Sousedící kraje mají protichůdné názory na nakládání s domácím odpadem
Pardubické krajské zastupitelstvo se rozhodlo podpořit výstavbu spalovny na tuhý komunální odpad. Hlavnímu nositeli této myšlenky radnímu Petru Šilarovi se podařilo prolomit počáteční odpor a získává pro tento záměr města a obce svého kraje. Po dlouhých měsících nezdarů se mu povedlo založit akciovou společnost EVO (Energetické využití odpadů), která čeká na registraci. Komunální účast v ní má zajistit finanční pomoc ze strukturálních fondů Evropské unie. Spalovna má ovšem stát na samé krajské hranici, blíže k Hradci Králové než k Pardubicím. Na Hradecku - a nejviditelněji v krajském městě - je však proti spalovně zásadní odpor. Na společném zasedání se minulý týden obě hradecká zastupitelstva, krajské i městské, postavila za návrh zpochybňující spalovnu a pověřila magistrát svoláním mimořádného zasedání, které se má výhradami proti tomuto investičnímu záměru zabývat detailněji. K jednání mají být přizváni zástupci obou krajů, rozhodujících ministerstev i obcí Hradecka i Pardubicka z nejbližšího okolí spalovny. A také těch měst a obcí, které přivolily do spalovny z velké dálky přivážet odpad.
Hradec kontruje "zelenicemi".
„Spalovna má mít roční kapacitu 100 000 tun, třetina z toho, nejméně třicet tisíc tun, tu zůstane jako odpad v podobě škváry. Proč se nám má před humny hromadit dvakrát větší množství odpadu, než sami vyprodukujeme?“ ptá se náměstkyně hradeckého primátora Pavla Finfrlová. „Hradec Králové ročně sveze sedmnáct tisíc tun odpadů. A množství nevzrůstá, jak se nám snažili namluvit zastánci spalování. Obalové a odpadové zákony už účinně působí a situace u nás se nedá srovnávat se stálým nárůstem odpadu zejména z obalů, jakým si před lety prošel Západ. Spalovači odhadují, že by každý Hradečák měl produkovat 400 kilogramů odpadů ročně a my se stále držíme na 180 kilogramech na hlavu a rok,“ zdůrazňuje Finfrlová.
V popředí je dnes snižování podílu biodpadu ukládaného na skládky, jak to požaduje evropská směrnice. „Budeme kompostovat. Občanům v rodinných domcích dáme vybrat, zda budou odpad třídit do zvláštních odvětrávaných popelnic, jimž říkáme zelenice, nebo si na zahrádku postaví kompostéry, na jejichž koupi přispějeme. Vyzkoušíme to v jednom městském sektoru a na základě toho rozhodneme. Naší snahou je vrátit organickou hmotu, zejména listí a části rostlin, zpátky do přírody. Narážíme při tom na byrokratický postoj úředníků ministerstva životního prostředí, kteří označují spadané listí za odpad. A jakmile se dostane do této kategorie, není síla ho odtud vyjmout zpátky. Je to proti přírodě. Komunitní kompostování považujeme za ten nejpřirozenější postup. Do roku 2013 hravě splníme směrnicí předepsané omezení biodpadu na skládkách,“ líčí Finfrlová záměry hradeckého magistrátu.
Magistrát Hradce Králové věří, že se tříděním druhotných surovin a kompostováním podaří udržet množství odpadů na skládkách v přijatelné míře. „Teprve pak se budeme rozhodovat pro nějakou moderní technologii nakládání s odpady. Nebudeme přeci investovat do technicky i morálně zastaralé spalovny s koncepcí ze sedmdesátých let, jaká má stát v Opatovicích,“ zdůrazňuje Finfrlová.
Kukaččí vejce.
Pardubický kraj má ovšem opačnou volbu. Územní plán mu už po roce 2010 nepovoluje ukládat do země žádný biodegradabilní odpad, tedy takový, jenž svým rozkladem způsobuje vznik skládkového plynu. „To je ovšem jejich chyba, že si do územního plánu nechali od zastánců spalovny vložit kukaččí vejce, požadavek evropské směrnice je o polovinu mírnější,“ míní Finfrlová. Klást si tvrdší požadavky na zlepšení parametrů životního prostředí nebývá u nás obvyklé, přesto si tento přístup nevysloužil chválu ekologických organizací. Existenci spalovny by považovaly za mnohem větší zlo. Ivo Kropáček z Hnutí Duha zdůrazňuje, že ani jeden z obou krajů dosud nevyužil potenciálu třídění druhotných surovin. Reálným cílem je padesát procent. „I na využití a likvidaci zbylých padesáti procent odpadů jsou k dispozici lepší a levnější řešení než drahá a škodlivá spalovna,“ soudí Kropáček. A jmenuje alternativy: mechanicko-biologická úprava, úprava v autoklávu a následné dotřídění nebo recyklace doplněná stabilizací rozložitelného odpadu v bioplynové stanici. Žádnou z těchto možných variant však projekt nebral v úvahu jako alternativu.
