OPERÁTOR, MANIPULÁTOR

Buď je lhář Miroslav Šlouf, nebo někdo z ministerstva dopravy

Kdyby měl podzimní volby do Senátu vyhrát kandidát, který se kampani věnoval nejvíce, byl by to šéf premiérových poradců Miroslav Šlouf. Ve svém volebním obvodě Chrudim–Havlíčkův Brod si už otevřel dvě kanceláře. Ta havlíčkobrodská je v Žižkově ulici, naproti kulturnímu domu Ostrov. Kdo ji v těchto dnech navštívil, musel si v její těsné blízkosti povšimnout billboardu společnosti Český Mobil. Spojovat aktivity tohoto nejmladšího mobilního operátora přímo se senátními volbami by ale těžko někoho napadlo. Byl to sám Šlouf, kdo dal k takovým úvahám podnět. Mluvil jsem s lidmi z ministerstva. V MF Dnes vyšel letos 11. dubna článek pod titulkem „Šlouf využil postavení pro svou kampaň . Poradce v něm připouští, že měl určitý osobní podíl na tom, aby společnost Český Mobil zřídila právě v Chrudimi středisko služeb pro zákazníky s call centrem, jež by městu přinesly čtyři sta nových pracovních příležitostí. „Jenom jsem požádal, aby centrum Českého Mobilu bylo v tomto okrese. Konkrétní dohodu udělali ministerští úředníci na ministerstvu dopravy a šéfové Českého Mobilu, cituje deník Šloufa. Vrchní Zemanův rádce dnes volí poněkud diplomatičtější jazyk a žádné zásluhy si připisovat nehodlá: „Já jsem pouze připustil, že jsem o tom loni s někým mluvil. Měl jsem totiž za to, že Chrudim – město ležící uprostřed republiky a trpící značnou nezaměstnaností – je pro takovéto zařízení velmi vhodnou lokalitou. Nikdy jsem ale neřekl, že právě mým přičiněním se Český Mobil takto rozhodl, říká Šlouf týdeníku EURO. Tvrdí, že schůzka na telekomunikační téma se uskutečnila loni v létě, tedy v době, kdy on sám zdaleka ještě netušil, že bude právě v Chrudimi kandidovat do Senátu. „K rozhodnutí o kandidatuře došlo až letos 22. ledna při nominační konferenci ČSSD, uvádí. Zřízení call centra v Chrudimi by mohlo být považováno za podružnou záležitost, malichernost, kdyby nevyplouvaly na povrch některé další informace, které nahlodají důvěru nejen v loňské výběrové řízení. Šlouf ukázal na Vránu. Tvrdí–li Šlouf, že ve věci výstavby call centra třetího mobilního operátora mluvil s představiteli ministerstva dopravy a spojů, není nic snazšího, než se jich na to přeptat. Týdeník EURO se postupně dotázal bývalého ministra Antonína Peltráma a všech jeho tehdejších náměstků (Jaroslava Vrány, Marcely Gürlichové, Vladimíra Sokolíka a Karla Sellnera). Stejný dotaz byl adresován vrchnímu řediteli Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) Davidu Stádníkovi (předsedal řídícímu výboru pro výběr třetího operátora) a řediteli telekomunikačního odboru ministerstva Jiřímu Domanskému. Všichni do jednoho odmítli, že by kdy se Šloufem či s někým z jeho kanceláře hovořili na téma Chrudim. Buď tedy lže Šlouf – a svou přímluvu ve věci Chrudimi si vymyslel – nebo někdo z představitelů ministerstva, jiná varianta neexistuje. Po naléhání nakonec Šlouf jméno dotyčné osoby, jíž měl nápad s Chrudimí tlumočit, uvedl: „Pokud si vzpomínám, tak jsem o tom mluvil s panem náměstkem Vránou. Bylo to loni během léta při nějakém obědě. Bavili jsme se obecně o vývoji telekomunikací a tehdy jsem před ním zmínil i Chrudim. Nešlo však vůbec o nějaká závazná jednání, sděluje. Dnes již bývalý první náměstek ministra dopravy a spojů Jaroslav Vrána, který měl na starosti silniční, železniční a veřejnou dopravu a byl šéfem správní rady Českých drah, ale opětovně popřel, že by se Šloufem na toto téma bavil. „Je sice pravda, že jsme se jednou na pozvání Šloufa sešli u oběda či spíše večeře. Bylo to zhruba před rokem v nějaké restauraci na Malé Straně, poblíž Senátu. Tématem rozhovoru byla ale transformace Českých drah, rozhodně ne telekomunikace a Chrudim. Absolutně nechápu, v čem bych já v této věci mohl být někomu prospěšný, když to vůbec