Zatímco se ovšem Vondra propadl do hluboké strže zapomnění, Zaorálek si minulý týden převzal klíče od Černínského paláce. Jenže jak to tak vypadá, prozatím stejně jako legendární televizní rýpal z Nemocnice na kraji města spíš popíjí ve své kanceláři kávu a glosuje odborný tisk, než aby operoval.
Zatímco i česká média tři dny reportovala z Mnichova, kde se konala tradiční bezpečnostní konference, jedna z nejdůležitějších akcí k zahraniční politice, třeba o situaci na Ukrajině jsme se z úst nového ministra nedozvěděli nic kloudného. Snad jen to, že nám různí pravdoláskaři chtějí vnutit představu, že jde o to, zda země půjde k Evropě nebo k Rusku. Je to prý mnohem složitější a je třeba naslouchat.
Chybí iniciativa
Rychlé tužky nechtějí být škodolibé, protože Zaorálek netušil, zda a jestli vůbec se ministrem nakonec stane, a tak raději nic nepodnikal. Jenže takový Karel Schwarzenberg, kterého Zaorálek tepal za kdeco, na Ukrajině osobně byl. A spolu s předsedou Poslanecké sněmovny Janem Hamáčkem vyrazil debatovat i do Mnichova.
Pokud chce Zaorálek přesvědčit, že chce dělat zahraniční politiku skutečně nově, měl by se chopit iniciativy a dokázat, že pro Česko je východní partnerství EU priorita nejen na papíře. Už jen kvůli desítkám tisíc Ukrajinců, kteří u nás žijí a pracují, by se slušelo říct nahlas, že vyvážet demonstranty do lesů, bít je a zastrašovat, je nehoráznost. A že pendrekem se pořádek obvykle nespraví. Dokud bude ale Zaorálek rozumovat ze své úřadovny, těžko se zbavit dojmu, že růžolící Vondra měl nakonec přeci jen pravdu.
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:
