Kontrakty se soukromými firmami jsou uzavírány podle jednoho mustru bez řádného tendru
Bandám, které se zabývají krádežemi drátů z barevných kovů, se prý stává, že při dobyvačných expedicích v české krajině narazí na něco, co vypadá zcela jinak, než očekávají. Ostatně koho by napadlo, že na stožárech elektrického vedení mohou být zavěšeny kabely spletené ze skleněných vláken sloužící k telekomunikačním účelům.
Nejen pozornosti zlodějů, ale možná i některých státních úředníků ušlo, že vlastníci energetických a dopravních sítí začali zejména ve druhé polovině devadesátých let vedle svého „core businessu budovat i telekomunikační divize, aby tak mohli konkurovat Českému Telecomu. Optokabely začaly lemovat nejen elektrorozvodnou síť, ale i ropovody, plynovody, měly by být položeny také podél železniční sítě a dálnic.
Záměr je to jistě dobrý a nijak nevybočuje z toho, co se děje v zahraničí. Hektický rozvoj datové i hlasové komunikace s sebou přinesl poptávku po kabelech, které umožňují rychlý přenos velkého množství digitalizovaných informací. O koupi či spíše pronájem optických sítí a jejich částí mají zájem nejen telekomunikační a internetové firmy, ale i banky, pojišťovny, průmyslové podniky, orgány státní správy, školy a vědecká pracoviště. Ti druzí z propůjčených optických vláken vytvářejí neveřejné sítě pro vnitrofiremní komunikaci – pro spojení se svými distribučními sklady, pobočnými závody, zahraničními filiálkami, obchodními zastoupeními, regionálními úřady. Proč tedy neukojit hlad, když k tomu mají dopravci a distributoři energií dobré podmínky? Zakopat optický kabel pod zem nebo jej zavěsit na stožáry není až tak složité.
Chyba tedy určitě není v tom, že se ČEZ, elektrorozvodné závody, Transgas, Mero či České dráhy vůbec pustily do pokládky optokabelů, ale v tom, že se jim jejich vlastníci nedívali pod prsty a nekontrolovali uzavřené obchody. Jinak by se těžko mohlo stát, že snad kromě projektu v Transgasu lze u všech ostatních firem, co se uzavřených obchodů týče, namalovat velký otazník. Problémy mají stále stejné příčiny: managementy státních a polostátních firem, často bez vědomí nadřízených orgánů a bez vypsání řádného tendru, uzavíraly podezřelé kontrakty se soukromými telekomunikačními firmami. Odpovědní úředníci na ministerstvech a na Fondu národního majetku se o problémech dovídají obvykle jako poslední (alespoň se to tak jeví). Následně složitě hledají cesty, jak se z obchodů vyvléci.
Nikdo by jistě neočekával, že třeba ministerstvo průmyslu a obchodu bude věnovat telekomunikačním apendixům distributorů stejnou pozornost jako hlavnímu předmětu jejich podnikání. Pokud však na to nemá kapacitu a kvalifikaci, ať starost o tyto věci raději přenechá lidem, kteří tomu rozumějí lépe.
Nynější ministr dopravy a spojů Jaromír Schling navrhoval již v době, kdy byl poslancem, že by nebylo od věci optické sítě rozvodných závodů, Transgasu, ČEZ a Mera spojit a hledat pro ně společného strategického partnera. Je možné polemizovat s tím, zda by takový krok byl vhodný a stále ještě uskutečnitelný, ale určitě by nebylo od věci, kdyby ve státní správě existoval alespoň jediný člověk, který má o stavu všech projektů detailní přehled. Aby se již nestávalo, že úředníci jednoho ministerstva ani netuší, co rozhodli jejich kolegové na ministerstvu druhém, aby jeden státem vlastněný podnik nečinil kroky v přímém rozporu se zájmy jiné státní organizace.
O budoucnosti telekomunikačních odnoží se každopádně bude muset rozhodnout v rámci privatizace. Vládou schválený návrh, který počítá jak u elektroenergetiky, tak i u plynárenství s prodejem majetku jednomu investorovi, znamená, že telekomunikace budou pravděpodobně odprodávány společně s celým odvětvím. Privatizační poradci ovšem stejně asi budou muset zvážit, zda je to model výhodný. Řízená privatizace je každopádně lepší než prodej potají a nadivoko, o nějž se pokusilo například někdejší vedení ČEZ a který uskutečnil management Mero ČR.
Ministerstvo dopravy a spojů by mělo zpytovat svědomí, jak je možné, že úřad, který v sobě akumuloval nejvíce odborníků, nedokázal zajistit, aby telekomunikační projekty zahájené na železnici a na dálnicích byly včas a úspěšně dokončeny. Samozřejmě že ostuda padá spíše na předchůdce nynějších šéfů, ale to nezbavuje odpovědnosti. Možná se ještě podaří výstavbu dokončit, a připravit tak další menu na českou telekomunikační tabuli. Nelze ale vyloučit, že v době podávání už budou všichni hosté dosyta najedeni.
