OPOMÍJENÁ VIZE

Krzysztof Skubiszewski varuje před slabou pamětí

V PRAZE VLÁDL ještě Miloš Jakeš, když se ve Varšavě stal nečekaně ministrem zahraničí představitel Solidarity Krzysztof Skubiszewski. Září 1989 přineslo první vládu v bývalém komunistickém bloku, kterou sestavili vůdci dosavadní opozice proti režimu. Profesor a mezinárodně uznávaný právník Skubiszewski, jenž se minulý týden zúčastnil pražské konference klíčových hráčů událostí před deseti lety, neměl na začátku své ministerské kariéry jednoduchou úlohu. Polsko bylo stále členem Varšavské smlouvy, jeho partnery komunističtí ministři a Západ se především obával o další vývoj v Sovětském svazu. Přesto hned od začátku začal Skubiszewski připravovat změnu zahraniční orientace. Na veřejnosti byl ještě opatrný, ale západním politikům dal jasně najevo, že se Polsko musí vydat směrem k Evropským společenstvím. „Řekl jsem jim, že nemohou ignorovat bezpečnostní obavy střední Evropy, uvádí Skubiszewski. Do bezpečnostního vakua se dostávalo stále více zemí a členství v NATO v té době ještě vůbec nepřicházelo v úvahu. Sovětský ministr zahraničí Eduard Ševardnadze i jeden z jeho nástupců - předtím velvyslanec v Praze – Boris Pankin nebyli proti tomu, aby bývalé satelity Moskvy rozhodovaly samy o sobě. V tehdejší sovětské zahraniční politice však byli silní také ti, kteří měli zcela opačný názor. „Vždy jsem považoval členství v Evropských společenstvích a později Evropské unii za garanci bezpečnosti a demokracie, zdůrazňuje Skubiszewski. Platí to i dnes, ale – jak ukazuje následující rozhovor s bývalým polským ministrem – i na Západě na to často zapomínají. EURO: Je podle vás reálná hrozba, že rozšíření Evropské unie může být znovu odloženo? Členské země přicházejí s různými návrhy, které ho mohou komplikovat: Německo a Rakousko s návrhem omezit pohyb pracovních sil, Španělsko a Itálie chtějí pro sebe ochránit finance, jež dostávají ze strukturálních fondů, Francie zase peníze, které jdou na zemědělskou politiku. SKUBISZEWSKI: Souhlasím. Toto představuje komplikace. Je to také problém, o kterém se velmi diskutuje v Polsku

1. možnost nákupu půdy pro cizince. Nákup půdy je dnes do jisté míry omezen i v některých členských zemích EU. Například v Dánsku cizinci nemohou získávat půdu k rekreačním účelům. Co se týká obavy členů unie, zvláště Německa a Rakouska, z invaze pracovních sil z kandidátských států, nepovažuji je za oprávněné. Pokud by tam neexistovala místa pro pracovníky z Polska, České republiky či Maďarska, určitě by nepřišli. O některá pracovní místa sami Němci či Rakušané nemají zájem, a je tam proto poptávka po cizincích. Také se potýkají s nedostatkem odborníků v oblasti informačních technologií. Chápu, že některé země tíží nezaměstnanost, což platí zvláště pro území bývalé NDR. Možnou překážkou je také vnitřní reforma unie. A pro kandidátské země je zase obtížné přizpůsobit legislativu a hospodářskou strukturu požadavkům EU. Tento tlak je ale pozitivní. Ať vstoupíme do unie, nebo ne, legislativa a ekonomika se musí reformovat.

EURO: Domníváte se, že problematika pracovních sil, strukturálních fondů a peněz obecně se stává důležitější než strategické úvahy o nutnosti přijmout nové členy? SKUBISZEWSKI: Přesně tak. Vždy jsem říkal, že rozšíření Evropské unie je politická záležitost. Ale obtíže s rozšiřováním Evropských společenství byly vždy, i v dobách, kdy západní Evropa žila v relativním klidu. Komplikované bylo přijímání Velké Británie, Španělska i Portugalska. Pokud jste v Evropské unii, získáváte garanci pro váš demokratický systém. Právě to Španělé i Portugalci po dlouhých letech diktatury potřebovali, nemluvě o Německu a Itálii po světové válce. Podobné je to s Řeckem. Demokratičtí členové Evropských společenství, dnes unie, by měli mít zájem na tom, aby se také další části kontinentu staly zcela demokratickými. Zdá se, že členské země zapomínají na tuto velkou vizi, která ovšem úzce souvisí s reálnou politikou. Skutečně demokratická země se nestane agresorem. EURO: V západní Evropě se dnes mluví o scénáři, podle něhož by se EU v první vlně rozšířila jen o menší země. Tento projekt by byl pro unii levnější, třeba Polsko by však bylo vyřazeno. Považujete to za možné? SKUBISZEWSKI: Myšlenka na přijetí zemí, které by Bruselu nepůsobily větší potíže, je jednou z variant. Nevím, jak je tato idea silná, myslím, že nejde o politiku Bruselu. Když by se přesto prosadila, nebylo by to dobré. Věřím, že větší země, jako Polsko, budou schopny připravit svou legislativu a ekonomickou strukturu na vstup do unie do příštího roku. Rok 2003 proto zůstane naším datem, ke kterému chceme být přijati. EURO: Myslíte si, že Německo nadále zůstává advokátem polského přijetí? Je zde jasná německá vize rozšíření Evropy, ale Němci také nejvíce přispívají do evropského rozpočtu. Navíc Německo čekají v příštím roce volby. SKUBISZEWSKI: Je tam dnes určitě méně nadšení pro rozšíření, což souvisí s praktickými problémy. Předpokládám ale, že vizionářská politika převládne. Německo podporuje Polsko, ale není možné zjednodušeně říci, že jedna země je advokátem jiné. Unie má patnáct členských států a musíte mít advokáty ve všech. Každý může zablokovat rozšíření. Doufám, že všechny státy EU jsou pro rozšíření, byť existují velké rozdíly, které se týkají třeba i velmi důležitých detailů. Nás podporuje nejenom Německo, ale i Británie, Itálie, Španělsko, země Beneluxu. Třeba Finsko dobře rozumí našim stanoviskům, neboť také mělo za souseda Sovětský svaz. EURO: Co může pokles podpory rozšíření na Západě znamenat pro vnitřní situaci v Polsku? Mluví se o rostoucím polském euroskepticismu. SKUBISZEWSKI: Neroste zase tak moc. Skepse střídavě roste a klesá. Převládá ale hlavní důvod pro náš vstup do EU. Ten není ve zlepšení našich ekonomických a sociálních standardů, ale v garanci, že se už nikdy nevrátí komunismus nebo jiný druh totalitarismu. Za to musíte zaplatit i určitou cenu. Naše zemědělství se bude po přijetí do Evropské unie potýkat s problémy. Na druhé straně polské zemědělství není takovou hrozbou zemědělství EU, Francie či jiné země, jak se o tom píše. V řadě států unie naše zemědělské produkty vhodně doplňují tamní sortiment. Nepěstujeme pomeranče, citrony či jiné jižní ovoce. Nepěstujeme ani víno. Ano, pěstujeme rajčata, jablka, ale evropský trh je dost velký. Také pěstujeme přírodní potraviny. Naše rajčata nevypadají tak hezky jako ta ze Západu, která mají stejnou velikost a zářivou barvu. Naše rajčata jsou někdy malá, jindy velká, ale jejich chuť je úplně jiná. Vyrůstají totiž na zahradách. To se týká i našich vajec. Naše drůbež nežije v koncentračních táborech, nekrmí se umělou stravou.