nebyl můj obor, říká Vrána. Schůzky se podle jeho slov zúčastnil také další Peltrámův náměstek Vladimír Sokolík, generální ředitel Českých drah Dalibor Zelený, železniční odborář Jaromír Dušek a jeho kolega poslanec Miroslav Kapoun. „Šlouf ukazuje na mě, protože já mu už nemohu ničím uškodit, vysvětluje si bývalý náměstek. Telekomunikační telepatie. Šloufova verze je taková, že Jaroslav Vrána informaci o Chrudimi vyslechl a od něj se později „nějak přenesla k Českému Mobilu. Jak je ale možné, že se jméno města dostalo do projektu jednoho jediného účastníka tendru? Není pravda, že by Český Mobil ve své nabídce, kterou řídícímu výboru předal 17. srpna 1999, měl Chrudim uvedenu pouze jako jednu z možných lokalit. V tomto duchu popsal týdeníku EURO nabídku Českého Mobilu šéf výběrové komise David Stádník. Důvěrná zpráva o průběhu a výsledcích výběrového řízení, kterou vypracoval loni v září Stádníkem řízený výbor pro ministra Peltráma a vládu (týdeník EURO ji má k dispozici), ale zcela konkrétně hovoří o tom, že Český Mobil hodlá budovat středisko služeb a call centrum právě v Chrudimi. Také jediný člen řídícího výboru, který se vyslovil proti vítězství Českého Mobilu – František Králík z ministerstva životního prostředí (volební manažer ČSSD z roku 1998) – si dobře vzpomíná, že v nabídce již byla uvedena přímo Chrudim. Úředník, který by měl eminentní zájem vybudovat zákaznické středisko s call centrem v Chrudimi, by si musel být naprosto jistý vítězstvím Českého Mobilu, jinak by se snažil přesvědčit o umístění centra i ostatní soutěžící společnosti. Zástupci čtyř původně favorizovaných konsorcií (Orange–GiTy, CrysTel, Vlna+, NovýMobil) však svorně uvádějí, že s nimi nikdo před ani během tendru o středisku v Chrudimi nemluvil. Město Chrudim jednalo až po tendru.
Je ale možné, že na Chrudim přišli lidé z Českého Mobilu sami bez poradcova přičinění. V takovém případě by ovšem bylo logické, kdyby záměr nejdříve s východočeským městem předjednali a zjistili, nakolik je vstřícné této nabídce. Firma sama totiž již dříve ústy svého bývalého mluvčího Michala Kačeny uvedla, že si Chrudim vybrala hlavně proto, že jí nabídla nejvýhodnější podmínky. Starosta Chrudimi Ladislav Libý (ODS, dříve ředitel chrudimské pobočky IPB) tvrdí, že první, neformální schůzka se uskutečnila až těsně před skončením tendru. V této době začaly probleskovat informace o tom, že Český Mobil má velkou šanci na vítězství (první takovou informaci zveřejnily Hospodářské noviny loni 3. září). „Úvodní kontakt jsme navázali se Simonou Míkovou, která krátce dělala i tiskovou mluvčí Českého Mobilu. Po tendru pak začala konkrétní jednání s dalšími lidmi, uvedl chrudimský starosta. Pokud ovšem věcná jednání začala až po soutěži, nemohla ani Chrudim „nabídnout nejvýhodnější podmínky. Dva kohouti v jedné vesnici. O tom, že vhodné řešení se v Chrudimi nehledalo snadno, svědčí i to, že Český Mobil má doposud call centrum provizorně umístěno ve vesničce Veská, poblíž Pardubic, téměř dvacet kilometrů od Chrudimi. Teprve nyní probíhá rekonstrukce horních dvou podlaží administrativní budovy zkrachovalé Transporty Chrudim, kde by třetí operátor měl během prázdnin nalézt nové útočiště. Ve Veské si Český Mobil pronajal na půl roku část call centra (technologii, kancelářské vybavení, telefonní ústřednu) od telemarketingové společnosti Lion Teleservices, jež ve vesnici již delší dobu působí (EURO 3/2000). Představitelé Lion Teleservices sdělili, že Českému Mobilu nabídli prostory až poté, co se dozvěděli, že nový operátor hodlá působit ve východních Čechách. Ve venkovském podnikatelském areálu sídlí také počítačová firma Comfor, s. r. o., a s ní majetkově propojená firma Oskar, s. r. o. Je zajímavé, že právě s ní Český Mobil vede spor o internetovou doménu oskar.cz, kterou na sebe chtěl převést. Zatímco mobilní