Metodiku projektu Internet do škol lze ještě upravit
V prosinci minulého roku jsme stáli na okraji propasti. Od té doby jsme udělali ohromný krok vpřed. I tak se dají interpretovat výsledky projektu Internet do škol. Nebudu se zabývat problémy v přidělování veřejných zakázek či oprávněností výše faktur. To ponechám investigativním reportérům, Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, případně orgánům činným v trestním řízení.
Domnívám, že nejhorší na celé věci je dopad na školství, respektive na efektivitu vyučování našich dětí. Zatímco původní koncepce schválená vládou předpokládala především dodávku připojení k internetu s důrazem na použití zdrojů internetu ve školní výuce, toto zadání se změnilo v dodávku jakéhosi informačního systému, kde prim hrála dodávka počítačů a připojení do „školského intranetu“.
Druhá vlna.
Kromě problému s faktem, že školství má kapacitně poddimenzované připojení do sítě, ve které dnes nic není, se také autoři připravili o šanci vícezdrojového financování. Přestože existuje řada zdrojů financí, které je možno využít (namátkou zdroje vyplývající ze závazku Českého Mobilu, zdroje z programů Evropské unie, případně z iniciativ public-private-partnership), žádný z těchto subjektů nebyl ochoten investovat své prostředky do tohoto neprůhledného projektu. Autoři projektu byli nuceni připravovat nesmyslnou koncepci „řízené komercionalizace“, která měla vystavit děti přímo ve školách a ve výuce vlivu reklamy.
Ministerstvo školství připravuje připojení druhé vlny škol. Lze samozřejmě očekávat, že školy, které by měly být ve druhé vlně, už nepůjde tak jednoduše opít rohlíkem - slibem, že vůbec něco dostanou. Parametry počítačů a připojení rozhodně neskrývají nabídku, která se neodmítá. Za jejich případné rozšíření platí školy z vlastního rozpočtu částky, které jsou vyšší než standardní nabídka na trhu. Dalším problémem je uzavřenost školního intranetu, která skýtá možnost sledování aktivit jakéhokoliv uživatele. Navíc nový systém likviduje všechny správce lokálních sítí na školách, kteří dané problematice povětšině rozumějí, či jejich práci degraduje na práci robotů.
Nicméně není všem dnům konec a je možné ještě metodiku druhé vlny upravit tak, aby její dopad na školy byl pouze pozitivní. Cesta k tomu ovšem není lehká a vyžaduje, aby se o projektu rozproudila diskuse, kterou se dodavatelé po celou dobu snažili tlumit.
Axiomy úspěchu.
Prvním axiomem úspěšného projektu, který ovšem zatím není splněn, je metodické vedení projektu ze strany ministerstva školství. Projekt řídí netransparentní skupina, která je tvořena jak odběratelem, tak dodavatelem. Odběratel si tak sám stanovuje úkoly, které má plnit, což je absurdní stav. Jako špatný vtip působí, že obě strany kontraktu mají společný kontakt pro tisk.
Druhým axiomem je motivace škol a jejich zřizovatelů. Pokud totiž nebudou srozuměni s tím, jak implementace projektu vypadá, nemůže ministerstvo počítat s tím, že získá jejich podporu.
S podporou zřizovatelů, případně dalších subjektů, úzce souvisí i další axiom, kterým je vícezdrojové financování. Je zcela jasné, že rozpočet vládního financování projektu bude vždy nižší než obdobné projekty v zemích unie. Nicméně existují iniciativy, pomocí kterých lze dosáhnout na další prostředky. Bohužel tyto iniciativy odrazuje způsob naplňování projektu (podnikatelské subjekty nehodlají přispívat do kapsy Autocontu a Telecomu, Evropská unie nebude vydávat peníze na něco, co je v přímém rozporu s iniciativami eEurope a eEurope+…).
Posledním axiomem je fakt, že školy musí dostat takové služby, které umožní pracovat s multimédii. Tudíž připojení musí disponovat broadband kapacitou, připojení musí být bezbariérové a počítače a aplikace musí být skutečně multimediální. Jen tak bude možné využít moderních metod ve vzdělávání, jakými jsou například distance learning či multimediální přenosy.
Nejkratší cesta.
Ke splnění těchto axiomů je nejkratší cestou následující postup:
1. Co nejširší diskuse odborné veřejnosti, jakým způsobem realizovat druhou vlnu. Tuto diskusi ovšem musí iniciovat ministerstvo, nikoliv generální dodavatel.
2. Systém musí být překlopen z privátního intranetu do otevřeného připojení na internet.
3. Nové připojení musí využívat lokálních specifik k dosažení lepšího poměru cena/výkon. Toho lze dosáhnout například budováním metropolitních sítí mezi školami. Financování budování těchto sítí se může realizovat například grantovým principem.
4. Musí být připraveny multimediální aplikace, které dají celému systému přidanou hodnotu. Tyto aplikace musí v maximální možné míře využívat internetu a motivovat školy a jednotlivé žáky ke spolupráci.
5. Musí být urychleně vybudována vazba na veřejné vysoké školy, které byly doposud ignorovány.
6. Musí být jasná koncepce, jak do projektu integrovat další zdroje financování bez rizika pro uživatele-děti.
