Obsah internetových stránek sice nelze považovat za počítačový program chráněný autorským zákonem, ale to ani zdaleka neznamená, že by si s ním mohl kdokoliv dělat cokoliv.
Autor: Artklee
Práva majitelů či tvůrců webových stránek české zákony chrání. Jste-li on-line, je dobré vědět které a jak.
Ústavní soud nedávno rozhodl o případu zkopírovaného obsahu internetových stránek. Majitel domény gsmstore.cz a autor těchto internetových stránek Jiří Střílek napadl žalobou jednání svého konkurenta, spočívající ve zkopírování jeho stránek. Soudy však jeho žalobě nevyhověly, a tak spor skončil až u Ústavního soudu. Ten se však stížností pana Střílka odmítl zabývat. Znamená to tedy, že můžeme cizí internetové stránky beztrestně kopírovat? Rozhodně ne. Kopírování internetových stránek je nelegální. Proč tedy soudy neochránily práva pana Střílka? Důvodem byla jen špatně formulovaná žaloba.
Případ gsmstore.cz
Jiří Střílek, tedy žalobce, vytvořil internetové stránky určené k prodeji mobilních telefonů. Obsahem těchto internetových stránek bylo vyobrazení řady mobilních telefonů a jejich specifikace. Konkurence, kterou svou žalobou napadl, obsah těchto stránek (vyobrazení telefonů a jejich specifikací) zkopírovala na své internetové stránky. Jiří Střílek konkurenční firmu žaloval pro porušení autorských práv, a to konkrétně práv k internetové prezentaci, kterou považoval za počítačový program – tedy za něco, co chrání autorský zákon. V souladu s tímto předpisem žalobce nárokoval vydání bezdůvodného obohacení ve výši 60 929 korun s příslušenstvím. Podle jeho názoru totiž žalobce užíval jeho internetovou prezentaci bez licence.
V průběhu sporu byl předložen znalecký posudek, který potvrdil, že originální stránky jsou umístěny na adrese www.gmstore.cz a stránky žalovaného byly vytvořeny s použitím grafické předlohy stránek žalobce (čili zkopírováním).
Krajský soud v Hradci Králové však rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl a konstatoval, že žalobce za počítačový program mylně pokládá zobrazení mobilních telefonů na webových stránkách s doplněním technických údajů.
„Internetová prezentace vytvořená prostřednictvím počítače grafickým zobrazením a doplněním o technické údaje však není počítačovým programem, který by byl chráněn autorským zákonem,“ uvedl soud v odůvodnění svého rozhodnutí.
Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále doplnil, že se nemůže jednat ani o jiné dílo chráněné autorským zákonem, jelikož řešený obsah stránek není jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti, což je pojmový znak autorského díla. Obsah předmětné internetové prezentace, tedy vyobrazení konkrétních mobilních přístrojů a technické údaje o nich, totiž podle soudu skýtá jen minimální tvůrčí prostor.
Nejvyšší soud České republiky následně dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl, a to pro absenci důvodu dovolání. Žalobce se dále bránil výrokům soudů formou ústavní stížnosti u Ústavního soudu, jelikož se domníval, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces. Tato ústavní stížnost byla odmítnuta s poukazem na správnost rozhodnutí předchozích soudů a nebyla shledáno porušení ústavních práv.
Možnosti obrany**
Znamená to tedy, že jsou tvůrci internetových stránek v podobných případech bezmocní? Internetová prezentace sice skutečně není počítačovým programem, ale možnosti její ochrany můžeme najít jinde. Internetová prezentace může být tvořena celou řadou prvků, které autorským právem chráněny jsou. Může se jednat například o jedinečné texty, webdesign, fotografie či databáze. Pokud jsou fotografie v daném případě vytvořeny samotným provozovatelem internetových stránek či jím byly legálně získány například od oficiálního dovozce mobilních telefonů, pak je nelze bez dalšího kopírovat. K tomu, aby autorský zákon poskytl ochranu fotografiím, stačí jejich původnost. V praxi to znamená, že není třeba zkoumat, zda se jedná o jedinečné hodnotné fotografické dílo nebo o fotografii z dovolené, která byla zhotovena fotoaparátem na jedno použití. Pokud by na fotografiích byly zachyceny osoby, pak by navíc mohlo dojít k zásahu do osobnostních práv chráněných občanskoprávními předpisy. Lze tedy tvrdit, že je zapovězeno kopírovat cizí texty (pokud splňují náležitosti literárního díla), jedinečný design internetových stránek a stejně tak je nelegální kopírovat jakékoliv fotografie.
Autorský zákon nabízí ještě další možnost – ochranu práv k databázi. Tu mohou tvořit fotografie zboží a jejich popis. Databáze je soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky. Pouze pořizovatel této databáze je oprávněn svolit k jejímu vytěžování (tedy rozmnožování) a zužitkování (tedy zveřejnění). Jestliže tedy někdo svým vlastním úsilím a vlastní finanční investicí vytvoří databázi, pak je chráněna právě v důsledku této časové a finanční investice jejího pořizovatele. Kopírování internetových stránek dále postihují obchodněprávní normy – konkrétně ty nekalosoutěžní. Tuto činnost totiž lze považovat za nekalou soutěž, kterou zakazuje obchodní zákoník.
Zločin a trest
Co tedy hrozí tomu, kdo kopíruje internetové stránky? Pokud by někdo internetové stránky kopíroval – byť jen zčásti, nebo je pouze napodobil, musí počítat s právní obranou poškozené osoby. Obvykle se totiž dopouští porušování autorských práv k textům, fotografiím či webdesignu, porušuje práva k databázi či osobnostní práva a současně porušuje práva plynoucí z nekalosoutěžní úpravy obchodního zákoníku.
Po osobě, která by se dopustila takových porušení, by bylo možné vymáhat zejména odstranění závadného stavu (to znamená zákaz užívání internetových stránek se zkopírovaným či zaměnitelným obsahem). Kromě toho je možné požadovat i náhradu škody (včetně ušlého zisku), vydání bezdůvodného obohacení a přiměřené zadostiučinění v penězích, které by bylo uplatňováno z důvodu zásahu do práv z nekalé soutěže a práv autorských. S těmito nároky je samozřejmě spojena i možnost požadovat náhradu veškerých nákladů spojených s jejich vymáháním soudní cestou, to znamená náklady právního zastoupení a soudní poplatky. Výše těchto nákladů se přitom obvykle pohybuje v řádech desetitisíců korun. V případě závažného zásahu a vzniku újmy v důsledku nekalé soutěže by mohlo dojít dokonce ke spáchání trestného činu nekalé soutěže podle § 149 trestního zákona.
Důvodem neúspěchu pana Střílka tedy nebyla skutečnost, že internetové stránky je možné v Česku beztrestně kopírovat, ale jen špatná formulace žaloby. Jednoznačně lze říci, že jeho žaloba byla postavena na nesprávném právním vyhodnocení skutečnosti (tedy na tom, že internetová prezentace je počítačový program). Jako taková byla žaloba odsouzena již od svého počátku k neúspěchu. Rozhodnutí všech soudů jsou správná, ale neznamenají, že je dovoleno kopírovat internetové stránky. Kopírování internetových stránek je nelegální.