operátor uvádí, že převod měl smluvně zajištěn, Comfor tvrdí, že šlo pouze o konstatování úmyslu, ne o smlouvu. „Jde o náhodu, že působíme hned vedle sebe, dodává ředitel společnosti Comfor Petr Bříza. Podivné sociální ohledy. Dvě hlavní pohnutky, které měly vést k prosazování Chrudimi jako sídla call centra – vhodná poloha a vysoká nezaměstnanost – lze snadno zpochybnit. V době, kdy účastníci tendru své nabídky předávali (srpen 1999), vykazoval okres Chrudim podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí míru nezaměstnanosti 10,2 procenta. To jej řadilo na 26. místo v republice. Kdyby někomu ze státních úředníků skutečně záleželo na tom, aby svou přímluvou pomohl řešit nejpalčivější sociální problémy, žádal by o umístění střediska služeb v jiných, potřebnějších regionech. Přínos pro zaměstnanost nebyl oficiálním kritériem tendru. V této souvislosti ale nelze pominout, že nabídky dalších účastníků byly v tomto směru přitažlivější než ta od Českého Mobilu. Konsorcium Orange–GiTy kupříkladu chtělo mít sídlo firmy v Brně a call centrum v Ostravě. Jak uvedl Jiří Hubka, ředitel společnosti Aliatel, i jejich konsorcium NovýMobil mělo v plánu call centrum vybudovat v Ostravě, kde v době tendru byla nezaměstnanost 15,4 procenta (o polovinu vyšší než v Chrudimi). Mimo Prahu bez přímluv. Jakýkoliv lobbing státních úředníků za Chrudim se z tohoto pohledu jeví jako neetický. I proto, že pro mobilní operátory z technického hlediska neexistuje pojem vhodná či nevhodná lokalita. Zástupci EuroTelu a RadioMobilu týdeníku EURO sdělili, že pokud je mobilní síť kvalitní, je pro její funkčnost a poskytování služeb naprosto nedůležité, zda je call centrum v Praze, Aši či ve Znojmě, pro manažery je jen méně pohodlné mimopražská centra fyzicky kontrolovat. Zákazník ale nijak nezjistí, že komunikuje s operátorkou z druhého konce republiky. Pro firmy je nyní naopak výhodné jít do oblastí s nadprůměrnou nezaměstnaností. Je snazší nalézt kvalifikované pracovní síly a jsou tam levnější nemovitosti. Firma EuroTel například zřídila kromě Prahy zákaznické centrum v Příbrami a nyní buduje další v Kolíně. RadioMobil otevřel vedle pražského centra loni v listopadu další v Lounech (nyní je tam nezaměstnanost 15,9 procenta, šestý okres v republice) a v současné době podle mluvčí Terezy Kakosové hledá vhodné umístění pro centrum na Moravě. (Provoz v Příbrami a Lounech je zachycen na horních snímcích.) „Call centra mimo Prahu budujeme zcela dobrovolně. Jelikož naši zákazníci jsou ze všech koutů republiky, chceme i my touto formou podporovat jednotlivé regiony, uvádí mluvčí EuroTelu Jan Kučmáš. Existuje tedy hned několik důvodů, proč se lze domnívat, že Chrudim se do nabídky Českého Mobilu nedostala jen na základě sociální naléhavosti, investiční připravenosti města či výhodné polohy, ale i z nějakých jiných pohnutek. Senátorská kampaň Miroslava Šloufa nabízí jedno možné vysvětlení, samozřejmě spekulativní. Nejen známí, ale i sousedé. Miroslav Šlouf tvrdí, že o Chrudimi jednal pouze se zástupci ministerstva dopravy a spojů, nikoliv přímo s lidmi z Českého Mobilu. Podrobnější zkoumání jeho osobních vazeb ovšem naznačuje, že informace se teoreticky mohly přenášet podstatně kratší cestou. Nabídku Českého Mobilu jako poradce totiž loni připravoval Ladislav Chrudina (do roku 1993 náměstek ministra hospodářství Karla Dyby pro oblast telekomunikací), Šloufův letitý známý. Chrudina kanadské firmě TIW, jež je hlavním akcionářem společnosti Český Mobil, poskytoval poradenské služby již čtyři roky před tendrem. V týmu, který nabídku připravoval, měl pak podle vlastního vyjádření na starosti oblast regulačních podmínek a legislativy. Zbytek pracovní skupiny tvořili vesměs zahraniční pracovníci TIW, kteří již v ČR dávno nejsou. Šlouf a Chrudina spolu kdysi studovali na pražské VŠE. Ani jeden z nich