Ministr Drábek chce centralizovat úřady práce. Odbory i zaměstnavatelé jsou proti
Tři roky po neúspěšném pokusu Petra Nečase sjednotit úřady práce a vyplácení dávek pod jednu střechu podává současný ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek nový návrh zákona, jak zprostředkovny práce centralizovat. Volí k tomu ale poněkud nestandardní cestu. Namísto resortu překvapivě předložila normu skupina koaličních poslanců ze sněmovního výboru pro sociální politiku. Požadovali, aby nový zákon byl schválen ve stavu legislativní nouze, což nakonec neprošlo. Podařilo se ale zkrátit lhůtu pro projednání ve výborech na 30 dní, tedy na polovinu. V poslanecké rozpravě proti návrhu vystoupili levicoví poslanci, naopak zástupci vládní koalice jej podpořili. Sjednocený úřad by měl vzniknout v dubnu příštího roku.
Zástupci připomínkových míst jsou rozhořčeni. Návrh k nim sice dorazil, ale téměř vzápětí se spustilo jeho projednávání poslanci. „Vadí nám už samotný způsob přípravy a projednávání. Návrh se dostal do připomínkového řízení koncem září. Najednou jsme zjistili, že vláda zákon schválila jako poslanecký návrh, takže obešli veškerou debatu o něm,“ zlobí se vedoucí právního oddělení Českomoravské komory odborových svazů Vít Samek.
Uspěchanost a nestandardní způsob předkládání zákona vadí i zástupcům zaměstnavatelů, například Svazu průmyslu a dopravy. Návrhem by se proto mělo tento týden zabývat i mimořádné plénum tripartity.
Zbytečný článek, vyšší náklady
Ministr Drábek navrhuje sloučit dosavadních 77 samostatných úřadů práce, jež vedle práce s nezaměstnanými spravují i oblast státní sociální podpory, do jednoho subjektu. „Díky tomu se zjednoduší správa agendy a navíc nastavíme vyšší laťku služeb,“ zdůrazňuje. Nová organizace by se měla jmenovat Úřad práce ČR a centrála má sídlit na pražském Karlově náměstí. Právě tady funguje jeden z odborů resortu – Správa služeb zaměstnanosti.
Ve druhém plánu, od počátku roku 2012, chce ministr do gesce nového úřadu práce převést výplatu všech nepojistných dávek (kromě důchodů a nemocenské). Bloky dávek by se soustředily do zhruba čtyř okruhů: podpora v nezaměstnanosti, podpora osob se zdravotním postižením, dávka v sociální nouzi spolu s rodinnou dávkou a rodičovský příspěvek.
Ředitele centrály, jež bude zaměstnávat na šedesát lidí, jmenuje ministr, stejně jako čtrnáct šéfů krajských poboček se snad 300 pracovníky, které se mají stát základní jednotkou nové instituce. Tyto pobočky budou mít svá kontaktní místa v takzvaných trojkových obcích, jichž je 226. Dnes úřady práce působí v oblasti zaměstnanosti ve zhruba 250 místech a v oblasti státní sociální podpory ve čtyřech stovkách obcí. Okresní úřadovny v dnešní podobě tedy zaniknou a ztratí svou právní subjektivitu a samostatnost. Z některých se stanou krajské pobočky.
„Chtějí zřídit vícestupňovou soustavu. Hierarchické struktury jsou ale v manažování metodou minulosti. Mezistupně představují zbytečný článek a potažmo i vyšší náklady, přestože ministerstvo tvrdí, že na sloučení úřadů práce ušetří,“ míní viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Pavel Kafka.
Naopak Petr Gazdík, člen vyjednávacího týmu koalice za TOP 09, změnu podporuje a vítá. „Ani teď nejsou úřady práce plně akceschopné. Jejich celkovou reorganizaci schvalujeme,“ říká.
Strach o křeslo
První úřad práce vznikl v Kladně v srpnu roku 1990. Síť regionálních úřadů jako samostatných institucí s velkou mírou volnosti a odpovědnosti zaváděl tehdejší ministr práce Milan Horálek. „Úřad práce není klasickým úřadem, ale službou lidem. Celá Evropa nám závidí samostatnost, právní subjektivitu, a teď se to má měnit,“ stěžuje si jeden z dosavadních ředitelů „pracáku“. Stejně jako řada jeho dalších kolegů chce zůstat v anonymitě. Bojí se, že by o post přišli ještě dříve, než vstoupí v platnost navrhované změny. Na podzim už totiž ministr odvolal šéfy úřadů z Brna, Vsetína a Ústí nad Labem.
