doporučují, aby se soustředily na zlepšování makro–ekonomické stability, i když zdůrazňují, že budou potřebovat silnější podporu od mezinárodní komunity. V této souvislosti se znovu hovoří o nutnosti oddlužit nejpotřebnější země, a to tak, aby to skutečně pocítili jejich chudí. A znovu se na tapetu dostává možná reforma obchodní politiky vyspělého světa, která stále chudé země diskriminuje. Brusel se má polepšit. Oblast Evropské unie může snít o světlé budoucnosti podle odborníků MMF jen tehdy, když za prvé smaže rozpočtové deficity, ale za druhé k tomu zároveň konečně prosadí daňovou reformu (tedy sníží daňovou zátěž). Vysoké daně podvazují všechny iniciativy, a tím podkopávají růstové impulsy, uvádí základní scénář výhledů a nabádá Brusel, aby se v ekonomice zbavil zkostnatělých postojů. Naznačuje hned, co tím myslí: doporučuje pokračovat v privatizaci, uvolnit pravidla trhu pracovních sil, dopustit mnohem větší mzdové rozdíly, reformovat strukturu sociální sítě, liberalizovat telekomunikační trh i trh se všemi energiemi. Zkrátka základní rada z Washingtonu do Bruselu zní, že se Brusel má chovat právě tak jako Washington. A pak má snad Evropská unie jistou šanci přiblížit se Spojeným státům. Růst čeká i Českou republiku. Země, které se ucházejí o vstup do Evropské unie, by se podle MMF snad mohly dočkat rychlejšího ekonomického růstu, dokonce doprovázeného když ne klesající, tak alespoň stagnující inflací. Maďarsko a Polsko by jak letos, tak příští rok mohly zaznamenat růst HDP asi o pět procent. Zhruba stejné růstové tempo může očekávat také Bulharsko, snad i Slovensko. A po třech letech hospodářského poklesu se prognózuje pozitivní tempo i pro Českou republiku. Za potíže českého hospodářství označuje zpráva MMF především restrukturalizaci bankovního sektoru a velkých korporací, což prý přispívá jak k utužování credit crunch, tak k růstu nezaměstnanosti. Sami autoři, kteří zprávu o výhledu světové ekonomiky zpracovali, podotýkají, že nakonec může být všechno jinak. Dokonce dost podstatně jinak. Stačilo by, aby se Spojeným státům nepodařilo měkké přistání a aby se tam rozběhla inflace, která by donutila Fed k přiškrcení měnové politiky. Důsledky eventuálního poklesu, či dokonce pádu akciových trhů jak v USA, tak potom i všude jinde by pocítila celá světová ekonomika. Samozřejmě v záporném slova smyslu.