neskrývá, že se dobře znají, ale na přímý dotaz týdeníku EURO svorně odmítají, že by se někdy bavili na téma třetí mobilní operátor. Pokud by měl Šlouf skutečný zájem o mobilní tendr, mohl informace přijímat a předávat přímo, bez zprostředkovatelů. Jsou totiž s Chrudinou sousedé. Vlastní byty na stejné adrese v Praze–Stodůlkách (viz box o Klausově ulici). Peltrám měl být odvolán. Nové světlo do výběru třetího mobilního operátora vnáší i Antonín Peltrám. Vítězství Českého Mobilu v tendru bývalý ministr veřejně oznámil loni ve středu 29. září, v podvečer po zasedání kabinetu. Podle původního harmonogramu měla být již v pátek s vítěznou firmou slavnostně podepsána smlouva, v níž by byly zakomponovány všechny sliby operátora a sankce za neplnění. Nakonec se tak stalo až s týdenním zpožděním. Proč? „V pátek ráno mi byl předložen návrh smlouvy, vypracovaný právníky Českého Mobilu. Byl to vlastně jen velmi nepovedený překlad nějakého anglického originálu. Řekl jsem tehdy, že to v žádném případě nepodepíši, a dal jsem právníkům víkend na to, aby to předělali. Oni však v pondělí přinesli vlastně tu samou verzi, já jsem tedy znovu nepodepsal. Nakonec se mi během následujících dní podařilo prosadit určité změny, například zvýšit sankce, a v pátek 8. října byla smlouva parafována, vzpomíná Peltrám. Lidé z Českého Mobilu podle jeho vyjádření velmi usilovali o to, aby smlouva nebyla zveřejněna, nakonec však podstatná část odtajněna byla. Exministr v rozhovoru pro týdeník EURO uvádí, že během horkého říjnového týdne, kdy se o smlouvě diskutovalo a kdy váhal s podpisem, se k němu donesla fáma, že pokud rychle nepodepíše, bude odvolán a nahrazen Jaromírem Schlingem (nynějším ministrem). Antonín Peltrám zcela nevylučuje, že informace mohla být vypuštěna i z okruhu premiérových poradců. Trubelík chtěl přijít. Ministerstvo dopravy v době tendru údajně Šlouf nenavštívil, ani na ně netelefonoval, ale o návštěvu úřadu se měl zajímat člen jeho poradenského týmu Libor Trubelík. Ten měl mezi Zemanovými poradci na starosti vnitro, dopravu a telekomunikace. „Ohlašoval se k nám v té době několikrát, ale nakonec nikdy nepřišel, zřejmě věděl, že to nemá cenu, tvrdí náměstkyně Gürlichová. Trubelík již ve Šloufově skupině není. Úřad vlády tento muž, který před listopadem 1989 šéfoval SSM v Brně a po převratu nějakou dobu brněnským komunistům, opustil koncem března, když vyšlo ve známost, že působil ve vedení zkrachovalé Pojišťovny Morava. Soutěž o třetí mobilní licenci byla pod tlakem lobbistů, ostatně jak je v takových případech běžné. Na ministerstvo tehdy telefonovali velvyslanci zainteresovaných států, premiéra Zemana se měli na výsledky dotazovat kolegové z jiných zemí. Po skončení tendru na rychlý podpis smlouvy s Českým Mobilem podle vyjádření náměstkyně Gürlichové „naléhali i partneři TIW . Hlavním partnerem Kanaďanů v Českém Mobilu byla a papírově nadále je Investiční a Poštovní banka (IPB). Lze se proto právem domnívat, že to byli lidé z jejího vedení, kteří rychlý podpis smlouvy urgovali. Původně měla IPB ve firmě 48,5 procenta akcií, letos v lednu na základě opční smlouvy, podepsané ještě před tendrem, však Kanaďanům větší část svého podílu přenechala a nyní vlastní jen čtrnáct procent. Peltrám i Gürlichová uvádějí, že veškeré tlaky tohoto druhu ale ignorovali. „Mohutná“ role Mládka. V souvislosti s výběrem třetího mobilního operátora je nutné jmenovat ještě jedno jméno – Jan Mládek. Náměstek ministra financí Pavla Mertlíka, který byl členem řídícího výboru, hrál podle tvrzení exministra Peltráma v celé věci výběru operátora „mohutnou roli . Někteří nezainteresovaní pozorovatelé soudí, že pro Mládka nemuselo být loňské setkání s kanadskou TIW úplně první v životě. Ještě předtím, než se stal významným úředníkem Zemanova kabinetu, působil jako privatizační a ekonomický poradce v Moldavsku (rok 1995) a Rumunsku (1996). Rumunsko bylo také první zemí východní Evropy, kde společnost TIW, jako součást konsorcia MobiFon, získala v listopadu 1996 mobilní licenci. O tom, že tehdy mohl Mládek přijít s lidmi s TIW do styku, však chybí hodnověrné informace. Za zmínku ale možná stojí, že Mládek je v příbuzenském poměru s předsedou řídícího výboru, šéfem ČTÚ Davidem Stádníkem. Jejich manželky jsou sestřenice. Stádník tuto informaci potvrzuje, ale říká, že se s Mládkem soukromě nestýká.

