Totožné posudky různých znalců vedly k nízkým opravným položkám
Zpráva z dohlídky České národní banky v bývalé Investiční a Poštovní bance (EURO 27/2001), která dopadla pro lva značně nelichotivě a se kterou polemizoval bývalý náměstek IPB Libor Procházka (EURO 30/2001), obsahovala i ostrou kritiku znalců najatých IPB. Centrální banka soudí, že znalecký ústav Audit & Consulting Experts (A&CE) a soudní znalec Vladimír Smejkal odvedli nejen mizernou práci, ale navíc od sebe navzájem opisovali a odevzdali takřka totožné protokoly. Smejkal o této zprávě tvrdí, že je účelově zkreslená.
Závislí nezávislí. „Banka se odvolává na nezávislé ocenění akcií dvěma na sobě nezávislými znalci. Výroková část i odůvodnění všech 56 posudků jsou však u obou znalců naprosto shodné (hodnoty jsou identické, jsou použity shodné metody ocenění, doslovné formulace, překlepy, totožné subjektivní názory a hodnocení). Posudky se liší pouze použitím různého písma a úpravami dokumentu v textovém editoru. V posudcích Vladimíra Smejkala se na několika místech vyskytují formulace v množném čísle (provedli jsme ocenění, považujeme), které doslovně odpovídají formulacím v posudcích znaleckého ústavu A&CE, je uvedeno ve zprávě ČNB. Vladimír Smejkal, nařčený z opisování, k tomu uvádí: „Pojem nezávislost znalců je v textu ČNB zcela chybně vykládán jako stav, kdy znalci jsou nezávislí na sobě. To je zcela mylný přístup, protože nezávislostí znalce se myslí jeho nezávislost na objednateli znaleckých posudků a na oceňovaných společnostech, respektive na společnostech, jejichž akcie byly předmětem ocenění. To je ale něco zcela jiného a samozřejmě tomu tak bylo. Pokud je v článku kritizována skutečnost, že znalci pracovali společně, je to běžná, a nikoliv ojediněle používaná varianta, především při oceňování podniků, která mimo jiné vyplývá i z platných zákonných ustanovení. Prezident České společnosti certifikovaných odhadců majetku (a spolumajitel znaleckého ústavu A Consult Plus) Zbyněk Smejkal (jde jen o shodu příjmení s Vladimírem Smejkalem) ale namítá, že taková společná práce odhadců rozhodně běžná není. „Znalci si tak zjednodušují život. Udělá to jeden a podělí se o peníze. Z logiky věci ale přece vyplývá, že má jít o dva i na sobě nezávislé znalce, kteří své posudky vypracují nezávisle, a potom si může objednavatel porovnat jejich výsled–ky. Když jde o značné majetky jako v případě velké banky, je třeba eliminovat riziko vyplývající z toho, že jeden znalec by se mohl zmýlit. Proto mají být posudky dva. Pokud je ale ti znalci vypracovávají společně, ztrácí to smysl. To mohli klidně odevzdat jen jeden a ten společně podepsat, říká Zbyněk Smejkal. Proč tedy znalci nepředložili IPB pouze jeden společný posudek, ale dva totožné? „Podání znaleckého posudku dvěma znalci tak, že budou zpracovány jako jeden společný znalecký posudek, byla již v průběhu oceňovacích prací navrhována znalci, kteří se shodovali ve svých závěrech; s ohledem na znění již uzavřených smluv však od této varianty bylo upuštěno a objednavatel souhlasil, aby znalci pracovali v úzké součinnosti s možností – v případě jejich shody – zpracovat stejné texty, tvrdí Vladimír Smejkal. Proč IPB trvala na dvojicích naprosto stejných posudků se lze jen dohadovat.
Cíl mění prostředky. ČNB v dohlídkovém protokole kritizuje nejen styl práce znalců (jejich závislost), ale i její výsledky. Znalci ohodnocovali 57 titulů cenných papírů (například Aero Vodochody, Banka Haná, Bankovní Holding, Biocel, Česká pojišťovna, Chemapol Group, IF Bohatství, IPB Pojišťovna, Jihočeské papírny, Karlovarský porcelán, PVT, RIF, Škoda Plzeň) společností, ve kterých měla banka podíl. Centrální banka tvrdí, že IPB na základě těchto znaleckých posudků vytvořila výrazně nižší opravné položky, než bylo podle bankovního dohledu zapotřebí. Rozdíl činil 4,443 miliardy korun. Proti tomu Vladimír Smejkal argumentuje, že účelem vyhotovení znaleckých posudků nebylo stanovení výše opravných položek k finančním investicím banky, ale „zjištění tržní hodnoty definovaných balíků akcií jednotlivých společností pro případný prodej . „Pokud by zadání znalcům znělo: zpracujte znalecké posudky za účelem tvorby opravných položek nebo rezerv, pak by použité metody i přístup k oceňování v jednotlivých případech byly možná zcela, možná částečně jiné. Je evidentní, že znalecké posudky zpracované za účelem negociačního vyjednávání, respektive prodeje, mají zcela jiný charakter. Pokud skutečně byly použity výsledky znaleckých posudků pro tvorbu rezerv či opravných položek, není to vada posudků, ale jejich následného nevhodného použití, uvádí Smejkal.
