Slonice poraněná minou bude žít s protézou.
Oběťmi nášlapných min se nestávají jen lidé, kteří tyto zákeřné zbraně kladou na různých místech po celém světě, ale i zvířata. Naposledy to byla v polovině srpna osmatřicetiletá slonice Motala, která svému majiteli na thajsko-barmské hranici vy dělávala peníze při kácení a přepravě stromů pro dřevařský průmysl.
Poraněná slonice však nemohla být okamžitě ošetřena, a tak musela tři dny šlapat se zraněnou nohou do města Lampangu, kde se nalézá jediná thajská nemocnice schopná postarat se o nemocného slona. Při pochodu, v jehož průběhu Motala brečela bolestí, a dostávala proto obrovské dávky tišících preparátů, se slonici noha zanítila, a když dorazila do nemocnice, lékaři došli k závěru, že budou muset amputovat asi třicet centimetrů poraněné a hnisající levé přední končetiny.
Veterinář Príča Paungkam následující ráno sdělil novinářům, že slonice v noci dostala šestnáct litrů fyziologického roztoku a že se její stav zlepšuje. V tu chvíli se chirurgický tým ještě rozhodoval, jak vlastně poranění léčit. Amputace se však už v tu chvíli jevila jako nevyhnutelná.
Příběh slonice Motaly v té době obletěl nejen Thajsko, ale obrázky poraněného zvířete viděl bez nadsázky celý svět. V T hajsku okamžitě vznikla sbírka, v níž se nakonec podařilo shromáždit zhruba 105 tisíc dolarů na zaplacení operace.
Původně měl být chirurgický zákrok proveden už 25. srpna, ale lékaři se nakonec rozhodli operaci odložit a vyčkat na další veteri náře. Motalin případ je totiž i pro sloní specialisty výjimečný. Zdejší lékaři jsou zvyklí léčit spíše slony zraněné při střetu s vozidly na thajských silnicích nebo slony-narkomany, které majitelé dopují amfetaminy, aby zvýšili jejich pracovní výkon. Tým veterinářů v tomto případě musel zvažovat i další aspekty chystané operace, jako třeba hrozící proleženiny a případnou pooperační infekci. Thajští chirurgové ze sloní nemocnice Chang-čat nemají příliš zkušeností ani s posk ytováním „sloní transfúze . V předoperační péči trpěla Motala zvýšenou teplotou, denně dostávala zhruba dvacet litrů roztoku glukózy a pojídala čerstvou listovou zeleninu a oloupané banány. Po celý den stála v otevřené, ale zastřešené ohradě a poraněnou nohu mě la opřenou o příčné břevno. Uléhala až pozdě v noci, kdy byla celodenním stáním zcela vyčerpaná. Na poraněnou nohu už v té době vůbec nebyla schopná se postavit.
Lékaři se v této fázi dohadovali i tom, zda bude lepší Motalu operovat vleže, nebo ji zvednout pomocí jeřábu. K druhé variantě se nakonec přiklonili proto, že by se tak podařilo zamezit nebezpečí popraskání stehů a následnému zanícení otevřené rány. Ale pokud by slonice zůstala v této poloze příliš dlouh o, způsobila by si velmi nebezpečné proleženiny.
V následujících dnech byla Motala pomocí jeřábu a dalších mechanických zařízení zapůjčených armádou přestěhována do jiné - podstatně čistší - ohrady.
Tři dny před koncem českých školních prázdnin nakonec lékaři přistoupili k operaci. Pět thajských chirurgů za asistence dvanácti zdravotních sester, hydraulického jeřábu, dvaceti vojáků a požárního vozu odoperovalo Motale část poraněné nohy. S lonice sice měla jen padesátiprocentní šanci na přežití, ale zákrok se podle všeho povedl.
Slonice dostala před zákrokem dávku anestetik, která by stačila k uspání sedmdesáti lidí. Dávka však musela být snížena, protože až krátce před operací majitel Motaly přiznal, že slonici podával amfetaminy, aby zvýšil její pracovní výkonnost. Snížení dávky anestetik ovšem značně zkomplikovalo průběh zákroku. Operace byla třikrát přerušena, protože zvíře vážící 2700 kilogramů se neustále probouzelo.
„Motala je naživu, ale nyní spí a bude muset nějaký čas spát vytažená do vzduchu, uvedl šéf Nadace přátel asijských slonů Solajda Sarvala.
Veterináři nakonec ustoupili od původního záměru část nohy amputovat a odstranili pouze zanícenou tkáň. Panovaly totiž obavy, že po klasické amputaci by byla příliš namáhána Motalina pravá přední noha. Na čtyřech končetinách přitom spočívají dvě třetiny váhy tohoto zvířete. U lidí při podobném zákroku trvá hojení asi tři měsíce, ale v případě Motaly to bude o něco déle. Až se rána zahojí, hodlají lékaři na zachovanou kost připevnit protetickou pomůcku.
„Uvažujeme o ní, jako by to byl člověk. Vše, co děláme, musí být na její míru, řekl hlavní anesteziolog Aram Pchongčiubún. Upozornil však na to, že davy lidí, kteří se denně přicházejí na slonici podívat, zvířeti ztěžují rekonvalescenci.
Slon je v Thajsku odedávna uctívaným zvířetem, jež tamní obyvatelé využívali především při vedení válek a dřevorubectví. V poslední době je však tato zvířata možné vidět v zábavných programech pro turisty. Sloni také často žebrají o banány v přeplněných ulicích thajského hlavního města Bangkoku.
Thajsko je domovem zhruba dvou tisícovek divokých slonů, dalších asi 2100 jich bylo ochočeno a pracuje v turistickém a dřevařském průmyslu.
Zpracováno podle tiskových agentur