Ruský kapitál a čeští diplomaté v Klausově ulici Vlastníkem bytu na adrese Klausova 13 v pátém pražském obvodě není pouze šéf premiérových poradců Miroslav Šlouf, který se o loňský mobilní tendr zajímal, či Ladislav Chrudina, který se na něm jako poradce podílel. Daleko více překvapujícím zjištěním je, že v nových luxusních bytech, postavených pravděpodobně za ruský kapitál, těsně vedle sebe žije hned několik vládních úředníků. Zejména těch, kteří ovlivňují naší zahraniční a bezpečnostní politiku. Jeden z bytů v domě patří například českému chargé d affaires v iráckém Bagdádu Miroslavu Belicovi. Možná i to osvětluje pozadí letošní cesty šéfa premiérových poradců Šloufa, náměstka ministra zahraničí Hynka Kmoníčka a dosud nezveřejněné skupiny českých podnikatelů do říše Saddáma Husajna, kterou diplomat Belica svým dopisem inicioval. Při dalším vzájemném porovnání veřejně plně přístupných databází (obchodní rejstřík, telefonní seznam, výpis z katastru, archivy novinových článků) lze zjistit, že na stejné adrese žije také Petr Mooz, ředitel odboru bezpečnostní politiky na ministerstvu zahraničních věcí, který koordinuje politiku vůči NATO či OBSE. O Belicovi a Moozovi bylo v Necenzurovaných novinách nedávno uvedeno (12/2000), že jde o absolventy sovětských diplomatických škol, jméno Petr Mooz se objevilo i v „Cibulkových seznamech spolupracovníků StB. Podle několika na sobě nezávislých zdrojů však jeden z bytů „Šloufova domu v Klausově ulici dříve zcela určitě obýval a zřejmě i nadále obývá také ministr zahraničních věcí České republiky Jan Kavan. Jeho jméno sice nelze nalézt ve výpisu z katastru nemovitostí, ale například na stejné adrese je registrován jako majitel telefonní stanice. V sousedním domě má zase podle katastru příbytek Jiří Frkal, podobně jako Šlouf bývalý komunistický aparátčík, nyní šéf kanceláře ministra Karla Březiny. Jeho syn se podílí na Šloufově senátní kampani na Chrudimsku (firma P–Consulting). Týdeník EURO se zajímal o to, kdo vlastně bytový komplex v Klausově ulici postavil. Pracovnice stavebního úřadu v Praze–Stodůlkách sdělila, že investorem byla firma ALFACAPITAL. Z obchodního rejstříku lze vyčíst, že jejím jediným vlastníkem je akciová společnost ALTEX. Firma ALTEX byla do února roku 1995 společností s ručením omezeným a mezi zakladateli figurují pouze ruská jména, z nichž jedno je navýsost zajímavé – Michail Maratovič Fridman. Jde totiž o jednoho z vůdčích představitelů nynější ruské oligarchie, prezidenta moskevského uskupení Alfa Group (součástí konsorcia je Alfa Development, Alfa Kapital, Alfa Eko a především vlivná Alfa Bank), muže se silnými kontakty i v Kremlu. Michail Fridman byl listem Nězavisimaja gazeta 5. června letošního roku zařazen do samotného čela žebříčku nejvlivnějších lidí v Rusku, hned za šéfy koncernů Lukoil a Gazprom Vagita Alekperova a Rema Vjachireva. Nelze pominout, že šéf Březinovy kanceláře Jiří Frkal je nadále internetovým obchodním rejstříkem veden jako předseda představenstva investičního fondu ALFA–INVEST a jednatelem společnosti ALFA–SERVIS (nyní v likvidaci). Obě firmy jsou se společnostmi AlFACAPITAL a ALTEX personálně a majetkově propojeny. Nabízející se spojitost mezi lidmi, kteří se významně podílejí na politice české vlády, a ruským kapitálem, by asi neměla být brána zcela na lehkou váhu.

