Milan Mercl
Již několik měsíců se vedou polemiky o revitalizačním programu vlády, který je díky své dosavadní nekonkrétnosti nebo zcela nesprávné interpretaci chápán jako nasypání finančních prostředků do podniků, které se ocitly v problémech. Zařazení do p rogramu je podmíněno splněním dosud poněkud nejasných kritérií.
Pomineme-li nejasnosti kolem programu a velký otazník nad způsobem jeho financování, lze konstatovat že vize programu vnesla do podniků fenomén vyčkávání.
Nabízíme, jako řada jiných firem, českým podnikům pomoc při realizaci projektů zaměřených na snižování nákladů, zvyšování produktivity a efektivity práce. Od počátku diskuse o programu mi- nisterstva průmyslu a obchodu se bohužel v m noha podnicích setkáváme s naprostým nezájmem o spolupráci. Managementy v těchto podnicích odmítají spolupráci s tím, že veškeré svoje úsilí soustředí na hledání cest k zajištění dalšího financování svých firem.
Pod vlivem očekávané státní injekce či důvěry v úspěšné získání dalších úvěrů se prakticky vůbec nesoustředí na systémová řešení, která by garantovala efektivní fungování firmy, aktivizaci vnitřních rezerv a zamezení opětovného „projedení peněz.
Nepodceňuji význam vytváření příznivého ovzduší pro rozvoj podnikové sféry, tedy zpřístupnění financí jako provozního kapitálu či podpory exportních aktivit. Hlavní pozornost při budování fungujících a perspektivních podniků musí být věnována proce su vnitřních změn, které vedou ke zvyšování efektivity a konkurenceschopnosti.
To znamená řadu velmi nepopulárních opatření zaměřených na efektivitu procesů uvnitř společnosti, na skutečné využití stávajících zdrojů včetně lidského potenciálu, na efektivitu způsobu řízení a managerské schopnosti vedoucích pracovníků na všech úrovních. Navíc vrcholový management musí přejít od slov k činům a být všem příkladem.
Změny mnohdy musí zasáhnout i organizační strukturu, a to tak, aby byla efektivní, podporovala procesy ve společnosti a nevázala na sebe příliš vysoký počet řídících pracovníků.
V procesu optimalizace počtu pracovníků lze objektivně stanovit kapacitní náročnost činností ve všech oblastech včetně administrativy a režijních prací a následně optimalizovat počet pracovníků. V oblasti výroby lze aplikovat opatření ved oucí k efektivnímu využívání jednotlivých zdrojů energií, které se velmi významně podílejí na výrobních nákladech.
Navrhovaná řešení ve většině oblastí vyžadují pouze lepší využívání stávajících zdrojů cestou organizace práce a přístupem jednotlivce a nesměřují k investičně náročným změnám technologií.
Nad rámec změn vedoucích jednoznačně k redukci nákladů se nabízí zavedení takového systému motivace a odměňování, které akceleruje růst produktivity práce a podporuje individuální iniciativu pracovníků.
Dokonce i problémy s cash-flow podniků, které tvrdí, že vysoké závazky u dodavatelů jsou příčinou problémů v plynu- losti výroby, a tedy další neefektivity, jsou řešitelné vhodným systémem řízení zásob a nákupu. Ten ve velmi krátké době zajistí plynulost a efektivitu zásobování a zároveň postupné snižování závazků, což velmi pozitivně zvyšuje kredi t podniku jako odběratele.
Obdobně lze uplatnit řešení vycházející z kategorizace zákazníků při snižování objemu pohledávek po lhůtě splatnosti, a preventivně tak předcházet jejich dalšímu vzniku. Popsané oblasti jsou jen částečným výčtem možností, které s trochou nadsázky umožňují získání tolik potřebných prostředků uvnitř firem.
Orientace managementu na vnitřní efektivitu přináší rychlé a trvalé efekty. Vyžaduje ochotu vstupovat do nepříjemných a mnohdy konfrontačních jednání. Na druhou stranu při vhodném postupu lze získat pro aplikaci změn schopné lidi, kteří si uvě domují potřebu změn jako vkladu do budoucí prosperity.
Identifikace procesů či oblastí, které potřebují změny, vyžaduje analýzu, která v některých pří- padech může odhalit dosud přehlížený fakt, že dílčí změny už nemohou pomoci. To je ostatně stav, kdy nepomohou ani žádné peníze z ministerstva průmyslu a obchodu a management musí učinit zásadní rozhodnutí o budoucnosti obhospodařovaného majetku.
O brzkém zániku některých firem nelze pochybovat, protože po jejich výrobcích z různých důvodů není poptávka. Tento proces očistí průmyslovou sféru od firem, které vznikly na základě nereálných záměrů nebo byly zcela chybně řízeny.
Nejedná se však o katastrofu s významným vlivem na nezaměstnanost a dalšími sociálními dopady, protože na místech zanikajících firem budou vznikat firmy nové.
Jsem přesvědčen, že nízká vnitřní efektivita je skutečnou diagnózou nemoci českého průmyslu. Finanční injekce státu je krátkozraké řešení, které jen oddálí skutečné řešení problémů, a tím zhorší postavení českých firem na trzích tak, že mnohdy návr at do původních pozic nebude možný.
Příkladem za všechny může být situace Zetoru Brno. Problémy tohoto podniku pochopitelně nelze zjednodušovat, ale fakt, že přes snahu státu o oddlužení, došlo opět k pádu do propasti ztrát, potvrzuje nutnost hledání vnitřních rezerv.
