Jako se součástí našeho života staly elektronické platební karty, rozšiřují se i elektronické čipové karty sloužící jako doklad o zaplacení jízdného, případně jako doklad pro uznání slevy na jízdné či jako elektronická peněženka. Jejich další rozvoj ale omezuje izolovanost jednotlivých systémů.
Autor: Artklee
Když pražský magistrát na počátku minulého roku spustil projekt Opencard nejprve jako nosiče ročního předplatitelského kuponu pro MHD na území Prahy, rozhodně netušil, že se za něco málo přes rok stane tato karta politickou třaskavinou. Ukázalo se totiž, že příprava projektu a jeho spuštění stálo už minimálně 750 milionů korun (toto je částka oficiálně prezentovaná pražským primátorem Pavlem Bémem) a městu se z toho nevrátila ani koruna.
Kritizovaný pražský projekt už zkoumaly tři prověrky. Auditoři také poukázali na řadu chyb při řízení projektu nebo na nevýhodné smlouvy, které město uzavřelo s hlavním dodavatelem karet, firmou Haguess. Některé závěry se ale liší. Jeden posudek se domnívá, že Praha porušila zákon o veřejných zakázkách, druhý toto tvrzení vyvrací. Praha se v současnosti chce pokusit projekt zachránit, jedná například o vstupu bankovního partnera. Kartu by pak bylo možné používat také jako elektronickou peněženku a jako bankovní kartu. To je ale předmětem dalšího jednání. Probíhá také jednání mezi městem a společností Sazka, která nabídla své automaty pro nabíjení této karty.
Projekt začala prověřovat policie. Zatím neznámé zaměstnance z magistrátu a společnosti Haguess podezírá z trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku a z porušování závazných pravidel hospodářského styku.
Ačkoli projekt Opencard budí mnohé pochybnosti, základní myšlenka na zavedení elektronické čipové karty scestná nebyla.
Izolace je žába na prameni
Zájem veřejnosti o veřejnou dopravu v současnosti klesá a nejen stát tomu musí čelit. Zvýšení atraktivity veřejné dopravy se neobejde bez moderních a srozumitelných systémů odbavení cestujících. Základním požadavkem je potřeba legislativního zakotvení standardů elektronického odbavení cestujících tak, aby se v budoucnu mohli jednoduše elektronicky odbavit v podstatě v celé republice.
Jednou z cest, jak přitáhnout zájem cestujících, je rozvoj integrované dopravy a s tím související standardizace odbavovacích systémů a systém jednotných zúčtovacích pravidel, takzvaný clearing. Zatímco jednotliví výrobci elektronických zařízení se již dokázali shodnout na věcném návrhu vyhlášky o standardech systémů používaných při elektronických platbách, horší je to s dohodou jednotlivých dopravců a organizátorů regionální dopravy. Právě izolovanost jednotlivých systémů je jedním z největších problémů, které brání další integraci. Legislativní rámec by mohl tyto problémy a s tím i následné finanční nároky zmírnit zejména tam, kde integrované systémy vznikají. Systémy odbavení musejí být natolik jednoduché a přívětivé, aby neodradily od použití veřejné dopravy náhodného cestujícího, který na rozdíl od cestujících stálých není ochoten akceptovat leckdy krkolomné kombinace technických a tarifních podmínek.
Zájem velkých dopravců
Iniciátory zavádění bezkontaktních čipových karet jako jízdních dokladů nebo předplacených platebních karet (elektronických peněženek) ve veřejné dopravě jsou v Česku zejména větší dopravci, případně kraje a velká města. Zpočátku převažovaly konkurenční snahy dopravců i výrobců na úkor kompatibility. Některé krajské úřady v rámci budování integrovaných dopravních systémů usilují o dosažení kompatibility v rámci kraje. V roce 2008 se objevily první náznaky spolupráce různých dodavatelů; celorepublikový standard a koncepce však dosud neexistují. Sdružení pro dopravní telematiku zpracovalo projekt řešení a navrhlo, aby se Ministerstvo dopravy stalo garantem takzvaného národního dopravního standardu, který by zahrnul a respektoval již existující systémy a vytvořil centrální evidenci. Tento rezort však spíše spoléhá na dohodu krajů.