(jpš)

Ve spojení s Novou a Primou K vítězství Českého Mobilu v loňském tendru bývalý ministr Antonín Peltrám dnes říká, že ačkoliv mohl mít určité pochybnosti o některých kritériích výběru, například nízkých požadavcích na zkušenosti operátora, těžko se prý mohl postavit proti mínění odborníků z poradenského týmu a meziresortního řídícího výboru. Navíc za situace, kdy firma v bodovém hodnocení – založeném zejména na posuzovaní cen služeb – s převahou zvítězila. A tak se stalo, že to, co poradenská firma doporučila, třináctičlenný řídící výbor (jeho složení v EURO 37/1999) až na Františka Králíka schválil, ministr a posléze i vláda akceptovali. Na začátku všeho tedy byli poradci – firma Central European Advisory Group (CEAG). Týdeník EURO již loni před zahájením tendru v článku „Mobilní linka vede do TV Nova upozornil na silné personální vazby mezi poradenskou firmou CEAG a společností Beseda Holding (EURO 25/1999), která se původně měla spolu s kanadskou TIW a českou IPB stát akcionářem Českého Mobilu. Zbyněk Loebl – který, jak potvrdila i Peltrámova náměstkyně Marcela Gürlichová, poradcům CEAG šéfoval – totiž v řadě firem mediálního uskupení Beseda Holding dříve působil a s klíčovými představiteli holdingu – Miroslavem Šipovičem, Janem Outlým či Janem Sedláčkem – měl řadu společných aktivit. Ve firmě G. T. Multimedia byl po boku Šipoviče obchodním rejstříkem veden jako předseda dozorčí rady ještě v době, kdy již byla CEAG jmenována poradcem pro tendr. Přestože Beseda Holding se akcionářem nestal, Šipovič a Outlý hned již při zápisu Českého Mobilu do obchodního rejstříku (13. srpna 1999) figurovali v jeho dozorčí radě a představenstvu. Jestliže se v oficiálních materiálech ministerstva dopravy a spojů píše, že „poradenská společnost musela prokázat, že není kapitálově nebo personálně propojena na některého z uchazečů tendru (citace tiskové zprávy z 30. září 1999), potom lze doložit, že osobní vazby CEAG na jednoho z účastníků v době tendru prokazatelně existovaly. Jak je možné, že komise, která poradce vybírala, vedená šéfem sekce státní správy a inspekce Českého telekomunikačního úřadu Vladimírem Kůrkou, alespoň dodatečně na Loeblovu možnou podjatost neupozornila? Společnost Beseda Holding, úzce provázaná s podnikatelskými aktivitami nejen TV Nova, ale i TV Prima (ovládla totiž její servisní společnosti Prima Plus a Premedia), měla podle původních záměrů hrát roli v marketingu nového operátora. Ne nadarmo si kanadská TIW již několik měsíců před tendrem otevřela svoji českou kancelář právě v sídle Beseda Holdingu (na pražské adrese Školská 32). „Beseda nám měla například pomoci v uvádění nové značky na trh. Nakonec jsme ale rozhodli, že se akcionářem nestane, řekl loni 13. července týdeníku EURO Mario Bertrand, prezident pro nové projekty kanadské společnosti TIW. Hlavními akcionáři Českého Mobilu se tak staly pouze TIW a IPB, minoritní podíl získal nizozemský Priority Telecom. Ačkoliv Beseda Holding není akcionářem, původní záměr se zdá být bezezbytku naplňován. Z informací agentury Taylor Nelson Sofres A–Connect, zabývající se monitoringem mediální reklamy, lze jednoznačně vyvodit, že Český Mobil pro reklamu v elektronických médiích využívá výhradně Novu a Primu (údaje do konce května). V České televizi, na Galaxii (nyní TV3) ani v žádném z českých rádií svůj produkt Oskar nenabízel. Z údajů nelze nijak zjistit, zda operátor platí za reklamu podle běžného ceníku, či získává nějaké speciální výhody.

