Ministerská transakce za stovky milionů korun probíhá bez výběrového řízení
Škromachovi úředníci tomu říkají operace kulový blesk. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo velkou výměnu nemovitostí, kterou na posledním loňském zasedání schválila vláda. Akce by měla být uzavřena ve druhém čtvrtletí letošního roku. V první fázi hodlá ministerstvo vyměnit své dvě budovy na Karlově náměstí a v Podskalské ulici za jednu větší v Lannově ulici s Českou správou sociálního zabezpečení. A v následném druhém kroku nahradit nově získaný objekt Lannově ulici za budovu v Sokolovské ulici a za polovinu areálu ve Veleslavíně se soukromou společností WSF-DELTA. V době, kdy byl tento obchod dohodnut a kdy ho schválila vláda, nebyla společnost WSF-DELTA vlastníkem ani jedné z nemovitostí, které hodlala se státem měnit.
Jak stařeček měnil...
Výsledkem ministerského nemovitostního swapu bude, že stát získá bývalé sídlo společnosti Eurotel v Sokolovské ulici ve Vysočanech a druhou polovinu areálu ve Veleslavíně. První polovinu vlastnila Nemocnice na Homolce a od 1. ledna letošního roku je převedena právě na ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Za to se vzdá budovy v centru Prahy mezi Petrským náměstím a Vltavou. Informace o transakci, která se připravuje údajně již déle než rok, ministerstvo dlouho nezveřejnilo. Jako první o případu informoval server EURO OnLine minulý týden.
Teprve po zaslání otázek týdeníku EURO vydala mluvčí MPSV Kateřina Beránková tiskovou zprávu. V ní uvedla: „Přibližně tři sta padesát zaměstnanců ministerstva práce a sociálních věcí bude ve druhém čtvrtletí vykonávat svou práci v nové budově v pražských Vysočanech. Zaměstnanci MPSV působí v současné době ve třech objektech, které ministerstvo vlastní (Na Poříčním právu, Karlově náměstí a v Podskalské ulici), a v několika cizích budovách. Kromě toho, že tento stav není ideální pro komunikaci, platí MPSV také zbytečně vysoký nájem v komerčních prostorách. Předložilo proto vládě návrh na řešení, které ve svém důsledku ušetří státu třicet pět milionů korun ročně ze státního rozpočtu“.
Se směnou je spojeno několik otázek. Za prvé, proč se MPSV potřebuje zbavit nějakých budov a získat jiné? Za druhé, je tato konkrétní výměna, kterou již schválil Paroubkův kabinet, pro stát výhodná? Za třetí, jakým způsobem byla vybrána pro tuto transakci protistrana?
Soustředění úředníci a veteráni.
Odpověď na první otázku je nejsnazší a částečně je uvedena i ve zmíněné tiskové zprávě. Ministerstvo chce ušetřit peníze ze státního rozpočtu, konkrétně peníze, které vydává na provoz několika budov, jež nyní obývá. „V současné době je ministerstvo práce a sociálních věcí dislokováno ve spoustě nemovitostí, ve třech vlastních budovách a v několika dalších, ve kterých musíme platit nájem. Pokud snížíme počet budov, ve kterých pracujeme, ušetříme jednak na jejich provozu, a tím ušetříme i pracovní čas úředníků, který spotřebovávají při přejíždění,“ vysvětluje náměstkyně ministra Škromacha Yvona Legierská. „Takhle budou všichni pracovníci ministerstva pouze ve dvou budovách a ty navíc jsou na stejné trase metra. Navíc mě jako ekonomickou náměstkyni musí zajímat i hospodaření České správy sociálního zabezpečení, která by musela na rekonstrukci nemovitosti v Lannově ulici vynaložit sedm set až osm set milionů korun,“ dodává. Objet v Lannově ulici byl totiž před lety zaplaven při povodních a od té doby je prázdný a chátrá.
Několik set úředníků bude tedy pracovat v nové administrativní budově (bývalém sídle Eurotelu) a opustí staré památkově chráněné budovy. Navíc stát získá zcela pod svoji kontrolu areál ve Veleslavíně, který až do konce loňského roku patřil Nemocnici na Homolce a několika restituentům. V něm hodlá společně s ministerstvy obrany a kultury vystavět penzion pro vysloužilé umělce a válečné veterány.
Tajní soudní znalci.
