Každý si musí určit, jak velké riziko přenese na manažera
Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí, které čeká každého investora do fondů, je volba, zda vložit peníze do jednoho smíšeného, či několika specializovaných. Obě varianty mají svá pro a proti.
Investor si musí položit zásadní otázky: 1. Chci si sám řídit podíl svého portfolia v akciích, dluhopisech a na peněžním trhu? 2. Chci si sám vybírat perspektivní regiony? 3. Nebo chci, aby veškerá odpovědnost jak za výběr trhu, tak i konkrétních cenných papírů ležela na bedrech manažera fondu?
Specializované fondy.
Kladná odpověď na první otázku každého jasně směruje ke specializovaným fondům. Například Invesco Japan OTC investuje jen a pouze do akcií malých japonských firem. Jeho manažera nezajímá, zda je vhodné operovat na tomto trhu, n ebo raději nakupovat evropské dluhopisy. To si musí určit ten, kdo se rozhoduje, zda svěří peníze jemu, nebo manažerovi orientovanému na jiný trh či jiné produkty.
Každý, kdo se chce angažovat na kapitálových trzích touto cestou, musí neustále zkoumat a přehodnocovat řadu skutečností. Jaký je jeho rizikový profil (EURO 48/1999), zda už nejsou kursy akcií příliš vysoko, jak se budou vyvíjet směnné kursy světov ých měn a koruny, jakým směrem se vydají úrokové míry či jaký podíl portfolia by měl být alokován do akcií, dluhopisů a na peněžní trh, případně do derivátů.
Většina z nás nemá na hledání správných odpovědí dostatek času, informací a zkušeností. Správu majetku proto přenechává zkušeným profesionálům - investičním poradcům, kteří budou postupovat podle předem definovaných cílů, přání a obav z rizika ztráty.
Globální alokace aktiv.
Na základě posouzení cílů klienta a situace na trzích jsou peníze rozděleny do finančních aktiv podle rizikových kategorií (akcie, dluhopisy, deriváty, peněžní trh) a do různých měn a regionů. Tento proces se nazývá globální alokace aktiv a vede ke vzniku optimálního koktejlu, který odpovídá stylu, preferencím a cílům každého klienta.
Dojde-li k rámcovému rozdělení investic, je třeba určit konkrétní cenné papíry - specializované fondy - k nákupu. Činí-li optimální podíl nějakého trhu deset procent, má poradce dvě možnosti. Začít analyzovat stovky titulů a snažit se vyb írat ty nejlepší, nebo „zaměstnat externistu schovaného za fondem. Provádí-li výběr konkrétních akcií specializovaný fond, může člověk profesionálně vstoupit na zahraniční trhy a nemusí přitom mít lokální znalosti, jež jsou pro kvalitní výběr konkr étních akcií podmínkou. Pokud je investovaný majetek menší než zhruba sto milionů korun, potom využití fondů - ve srovnání s nákupem portfolia složeného přímo z konkrétních akcií a dluhopisů - přináší úsporu nákladů.
Smíšené fondy.
U renomovaného globálně investujícího smíšeného fondu odpadají i starosti s výběrem strategie. Na druhé straně však od něj nelze čekat, že bude znát a respektovat individuální preference každého svého podílníka. Také se nedočkáme toho, že bude jednou investovat převážně v Japonsku a jindy jen v Evropě, někdy jen do akcií a jindy jen do dluhopisů. Proto je tato cesta vhodná pro amatéry nebo pro ty, kteří z jakéhokoliv důvodu nemají zájem o ;služby investičního poradce. Nevýhodou je, že neexistuje správce majetku, který by byl schopen dosahovat nejlepších výsledků na všech trzích současně.
Fondy fondů.
Jakýmsi hybridem ze smíšeného fondu a z portfolia specializovaných fondů je takzvaný fond fondů - říkejme mu ve stylu týdeníku EURO třeba investiční bazén. Představuje způsob, jak zpřístupnit pro malé investory aktivně řízené portfolio fondů. Správce si za to samozřejmě účtuje vstupní a manažerský poplatek z objemu majetku jako každý jiný fond. Proto je třeba si položit otázku, kde se skrývá přidaná hodnota z této služby.
Nemá například smysl kupovat fond fondů složený jen z fondů jednoho správce - takto je postavena převážná většina bankovních bazénů. Zbytečnému zdvojení poplatků se vyhnete nákupem jednoho smíšeného fondu. Přidanou hodnotu může poskytnout ten, kdo pracuje se všemi fondy (je nezávislý) a umí vybrat jen ty nejlepší. K to mu nestačí zvolit jen ty s největším počtem hvězdiček nebo nejlepší historickou výkonností za poslední rok či tři, což právě řada fondů fondů dělá. Bazén musí kupovat fondy již bez vstupního poplatku, aby investor neplatil dvakrát za vstup a mo hl se spolehnout na to, že jeho fond může své portfolio aktivně řídit, aniž by snižoval výkonnost transakčními náklady. Tuto podmínku také mnoho fondů nesplňuje. Každý, kdo jim svěří své peníze, platí dvojnásobek již v podobě manažerského poplatku - to by ale platil i v případě investice do specializovaných fondů pomocí poradce. Odměna dobře řízených a postavených bazénů spočívá v tom, že provádí globální alokaci aktiv a umí bez poplatků nakoupit nejlepší fondy.
Je dobré si vybrat takový fond fondů, který je registrován v daňové oáze, například v Lucembursku, a vyhnout se tak dvojímu zdanění. Obrovskou výhodou je, pokud správce umí a může využívat i derivátové fondy, které nejsou závislé na vývoji akciového a dluhopisového trhu. Riziko celého portfolia se pak výrazně sníží.