Jednou z prvních čipových karet využívaných v dopravě byla In-karta Českých drah, která se na trh dostala již v roce 2006. Její služební varianta slouží i jako zaměstnanecká průkazka, zákaznické varianty slouží jako slevové karty nebo jako předplacená síťová jízdenka. Pravděpodobně nejvíce známá (a to zejména díky aférám spojeným s jejím zaváděním) je pražská Opencard, která slouží jako předplatní časová jízdenka Pražské integrované dopravy a je možné ji použít i jako průkazku Městské knihovny v Praze, jako platební kartu v parkovacích automatech a též k přístupové identifikaci do některých městských webových aplikací.
Pokud jde o integraci v rámci dopravních systémů různých měst, nejdále postoupil Liberecký kraj, kde se od počátku roku 2009 používá nová karta Opuscard, která má postupně platit ve všech městských autobusech, tramvajích, příměstských autobusech a vlacích na území Libereckého kraje. Může sloužit jako elektronická peněženka i jako předplatní jízdenka. Pardubice a Hradec Králové sice mají své vlastní čipové karty, nicméně karta jednoho města platí i ve druhém.
Papírové kupony mizejí
Nejvíce lidí v Česku má vedle In-karty Českých drah pražskou Opencard. Pomineme-li zmínky o všech aférách s touto kartou a jejím provozovatelem spojených, zajímavé je podívat se na budoucnost této karty, respektive na budoucnost tradičních papírových kuponů. Ty by totiž v Praze mohly definitivně zmizet do jednoho roku.
Už teď je Opencard jedinou možností pro lidi, kteří si kupují roční předplatné. Tato změna nastala v roce 2008; roční předplatné využívá zhruba 150 tisíc lidí. Kromě nich by si tak červenou kartu muselo pořídit i několik set tisíc držitelů čtvrtletních a měsíčních kuponů.
Pražský dopravní podnik dočasně přesouvání kuponů zastavil. Cestující, kteří používají čtvrtletní a měsíční, si tak zatím mohou vybrat, zda si koupí papírový kupon, nebo si na Opencard nahrají elektronickou verzi kuponu. I pro ně chce ale Praha zavést kartu povinně. Podle mluvčího dopravního podniku Ondřeje Pečeného nelze přesně zjistit, kolik lidí používá které kupony. Někteří si prý koupí třeba jednou měsíční, pak na půl roku dvě čtvrtletní. V roce 2008 se podle zprávy o hospodaření prodalo asi 345 tisíc čtvrtletních a 1,5 milionu měsíčních občanských kuponů na MHD. Další statisíce kuponů si pořídili senioři, děti a studenti. Kartu Opencard v současné době vlastní asi 400 tisíc lidí. Praha chce Opencard v budoucnu využít i jako anonymní turistickou kartu, na níž by držitelé měli například týdenní jízdenku, vstupy do některých muzeí a podobně. Za tu by ale návštěvníci města platili tolik, aby projekt byl pro město výdělečný.
S jednou kartou do autobusu i do muzea
Jednoznačným trendem bude multifunkční využití těchto karet. Například v Jihlavě se nyní testuje Jihlavská karta, která by se měla v blízké budoucnosti používat nejenom v městské hromadné dopravě, ale i v dalších městských zařízeních.
„Používat by ji lidé mohli například v zoologické zahradě, městské knihovně, Vodním ráji nebo na dalších sportovištích,“ vyjmenoval mluvčí jihlavského magistrátu Radek Tulis. Systém jízdného se v jihlavské městské hromadné dopravě měl změnit původně již od července minulého roku. Kvůli technickým problémům bylo ale elektronické jízdné odloženo až na letošní duben. Pokud se lidé rozhodnou čipovou kartu nezakoupit, mohou i nadále využívat papírové jízdenky. Cestovat s nimi se však příliš nevyplatí. Papírová jízdenka nebude přestupní a jízda s ní bude dražší.
Jízdenky nahradí čip i v Brně
Také Brňané budou brzy moci papírové předplatní jízdenky vyhodit do koše. Nahradí je čipová karta podobná kreditní kartě. Také její funkce mají být bankovní kartě podobné.