Za sestěhování roztroušených úředníků do jedné budovy mimo centrum je jistě třeba ministerstvu zatleskat. Problematické ale je, zda je tak výhodná i tato konkrétní směna. Jde o to, je-li hodnota dvou konkrétních nemovitostí ve Vysočanech a ve Veleslavíně alespoň stejná, jako hodnota budovy v Lannově ulici. Náměstkyně Yvona Legierská sice na tuto otázku odpovídá rezolutně „ano, je to pro stát nesmírně výhodné“, ale na otázku, jací soudní znalci pro ministerstvo tyto nemovitosti ocenili a k jakým číslům došli, odmítla odpovědět. V materiálu, který ministerstvo připravilo pro vládu a jenž má týdeník EURO k dispozici, je uvedeno, že tržní cena objektu Lannova čp.2 je 344 milionů korun, zatímco tržní hodnota ideální poloviny veleslavínského areálu a objektu Vysočanská je dohromady 491 milionů korun. Bohužel již v materiálu není uvedeno, jak byla tato „tržní cena“ zjištěná, když zmíněné budovy se na trhu neobchodují. Dále materiál uvádí, že na základě odhadu soudního znalce je hodnota budovy Lannova čp. 2 jen 272 milionů korun, zatímco hodnota protiplnění 585 milionů korun. Ve skutečnosti ale mohou být ceny oněch tří nemovitostí naprosto odlišné a pokud je stát takto smění, nikdy se už s jistotou nedoví, zda náhodou neprodělal. Jediným řešením by bylo vyhlásit otevřené výběrové řízení.
Místo tendru jen poptávkové řízení.
Odpověď na třetí otázku naopak musí být zřejmá, byť se k jejímu zveřejnění ministerstvo nemělo. Mluvčí Beránková napsala pouze: „Původně se směna měla týkat České správy sociálního zabezpečení. Vzhledem k tomu, že firma WSF-DELTA tuto nabídku zajišťovala už tenkrát, zajišťuje ji i dnes.“
Jenže jak k firmě WSF-DELTA státní úřad přišel? Proč si k výměně vybral zrovna bývalé sídlo Eurotelu? Proč se pak nedohadoval přímo s majitelem? Bylo na provedení této směny vyhlášeno veřejné výběrové řízení? Náměstkyně Legierská uvedla, že Česká správa sociálního zabezpečení vyhlásila poptávkové řízení, tedy žádný veřejný tendr nevyhlásila, ale jen oslovila několik společností, aby přišly se svými nabídkami. „Jako nejvhodnější se jevila budova po Eurotelu ve Vysočanech,“ dodává náměstkyně.
„Společnost WSF-DELTA je již od 23. prosince 2005 majitelkou budovy ve Vysočanech a navíc oproti původním představám z jednání s Českou správou sociálního zabezpečení vyhověla požadavkům minsterstva a přihodila ještě polovinu Veleslavína. Pro stát je to tedy velmi výhodné,“ říká náměstkyně Legierská. Nemohl ale stát dostat více, kdyby vyhlásil veřejné výběrové řízení? Nemohla se přihlásit jiná firma, která by po dohodě se státem vykoupila tytéž budovy, pak je s ministerstvem vyměnila a navíc ještě přihodila třeba padesát milionů korun?
Směnu zákon opomněl.
Když se ministerstvo rozhodne nakoupit kancelářské potřeby či nábytek za pár milionů korun, musí vyhlásit veřejné výběrové řízení. Operace kulový blesk je o dva řády vyšší obchod, ale přesto probíhá bez tendru. Týdeníkem EURO oslovení právníci konstatovali, že zákon o zadávání veřejných zakázek problematiku směny nijak neřeší a ani jej v tomto kontextu nevykládají žádní právní teoretici. Zástupce významné mezinárodní právní kanceláře tvrdí, že ministerstvo by muselo prokázat, že jeho potřeby mohl naplnit jenom tento jediný dům v celé Praze a že dopomoci k němu mu mohla pouze ona jedna vybraná soukromá společnost. Advokát z jedné významné české právní kanceláře považuje za evidentní, že ministerstvo mělo transakci rozdělit na dva kroky. Nejprve prodat v otevřeném výběrovém řízení nemovitost Lannova čp. 2 a poté opět vyhlásit tendr na nákup nemovitosti. Argument náměstkyně Legierské proti takovému postupu vyplývá ze zákona o rozpočtových pravidlech. „My nechceme nakupovat a prodávat, my směňujeme. Pokud ministerstvo prodá nějaký majetek, je výtěžek příjmem státního rozpočtu a nikoliv jen jeho rozpočtové kapitoly. Pokud bychom prodali nemovitost Lannova, tak bychom si za ty peníze žádný jiný dům koupit prostě nemohli. Nám budova ve Vysočanech, proti níž je stanice metra, natolik vyhovuje, že jsme velice rádi, že ji získáme. Na trhu je o ni velký zájem. Navíc k ní dostaneme návdavkem ještě další nemovitost, takže měníme jednu za dvě. Je to nesmírně výhodná transakce pro tento stát, nic za tím nehledejte,“ říká náměstkyně Legierská.
