Zákon o veřejných zakázkách omezil papírování, naděje, že zadavatelé začnou tendry posuzovat nejen podle nejnižší ceny, se však zatím nenaplnila
Nový zákon o zadávání veřejných zakázek platí od loňského října. Okamžitou nápravu pošramocené pověsti veřejných zakázek si od něj nesliboval snad vůbec nikdo, přesto aspoň ve dvou oblastech byla očekávání veliká: zadavatelům i dodavatelům mělo výrazně ubýt „papírování“ a při vybírání nejvýhodnější nabídky se mělo daleko častěji než dnes dbát na kvalitu, a nikoli jen na nejnižší cenu, jak se v předchozích letech stalo zvykem.
Méně úřadování
Nejdřív to pozitivní. Nový zákon skutečně omezil byrokracii a papírování. Zadavatelé již například nemusejí povinně předem hodnotit všechny došlé nabídky z hlediska toho, jestli každý zájemce splnil kvalifikační předpoklady a zadávací podmínky veřejné zakázky, a teprve poté se věnovat vlastnímu obsahu nabídek. Podle nového zákona stačí vybrat tu nejlepší nabídku a dodatečně posoudit, jestli splnila všechny formální náležitosti. Pokud prošla, je vítěz známý, pokud ne, vybere se druhá nejlepší nabídka a proces se opakuje. „Zadavatelům odpadnou hodiny a hodiny práce s posuzováním nabídek, jejichž šance na úspěch byla nulová,“ vysvětlila před časem týdeníku Euro členka rady Asociace pro veřejné zakázky (AVZ) Martina Bufková Rychecká.
Pro dodavatele výhody tak zřejmé nejsou, nicméně i v jejich případě se papírování omezilo. Svou kvalifikaci mohou například nově prokázat pouhým odkazem na informační systém veřejné správy.
Stále vládne nejnižší cena
Zatímco první očekávání se tedy víceméně naplnilo, to druhé, totiž zvýšený důraz zadavatelů na kvalitu, se jaksi ne a ne prosadit.
Starý – dvacetkrát novelizovaný – zákon o veřejných zakázkách sice připomínal nesčetněkrát záplatovanou okresní silnici, ovšem zdá se, že víc než kvalita povrchu vozovky je důležitější, jaká auta po ní jezdí.
A ta se hlasováním poslanců nezměnila: zadavatelé, v minulých letech mnohokrát vystavení zájmu policie či státních zástupců, stále sázejí na nejnižší cenu a zahrnout do svých propočtů kvalitu se nadále bojí.
Krásný příklad nám před časem poskytlo ministerstvo kultury. Ještě na začátku března vysvětloval ministr Daniel Herman médiím i poslancům, že expozice Národní galerie zůstaly po celý víkend uzavřené kvůli sporu s bezpečnostní agenturou ABAS IPS Management, která v tendru na ostrahu zvítězila díky nejnižší nabídnuté ceně, přidal pár kritických poznámek na adresu dotyčného zákona a doslova podotkl: „Zdaleka ne vždy nejnižší cena znamená největší kvalitu.“
Když však na konci března to samé ministerstvo kultury vypsalo výběrové řízení na ostrahu Slezského zemského muzea, bylo kritérium opět jen jedno – nejnižší cena.
Co na to ředitelé
Jak plyne ze čtvrtletní analýzy českého stavebního trhu, kterou zveřejnila společnost CEEC Research, považuje nadpoloviční většina ředitelů stavebních firem nový zákon o zadávání veřejných zakázek za nedostatečný a pochybuje, že zadavatelé budou ve výběrových řízeních ve větší míře využívat více kritérií než jen nejnižší nabídkovou cenu.
Nespokojeno s novým zákonem je podle dotyčné analýzy 57 procent ředitelů stavebních firem, přičemž mezi šéfy velkých společností je nedůvěra ještě o něco hlubší (62 procent). „Zadavatelé zatím čekají na prováděcí metodické pokyny, což svědčí mimo jiné i o přetrvávajícím strachu úředníků z nařčení z korupčního jednání.
Osobně jsem proto velmi skeptický při uplatňování jiných kritérií, než je cena. Tuto možnost měli zadavatelé v podstatě již dříve. Pálit si prsty se jim však nechtělo a nejsem si jist, zda se to ihned změní s příchodem nového zákona,“ míní například Petr Čížek, jednatel společnosti Swietelsky stavební.
Přímo za „krok zpět“ považuje nový zákon obchodní ředitel HSF System Tomáš Hess a statutární ředitel společnosti Skanska Michal Jurka tvrdí, že už předešlý zákon umožňoval použít při hodnocení nabídek jiná kritéria než nejnižší cenu, ovšem paragrafy podle něj nejsou zdaleka všechno: „Není to tedy otázka jen zákona, ale jeho aplikace. Jak předešlý, tak zejména nový zákon další kritéria hodnocení umožňuje. Současný stav je výsledkem společenských změn posledních pěti až osmi let. Předtím úředníci nepociťovali problém, když udělali nějaké rozhodnutí, uměli si ho obhájit. Dnes se profesionálové bojí rozhodnout cokoli, aby na ně někdo nepodal trestní oznámení. V tom vidím větší problém než jak aplikovat zákon, který máme.“
Vícepráce
Divoké případy přílišné policejní horlivosti pochopitelně existují, jenže korupce v minulosti některé veřejné zakázky skutečně „infiltrovala“ (můžeme se samozřejmě bavit o tom, v jaké míře se tak dělo či nedělo) a nový zákon o zadávání veřejných zakázek toho podle názoru ředitelů stavebních firem příliš nezmění.
