Aktivity suverénních fondů přiměly vládu ke změně politiky státního vlastnictví
(Perex:)
Co vlastně jsou suverénní fondy a proč je kolem nich tolik rozruchu? Suverénní fond je označení fondu, který spravuje vládní finanční prostředky. Především jde o státy vyvážející ropu nebo země, které získaly značné finanční prostředky pro investování díky vysokým obchodním přebytkům. Největším suverénním fondem je Abu Dhabi Investment Authority, který v roce 1977 založila vláda Spojených arabských emirátů. Z roku založení největšího suverénního fondu je patrné, že nejde o žádného nováčka na trhu - v minulosti však nebyly aktivity suverénních fondů vnímány nijak negativně, jejich nákupy státních dluhopisů byly vítanou formou financování schodků státních rozpočtů. Dnes se kvůli své rostoucí síle stávají problémem zejména pro vládní představitele západních zemí.
Suverénní fondy se staly terčem kritiky a tématem jednání a diskusí představitelů vlád západních zemí od července 2007, kdy se britská Barclays Bank spojila s vládními fondy Singapuru a Číny. Singapurský Temasek Holdings a Čínská rozvojová banka přislíbily investovat do Barclays Bank za účelem převzetí holandské ABN Amro Holding prostředky ve výši přesahující deset miliard dolarů. ABN Amro Holding je jednou z největších bank v Evropě a působí ve více než 60 zemích světa. ABN Amro zaměstnává přes sto tisíc lidí a její výnosy dosahují téměř dvaceti miliard eur. Je tedy zřejmé, že šlo o jednu z nejvýznamnějších akvizicí v Evropě, a proto možnost finanční účasti, a tedy i kontroly ze strany Číny a Singapuru byla velmi diskutovanou otázkou. Ačkoli červencová nabídka Barclays Bank nebyla úspěšná, protože 85 procent akcionářů ABN Amro volilo pro konkurenční nabídku konsorcia v čele se Skotskou královskou bankou, debata kolem suverénních fondů neustává.
Změna politiky.
Před několika týdny oznámil nizozemský ministr financí Wouter Bos plán privatizovat méně veřejných společností, než původně zamýšlel. Důvod? Mimo jiné právě ohrožení, které vidí v suverénních fondech. Na rozdíl od svého předchůdce, jehož zájmem byla privatizace co největšího množství státních podniků, praktikuje Bos novou politiku ponechání firem ve státním vlastnictví, pokud neexistuje zásadní důvod společnost privatizovat. Z politiky „privatizuj vše, čemu nic nebrání“, se tím stala politika „ponechej ve státním vlastnictví, pokud tomu nic nebrání“.
Pozastavení privatizace.
Nizozemská vláda zcela nebo částečně kontroluje strategicky důležité podniky, jako jsou amsterodamská letecká společnost Schiphol Group, přístaviště Rotterdam Port, železnice Dutch Railways NS či energetická společnost TenneT. Pozastavení privatizace strategických podniků lze považovat za defenzivní krok nizozemské vlády, kterým se chce bránit zvyšování vlivu suverénních fondů zemí, které by se daly jen těžko nazvat prozápadními - především Číny, Ruska a zemí Perského zálivu. Žádná demokratická země nemá zájem o to, aby její podniky skupovaly vlády zemí, které v domácím prostředí porušují základní hodnoty, jichž si západní demokratické společnosti cení.
Bolestné rozhodnutí.
Nizozemská vláda vlastní podíly v podnicích, které představují strategicky důležité oblasti a reprezentují národní bezpečnost a technologický pokrok. Privatizace takových podniků do nesprávných rukou by mohla být pro Nizozemce velmi bolestivá. Takové obavy nizozemské vlády mohou být opodstatněné - o tom, že by právě tyto země mohly o kontrolu nad privatizovanými společnostmi usilovat, svědčí jejich nedávné aktivity. Čínský suverénní fond získal nedávno podíl v Blackstone, významné soukromé majetkové společnosti, která je nepřímo prostřednictvím svých společností jedním z největších zaměstnavatelů v USA. Katarská vláda má zájem o kontrolu nad Sainsbury’s Bank, jednou z největších britských bank. Ruský konglomerát Gazprom má strategické zájmy v energetickém sektoru několika zemí a podíl ve společnosti, které patří Airbus. Zájmy v leteckém průmyslu má i dubajská vláda s novozélandským mezinárodním letištěm Auckland. A již zmiňované finance Singapuru a Číny měly za cíl získat kontrolu nad holandskou ABN Amro. A Čína se snaží proniknout na další trhy.
Debata o sílícím vlivu.
Právě pokus o ovládnutí nizozemské ABN Amro rozpoutal debatu o sílícím vlivu suverénních fondů. Původní vstřícný postoj se přímou úměrou s rostoucím objemem fondy spravovaných peněz a strategickými zájmy v citlivých oblastech jednotlivých zemí mění ve volání po restriktivních opatřeních. Některé evropské země již k legislativním opatřením přistoupily a společně s USA volají po vyšší transparentnosti. Ta totiž tvoří základní faktor rodících se obav. Všechny významné suverénní fondy totiž pravidelně nepublikují zprávy o své činnosti a neprůhlednost v řízení a aktivitách mocných fondů i jejich budoucích plánů jsou zdrojem nejistoty a obav, které mohou vyústit až ve změnu politického postoje - například k privatizaci a jejímu rozsahu, jako se stalo v případě Nizozemska.
Protekcionismus na vzestupu?
Protekcionisticky orientované hlasy byly zatím odsunuty do pozadí, nebyly však zcela utlumeny, a stačí, aby jeden z fondů udělal neuvážený krok, a požadavek protekcionismu a další regulace pravidel pro investování do státních a soukromých majetků v západních zemích vzroste. Fang Ning, zástupce ředitele pekingského Institutu pro sociologii a politiku, však považuje reakci Západu za přehnanou. Dle něho jsou obavy zbytečné, protože naopak Čína by měla být zemí, která by se měla cítit ohrožena a zpřísnit opatření na svou národní bezpečnost.
Popisek: Nedám. Nizozemský ministr financí Wouter Bos oznámil plán privatizovat méně veřejných společností, než původně zamýšlel. Důvodem jsou suverénní fondy.