Válka proti terorismu je autoimunitní chorobou vyspělé západní společnosti
Zoufalý starší muž v severních Čechách se mi nedávno svěřil, že s kamarády v posledních dnech diskutují o tom, kolik trhaviny by bylo třeba a kam ji nejvhodněji umístit. Jeho i sousedy totiž ničil neustávající hluk z větrných elektráren, které jim postavili sto metrů za chatami. Zkusili už všechny možné legální cesty a došli k smutnému závěru: nejen státní úředníci spolu se staviteli větrníků, ale i právo společně s korupcí, stojí proti nim. Normálním způsobem se prostě hlučných elektráren nezbaví.
Terorismus často vyvěrá z podobné bezmoci bojovat rovnocennými zbraněmi, neboť soupeř je mnohem silnější, a také z přesvědčení, že situace je totálně nespravedlivá. Extrémní řešení problémů není ničím novým, je lidstvu vlastní stejně jako jiné způsoby boje. Půjdeme-li rychle zpátky historií: baskické separatistické hnutí, Irská republikánská armáda, partyzáni za druhé světové války či husité… Přiznejme si, že to byli teroristi. Jestli s nimi sympatizujeme, nebo nikoli, je už věc jiná.
Nejde tedy o žádný nový fenomén, přesto se stal v uplynulých téměř sedmi letech boj s terorismem jedním z nejfrekventovanějších světových témat. A když tradiční vojenské zbraně a postupy v této válce nefungují, hledají se jiné strategie. Nově inspirují biologové.
Metafora je krásný a užitečný nástroj, jak se podívat na známou i neznámou věc z jiného úhlu, v novém kontextu. Jen se nesmí zapomenout, že jde o metaforu… Podobně inspirativní mohou být texty amerického vědce Raphaela Sagarina (viz strana 52), jenž tvrdí, že společnost by se proti terorismu měla bránit podobnými mechanismy, jako se živý organismus brání útokům virů. Metafora se ale nesmí brát jako doslovný recept na vyřešení problému.
Podle Sagarina by experti na boj proti terorismu měli vzít na vědomí pět tezí evoluční biologie: 1. Buduj dobré vztahy. 2. Nepřetržitě se přizpůsobuj. 3. Diverzifikuj a chraň zdroje! 4. Buď vícenásobně pojištěn. 5. Neustávej v pohybu. Takže „řešení“ je nasnadě: Prostě nabijte mrkví a teroristickou buňku rozprášíte hravě.
Inspirovat se evoluční biologií v mrkvové válce může být užitečné, ale nesmíme náš náhled Sagarinem „přesolit“. Například druhý bod totiž v konečném důsledku říká - buďte bezpáteřní a zapomeňte na sebeúctu. Nebo čtvrtý bod zase zamlčuje otázku ceny: být vícenásobně pojištěn něco stojí a před každým pojištěním je třeba porovnat míru rizika s cenou pojistky.
Přidejme však k Sagarinovi ještě jednu biologickou paralelu, která nám umožní nahlédnout celou válku proti terorismu trochu jinak. Jedněmi z nejnebezpečnějších chorob jsou autoimunitní nemoci. Při nich nemá jedinec zdravotní problémy v důsledku slabého imunitního systému, ale naopak kvůli jeho „zdravému a silnému fungování“. Někdy se totiž stane, že když člověk odbourá přirozené nepřítele, se kterými jeho imunitní systém bojoval stovky tisíc let, tak tento systém přesto nesloží zbraně. Bojuje dál a ničí člověka. Jako typický příklad autoimunitních chorob bývají uváděny nejrůznější alergie, ekzémy a záněty střev.
Americké tažení proti terorismu možná není nic jiného než autoimunitní chorobou vyspělé západní společnosti. V relativně nedávné minulosti přišla o své nepřátele, s nimiž musela reálně bojovat. V roce 1990 oficiálně skončilo soupeření se Sovětským svazem, tedy s přímým vnějším nepřítelem. Také většina obyvatel Západu již nebojuje o uspokojení základních lidských potřeb, jako jsou jídlo, teplo a střecha nad hlavou. Možná i to přispělo k tomu, že stačil jeden zásadní podnět (útoky na USA 11. září 2001), který vybudil tak kolosální reakci.
Teroristé jsou vzhledem k celku marginálním nepřítelem, a tak imunitní systém západní společnosti likviduje i své vlastní tkáně a nervy, jakými jsou svoboda, důvěra a lidská práva. Tyto tři kvality se v posledních době v různé míře potlačují, rozpouštějí a paralyzují ve jménu posílení bezpečnosti před teroristy.