Celkem 56 procent dotázaných pro CEEC Research uvedlo, že nový zákon vytváří prostor pro klientelismus a korupci, přičemž se hodí poznamenat, že 15 procent firem na tuto otázku odmítlo odpovědět.
Malé a střední firmy sdílejí tuto obavu v 61 procentech případů, velké společnosti jsou podstatně optimističtější, když prostor pro korupci a klientelismus vidí v novém zákoně 35 procent jejich ředitelů a celá třetina jich odpověď odmítla poskytnout. A to není ani trochu optimistické hodnocení.
Podobným názorům nepochybně nahrávají dvě okolnosti. Zaprvé větší volnost, kterou nový zákon o zadávání veřejných zakázek poskytl na rozdíl od minulosti zadavatelům, a zadruhé slovo, které se v minulosti málem stalo sprostým – vícepráce (navýšení původní hodnoty zakázky kvůli nepředpokládaným obtížím). Nový zákon o zadávání veřejných zakázek totiž limit na vícepráce zvýšil z původních 30 na 50 procent.
„Obávám se, že v našich poměrech může být možnost měnit rozsah původní hodnoty veřejné zakázky až o 50 procent významně zneužívána,“ řekla před časem týdeníku Euro již zmíněná Bufková Rychecká z AVZ.
NEN
Otázkou také je, jak se v budoucnu povede Národnímu elektronickému nástroji pro zadávání veřejných zakázek, zvanému NEN. Už od července by tato platforma měla být povinná pro vládu, ministerstva a centrální úřady (v budoucnu by se měli přidat další zadavatelé) a nahradit komerční platformy, jejichž prostřednictvím tyto subjekty veřejné zakázky zadávají. Vývoj systému stál půl miliardy, provoz pak další desítky milionů, ovšem NEN je u zadavatelů přesto krajně neoblíbený: je v něm evidováno 448 zadavatelů a loni byly jeho prostřednictvím zadány zakázky v celkové hodnotě 4,4 miliardy korun, přičemž celkový loňský objem veřejných zakázek činil 486 miliard korun a celkem v České republice existuje zhruba 15 tisíc zadavatelů.
NEN ostatně už řadu let stíhá jeden problém za druhým, když Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) kvůli němu v minulosti udělil ministerstvu pro místní rozvoj dvě půlmilionové pokuty. A trápení nekončí. V květnu ÚOHS, jak napsal deník Dnes, zrušil ministerstvu další tendr na IT služby. Situace je kritická, protože například ministr zemědělství Marian Jurečka na ministerstvo pro místní rozvoj napsal, že NEN považuje za „nekomfortní, drahý a rizikový“ a přechod do něj z komerčních tržišť označil za „šitý horkou jehlou“. Ministr zemědělství chce proto požádat vládu o výjimku a dosáhnout toho, aby jeho resort nemusel NEN používat.
Boom, pokles a volby
Smysluplně rozhodnout, nakolik zadavatelé a dodavatelé přijali nový zákon o zadávání veřejných zakázek za svůj, je v tuto chvíli předčasné. Holá čísla sice dávají za pravdu spíš jeho kritikům – podle výzkumu zpracovaného společností CEEC Research bylo v prvních čtyřech měsících roku 2017 vyhlášeno 619 soutěží v souhrnné hodnotě 29,4 miliardy korun, což v meziročním srovnání představuje poloviční pokles počtu a více než čtvrtinový pokles objemu oznámených investic – ovšem tak jednoduché nálepkování by bylo nespravedlivé.
Ve skutečnosti za to z velké části může nebývalý boom veřejných zakázek, který přišel ve třetím čtvrtletí minulého roku, tedy těsně před vstoupením nového zákona v platnost. Lidé „od fochu“ přitom tento nárůst dopředu očekávali – ne snad kvůli (ne)kvalitám zákona o zadávání veřejných zakázek, ale kvůli vcelku logické touze zadavatelů zadat na poslední chvíli co nejvíce veřejných zakázek v prostředí jim dobře známé staré právní úpravy. A po tomto boomu – opět vcelku logicky – přišel pokles zájmu.
Čísla za březen a duben ostatně dokládají, že se zájem zadavatelů o vyhlašování veřejných zakázek opět poznenáhlu začal zvedat. Jenže firmy profitující z veřejných zakázek stále ještě vyhráno nemají: na podzim přijdou parlamentní volby a to znamená další nejistotu.
O autorovi| Václav Herz, herz@mf.cz