| PŘEHLED VYBRANÝCH ELEKTRONICKÝCH KARET |
| Písecká karta Od poloviny letošního roku nahradí stávající systém papírových jednorázových jízdenek a časových kuponů. Mechanické označování jízdenek ve znehodnocovačích u vstupu do autobusu bude nahrazeno přiložením čipové karty ke čtecímu zařízení elektronického systému. Cestující nebudou nuceni nakupovat jízdenky různých nominálních hodnot, ale jedinou kartou mohou odbavit sebe i další spolucestující osoby (manžela, manželku, děti, známé). Městská karta (Hradec Králové) Tento nosič může obsahovat informaci o zakoupené časové jízdence nebo plnit funkci elektronické peněženky, z níž lze hradit jednotlivé jízdné při vstupu do vozidla. Její funkce je nezávislá na časové jízdence. V průběhu dalšího vývoje odbavovacího systému se budou rozšiřovat funkce karty rovněž k úhradě nejrůznějších služeb a akcí poskytovaných a pořádaných městem, například parkovného, vstupného na společenské, kulturní a sportovní akce, vstupu do skládkových areálů Technických služeb i k úhradě jízdného v rámci integrovaného dopravního systému za účasti dalších dopravců v regionu. Opuscard Myšlenka karty pro poskytování různých služeb využívané po celém Libereckém kraji vznikla společně s myšlenkou tarifního propojení dopravních systémů Libereckého kraje. V současnosti existují tři vedle sebe samostatně fungující systémy bezkontaktních čipových karet, které jsou využívány jako forma odbavení cestujících v drážní dopravě, v příměstské dopravě autobusové a MHD v Liberci. Do budoucna je cílem sjednotit využívání všech systémů do jedné karty. Karta má dominantní užití především ve veřejné dopravě. V Liberci lze nyní kartu využít nejen v MHD, ale i jako čtenářský průkaz Krajské vědecké knihovny, jako zaměstnanecký průkaz mnoha zaměstnavatelů (například v krajské nemocnici či na magistrátu), jako studentský a žákovský průkaz mnoha středních a základních škol. Autoři projektu předpokládají, že stejné využití bude i v jiných městech Libereckého kraje. Pardubická karta Bezkontaktní paměťová čipová karta slouží buď jako předplatní časová jízdenka, nebo elektronická peněženka pro platby jednotlivého jízdného, kterou si předem „nabijete“ určitou částkou, podobně jako třeba předplacenou kartu do mobilu. Lze ji pořídit ve dvou základních variantách – personalizované a nepersonalizované. Používání Pardubické karty je samozřejmě i finančně výhodnější než papírové jízdenky, které jsou určeny opravdu jen pro velmi vzácné uživatele pardubické MHD. Plzeňská karta Slouží jako nosič předplatného v městské veřejné dopravě, elektronická peněženka pro úhradu jízdného nebo zboží a služeb u smluvních partnerů, dále pro rezervaci vstupenek na kulturní i sportovní akce prostřednictvím jednotného internetového rezervačního systému či jako průkaz čtenáře v Knihovně města Plzně a Univerzitní knihovně. Do budoucna se připravuje její využití jako nosiče vstupenky na kulturní a sportovní akce pořadatelů spolupracujících s Rezervačním systémem Plzeňské karty, pro placení parkovného v Plzni či využití mobilního telefonu s technologií NFC jako alternativy čipové karty. |
Umožní například, aby lidé mohli za jízdné platit převodem z účtu nebo si rovnou nastavili inkaso. „V první fázi bude karta sloužit místo takzvané šalinkarty, v budoucnu umožní i placení za jednorázové jízdenky,“ přiblížil novinku Jaromír Holec, ředitel společnosti Kordis, která provozuje regionální integrovanou dopravu na jižní Moravě. Vedení Kordisu počítá s tím, že nová karta postupně nahradí i jízdenky ve vlacích a autobusech v celém kraji.
Jedním z hlavních cílů je zjednodušit odbavení cestujících. „Nyní musí lidé například co čtvrt roku zajít na přepážku a koupit si nový čtvrtletní kupon. S kartou si jízdné mohou předplatit třeba na rok přímo z domova,“ podotkl Květoslav Havlík z Kordisu. Také o samotnou kartu si lidé budou moci požádat přes internet. Pak si ji pouze vyzvednou na prodejním místě, které si sami vyberou. Systém však pamatuje i na ty, kteří nepoužívají internet. „Lidé si budou moci kartu objednat i zaplatit na přepážkách,“ doplnil Havlík. Výhodou karty je i to, že v případě její ztráty lidé o své peníze nepřijdou. „Když nyní člověk ztratí jízdní doklad, musí si koupit nový. Kartu však můžeme zablokovat a vystavit novou,“ vysvětlil Havlík.
Prahou vystrašená Ostrava
Ne všude jde ale zavádění elektronické karty v dopravě hladce. Například v Ostravě zastavili přípravu plánované Moravskoslezské karty. Podle náměstka moravskoslezského hejtmana Miroslava Nováka o tom rozhodly špatné zkušenosti s pražským projektem. Karta měla obyvatelům kraje sloužit jako univerzální jízdenka i vstupenka do divadel, kin či zoologické zahrady.