(jpš)

Chronologie výběru třetího operátora Rok 1998 Kanadská Telesystem International Wireless (TIW) si v Praze otevírá kancelář v budově společnosti Beseda Holding. Rok 1999 3. února: Porada vedení ministerstva dopravy a spojů schválila vyhlášení výběrového řízení na provozovatele systému GSM 1800. Ministrem Peltrámem byl jmenován řídící výbor, jehož předsedou se stal vrchní ředitel ČTÚ David Stádník. 15. června: Zvláštní komise, vedená Vladimírem Kůrkou z ČTÚ, vybrala za poradce tendru konsorcium vedené společností Central European Advisory Group. Rozhodující slovo v poradenském týmu získává Zbyněk Loebl, muž několik měsíců předtím působící v Beseda Holdingu. 29. června: V listu Financial Times, v Hospodářských novinách a na internetu vychází inzerát o zahájení výběrového řízení. 12. července: Byla publikována základní pravidla výběrového řízení. V tento den také kanadská TIW a IPB oznamují, že založily společný podnik pro účast v soutěži. O dva týdny poz–ději je zveřejněno, že se bude jmenovat Český Mobil. Léto 1999: Zemanův poradce Miroslav Šlouf se v blíže neurčeném termínu podle vlastního tvrzení schází s prvním náměstkem ministra dopravy a spojů Jaroslavem Vránou a hovoří s ním mimo jiné o tom, že by nový operátor mohl zřídit své call centrum v Chrudimi. 13. srpna: Český Mobil je zapsán v obchodním rejstříku. V orgánech firmy zasedají i lidé z vedení Beseda Holdingu. 17. srpna: Český Mobil, spolu s dalšími sedmi konsorcii, předává nabídku řídícímu výboru. Je v ní již uvedeno, že zákaznické středisko strbude v Chrudimi. Nabídky v dalších týdnech posuzuje poradenské konsorcium CEAG, které projekt Českého Mobilu vyhodnotí jako nejlepší. 3. září: Hospodářské noviny uvádějí, že tendr zřejmě vyhraje Český Mobil. Září 1999: Představitelé Chrudimi podle starosty Ladislava Libého navazují první, zatím neformální kontakt s Českým Mobilem. 29. září: Ministr Peltrám po zasedání vlády oznamuje, že vítězem výběrového řízení se stává Český Mobil. 1. až 8. října: K Peltrámovi se dostává informace, že pokud bude váhat s podpisem smlouvy s Českým Mobilem, bude odvolán. 8. října: Peltrám po týdenním vyjednávání smlouvu s vítězem tendru podepisuje. Firmě je vydána licence. Podzim 1999: Mezi Chrudimí a Českým Mobilem podle starosty Libého začínají konkrétní jednání o zákaznickém středisku.

Rok 2000 8. ledna: Český Mobil spouští svoji síť. Provizorní call centrum je ve vesnici Veská u Pardubic. 22. ledna: Na nominační konferenci ČSSD se Miroslav Šlouf stává kandidátem strany pro podzimní volby do Senátu v obvodu Chrudim–Havlíčkův Brod. 1. března: Český Mobil zahajuje komerční provoz. K uvádění jeho obchodní značky na trh jsou hojně využity TV Nova a TV Prima, spojené s Beseda Holdingem a IPB. 11. dubna: V deníku MF Dnes Miroslav Šlouf připouští, že se zasadil o to, aby zákaznické centrum Českého Mobilu bylo v Chrudimi.

(jpš)