Radní Šilar ovšem tvrdí, že o padesátiprocentním třídění a následné recyklaci si můžeme v našich podmínkách nechat jen zdát a že prakticky dosažitelných je maximálně čtyřicet procent. „Recyklace je velice přínosná, ale co se zbytkem? Navrhujeme úplné energetické využití,“ říká Šilar.
Kolem pojmu „energetické využití“ ovšem panují velké diskuse, které se dostaly až k Evropskému soudnímu dvoru. Ten už v několika případech rozhodl, že ani využívání tepla ze spalovny jako vedlejšího produktu neopravňuje spalovnu deklarovat se jako zdroj energetického využití, neboť svou podstatou je zařízením na likvidaci odpadů. V této souvislosti by byl zavádějící už sám název společnosti EVO(Energetické využití odpadů). Radní Šilar však k tomu uvádí: „V této spalovně nebude přídavné energetické médium. Spalovna bude pracovat na bázi samovznícení odpadu, a to z ní dělá zařízení na využití odpadů“.
To samozřejmě ještě vyvolá velké diskuse. Protože potvrzení této klasifikace by do Opatovic umožnilo dovoz komunálního odpadu z okolních zemí, o které zatím marně usilují už fungující české spalovny. „Kromě toho, že spalování omezí snahu po zvýšení recyklace, se navíc staneme popelnicí Evropy,“ komentuje Finfrlová. „Není naším záměrem dovážet odpad, když ho Pardubický kraj sám o sobě produkuje 140 000 tun,“ nesouhlasí Šilar.
Ve stínu komínů.
Obcí, která dosud dosáhla nejvyšší míry sběru druhotných surovin z domovního odpadu v celém Pardubickém kraji, jsou právě Opatovice. Starosta Pavel Kohout říká, že je to výsledkem dvanáctileté práce na výchově občanů. Zdůrazňuje: „Za tři roky lidi nezměníš, chce to čas a trpělivost. A taky smysl sbírání. Když není odběratel na vytříděné suroviny a lidi se dovědí o nějakém nouzovém řešení, vyvolá to nedůvěru.“ Na druhé straně je starosta přesvědčen, že spalovna tyto získané dobré návyky nenaruší a že se bude se spalovnou za zády v Opatovicích třídit dál.
Jeho vztah ke spalovně prodělal vývoj. Před dvěma lety vystupoval proti záměru, teď zastupitelstvo Opatovic odhlasovalo vstup do EVO a Kohout se ocitl v představenstvu, z toho ale nyní odstupuje. „Nemíním být nadále spojován s touto organizací, o niž si lidé myslí, že je to důl na peníze. Měl jsem tu jen čestnou funkci, pracoval jsem zadarmo, ale vysvětlujte to lidem. Za ty starosti mi za to nestojí,“ zdůrazňuje Kohout.
Starosti však spočívají především v tom, že aktivní část obyvatel v okolí zamýšleného staveniště píše proti spalovně petice a snaží se organizovat místní referenda. První bude 10. prosince v nedaleké Čeperce.
Jiří Malík z organizace Strany zelených v Rokytně upozorňuje, že veřejnost není seznámena ani s ekonomickou rozvahou. „Jediné peníze, které jsou na kontě, jsou tři miliony z krajského rozpočtu. Byly kvůli tomu ošizeny především kapitoly ochrany přírody a vodního hospodářství. Bůhví, odkud chce kraj v příštím roce vzít dalších sedm milionů korun,“ přemítá Malík.
„Projekt počítá především s využitím evropských fondů, a byl už poslán ke schválení ministerstvu životního prostředí,“ uvádí Šilar. Souhlas nikoho nepřekvapí, opatovický starosta už v televizi uvedl, že projekt má podporu ředitele odboru odpadů Leoše Křenka a náměstkyně ministra Ivany Jiráskové. „Nejen podporou této spalovny ministerstvo životního prostředí sabotuje vládní politiku odpadového hospodářství, kterou samo navrhlo,“ soudí Kropáček.