Rovněž odboráři se obávají, že systém bude více vzdálen lidem bez práce či v nouzi. „Cílem služeb v oblasti zaměstnanosti či sociálních dávek nemá být velká politika, ale pomáhat lidem v místě. Smysl a důvody, jak jsou popsány v důvodové zprávě k návrhu zákona, jsou jen čistě formální,“ zdůrazňuje Samek.
Silná slova na protest proti navrhované změně v organizaci úřadů práce padala i u kulatého stolu, který se konal k této problematice za účasti ředitelů úřadů práce, odborů, zástupců zaměstnavatelů a náměstka ministra Vladimíra Šišky minulé pondělí. „Obáváme se, zda příprava není příliš uspěchaná. Zákon není dostatečně projednán a připraven, funkčnost úřadů práce by to mohlo ohrozit,“ upozorňuje Zdeněk Liška ze Svazu průmyslu a dopravy. Přidává se i výkonný místopředseda Svazu měst a obcí Jaromír Jech: „Návrh je předkládán tak narychlo, že není jisté, zda bude systém fungovat.“
Privatizace veřejných služeb
Resort práce ale míní, že není možné efektivně řídit 77 ředitelů jednotlivých úřadů, a proto je chce soustředit do jedné organizace. Propouštět se prý nemá, nadbyteční zaměstnanci budou převedeni na kontrolní činnost.
Leitmotivem navrhovaných změn jsou úspory v systému. Drábek dokonce tvrdí, že sloučení již v prvním roce ušetří v nynějších provozních nákladech ve výši 1,7 miliardy korun nejméně 150 milionů, a to díky centralizaci obslužných činností, jako jsou nákupy energií a materiálů či personalistika. Náklady na sladění informačních systémů se prý vejdou do běžných každoročních úprav. S tím ale kritici nesouhlasí. I Petr Nečas v roli ministra práce a sociálních věcí před třemi lety počítal s výdaji na vybudování jednotného informačního systému ve výši osm set milionů korun.
„Z věcného hlediska není v analýzách uvedeno vůbec nic, co by pomohlo lidem. Místo toho se mnoho jednotlivých malých zakázek soustředí do centrálních velkých výběrových řízení. Ten, kdo povede tento úřad, bude ohrožen korupcí. Ze zkušenosti víme, že u nás to jde proti logice: kde by se očekávaly úspory z rozsahu, vzniká dostatečný potenciál ke korupci,“ varuje Samek z odborové centrály. Přes úřady práce ročně proudí šedesát miliard korun, další stamiliony jdou na projekty financované z evropských fondů.
Zlé jazyky dokonce mluví o privatizaci veřejných služeb, respektive toku peněz z Bruselu a na aktivní politiku zaměstnanosti. Lahůdkou by podle nich mohly být i budovy, v nichž dosavadní úřady sídlí a jež jim patří. Po reorganizaci již mnohé nebudou tak velké prostory potřebovat.
Nečas od plánu ustoupil
Petr Nečas měl před třemi lety podobné úmysly. Na páteřní síti dnešních 77 úřadů práce měl vzniknout Národní úřad pro zaměstnanost a sociální správu s ústředním ředitelstvím v Praze. Nový superúřad se šestnácti tisíci zaměstnanci měl fungovat od počátku roku 2009. Cílem byla koncentrace všech základních systémů sociální ochrany (podpory v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci, státní sociální podpory, pomoci v hmotné nouzi, dávek sociální péče a sociálněprávní ochrany dětí) do rukou jednoho orgánu státní správy. Národní úřad měl být vybaven právní subjektivitou – zatímco úřady práce ji měly ztratit – a řídit jej měl ministr práce a sociálních věcí. Reformu tehdy napadli nejen opoziční sociálnědemokratičtí poslanci, ale pro nebyla ani celá pravicová scéna. Odpor vyjádřila většina hejtmanů, tehdy ještě v modrém kabátě. Vzhledem k tomu, že i předkladatelé odhadovali prvotní náklady na vytvoření nového úřadu na minimálně 2,5 miliardy korun, Nečas od plánu nakonec ustoupil.