„Jsme rádi, že se projekt ještě neuskutečnil. Právě ze zkušeností Prahy si bereme ponaučení,“ vysvětlil Novák. Dodal, že dál bude kraj řešit pouze okleštěnou verzi Moravskoslezské karty. „Bude to jakási bejby Moravskoslezská karta, která ale bude sloužit výhradně jako jízdenka na hromadnou dopravu v rámci integrovaného dopravního systému. Kraj to navíc nebude stát ani korunu,“ tvrdí. Podle něj už byli jednotliví dopravci informováni a postupně začnou na vlastní náklady sjednocovat systémy magnetických karet. „Karta bude využívána jen jako jízdenka pro více dopravců. Tržby se pak budou mezi jednotlivé společnosti rozpočítávat,“ vysvětlil Novák.
Karty slaví v zahraničí velké úspěchy
Zatímco v českých městech jsou elektronické karty v dopravě i přes mohutný rozvoj v posledních letech stále poněkud v plenkách, v různých světových městech patří mezi samozřejmost. Například v Londýně podobnou kartu vlastní kolem pěti milionů lidí.
V jednotlivých zahraničních městech mají karty různé využití. Jedna funkce je však všude stejná a tou je využití karty ve veřejné dopravě. V Hongkongu má karta funkci například při kontrole docházky studentů a držitelé mají různé bonusy za její používání. Turisté si mohou kartu koupit i v nenabité verzi jako suvenýr. Karta se tam dá koupit například s hodinkami, přívěsky či náramky pro děti. V některých městech slouží karta také k elektronickému bankovnictví a k rezervování vstupenek na kulturní akce. V New Yorku se vydávají karty ve verzi jako přívěsek na klíče či jako kryt od mobilního telefonu.
Čipovou kartu jako elektronickou jízdenku mají v oblibě i cestující v Nizozemsku. Zde zvolili odlišnou strategii oproti Praze – kartičku lze využít nejen v jednom městě, ale prakticky po celé zemi.
Dráhy chystají kartu pro více dopravců
Zatímco v autobusové dopravě je na českém trhu konkurence velmi tvrdá a městskou hromadnou dopravu provozuje až na výjimky samostatně každé větší město, železniční dopravě vládnou prakticky monopolně České dráhy. Právě ty však patří mezi průkopníky využívání elektronických karet v dopravě. Svou čipovou kartu (In-kartu) zavedly už na podzim roku 2006.
Předchůdcem In-karty Českých drah byla tak zvaná Karta Z, kterou začaly České dráhy nabízet svým pravidelným zákazníkům. Na podzim 2006 pak papírový průkaz s fotografií nahradila čipová karta. S touto změnou se také výrazně rozšířily možnosti využití. Původní Karta Z totiž sloužila výhradně jako doklad pro uznání slevy na jízdném. Nová zákaznická In-karta zajistí nejen levnější jízdné u nás či v zahraničí, výhodnější jsou i ceny místenek a nakupování v eShopu ČD – v internetovém obchodě drah. Na každé In-kartě je také logo věrnostního zákaznického programu ČD Bonus, v jehož rámci může držitel čerpat slevy u smluvních partnerů ČD a získávat bonusové peníze do elektronické peněženky.
Problém je v komunikaci různých systémů
Současná podoba In-karty, kterou používají ČD, ale může být brzy minulostí. Vedení státních drah totiž připravuje projekt multifunkční čipové karty, která se bude moci použít i u jiných dopravců než pouze u Českých drah. Drahám například vadí, že jejich In-karta neumožňuje oboustranné propojení systémů pro odbavení cestujících ČD a dalších dopravců – tedy to, že spolu různé typy karet využívaných v různých městech, a tedy různými dopravci nekomunikují. „Rádi bychom, aby jiní dopravci akceptovali i naše karty, na nichž bude umístěna jejich aplikace,“ říká mluvčí ČD Petr Šťáhlavský. Podle Martina Rejzla, ředitele společnosti XT-Card, která provozuje In-Kartu, ale není žádný problém na současnou čipovou kartu nahrát i další aplikace. Nicméně některé informace hovoří o tom, že České dráhy se současným provozovatelem čipové karty již nepočítají a ohlížejí se po jiném. Mezi favority určitě patří provozovatel pražské Opencard, firma Haguess. Není rozhodně žádným tajemstvím, že právě propojení s pražskou čipovou kartu by se vedení ČD velmi zamlouvalo. I proto, že železnice je v Praze a okolí integrální součástí veřejné hromadné dopravy.
