Věřte, bude líp! Alespoň to vzkazují prognostikové, podle nichž se světové hospodářství bude letos těšit lepšímu zdraví než v letech minulých. Podle Mezinárodního měnového fondu globální HDP stoupne o 3,5 procenta, což je přece jen víc než 3,2 procenta, o něž rostla světová ekonomika v předchozích deseti letech.
Hospodářský svět vstoupil do „magického roku“ s třemi nulami s optimismem dlouho nevídaným. Konečně, proč by si ho po přestálé „asijské chřipce“ , jež se začala šířit v létě roku 1997, a ruském finančně měnovém otřesu v srpnu o rok později nemohl dopřát. Na strašáka globální krize, tolikrát oprašovaného v posledních dvou letech, si teď vzpomene málokdo.
Ale opatrnosti není nikdy nazbyt. „Šťastný nový rok, ale jak dlouho? Tak vyjádřil na prahu letošního roku určité obavy americký týdeník Business Week, podle kterého nelze vyloučit, že ekonomika USA, dosud v nevídaném rozletu, výrazně zvolní. Bývalý ministr financí USA Robert Rubin není sám, kdo se bojí, že Američané během téměř dekády svižného růstu možná ztratili cit pro rizika. Tím největším se dnes jeví zrychlení inflace a následné přitažení měnových šroubů. Staronový šéf Fedu Alan Greenspan by zřejmě s takovým krokem neváhal ani minutu. Do hry přitom letos vstupuje další faktor, jenž může znejistit ekonomiku - prezidentské volby v USA. Tam, jak známo, se hospodářský cyklus téměř kryje s cyklem politickým.
Evropa, léta dýchající Americe na záda, je nyní sebevědomější, zvláště když se ukazuje, že její největší ekonomika - německá - se opravdu dobře rozjíždí. A tak si starý dobrý kontinent letos po mnoha letech do své hospodářské kroniky zapíše o něco rychlejší růst HDP než Spojené státy, hlavně díky vyššímu exportu.
Jenže Evropa není jenom Evropská unie, ale také její východ. Rusko nachystalo světu velké překvapení abdikací prezidenta Jelcina. Kdo přiměl odstoupit člověka, o němž se velmi dobře ví, že byl doslova posedlý touhou po moci? Jeho dcera těžko. A kdo si dovolí tvrdit, že se nemůže opakovat ruský otřes z předloňského srpna? Stručně řečeno, Rusko zůstává na světové mapě ohniskem nejistoty a rizika. Také politického, protože velice pravděpodobný příští prezident Vladimir Putin je figura velice záhadná. V něčem bude prozápadní, v něčem nikoliv. V samotném Rusku si lidé kladou otázku, zda se jeho styl vládnutí nebude hodně podobat tomu, o co se pokoušel jeden z posledních šéfů sovětských komunistů a státu Jurij Andropov.
Průhlednější a také stabilnější se naproti tomu jeví Čína, která navzdory komunistické rétorice stále víc sází na zákony trhu. Mezinárodní měnový fond odhaduje její letošní ekonomický růst na šest procent. Hospodářská váha Číny ve světě stoupá. V roce 1998 přitáhla 45 miliard dolarů přímých investic a loni to určitě nebylo méně.
Japonsko se ani letos nestane světovým hospodářským motorem, a to přesto, že tamní vláda horem dolem pumpuje do ekonomiky „lehké peníze, čímž rychle bobtná celkový veřejný dluh. Dosáhne-li s pomocí těchto státních injekcí letos půldruhaprocentního růstu, pak to opravdu nebude žádný tučný rok.
Věřte, letos bude líp, ale ne všem. Na světové hospodářské periferii zůstává Afrika, i když její ekonomika by se letos měla z velice nízké úrovně zvednout zhruba o pět procent.
Optimističtější nazírání na letošní rok předpokládá také, že budou sílit trendy, jimž se poněkud neurčitě říká globalizace. Ať si pod tímto slovem myslí kdo chce co chce, v celé historii světa se vždycky vedlo lépe, když se volně obchodovalo. Proto také prognostici-optimisté počítají (nebo snad doufají?), že budou sílit liberální trendy, že světová ekonomika bude ekonomikou čím dál otevřenější. Jestliže naopak jiní tvrdí, že globalizace nahrává do rukou jen těm silným, pak by zřejmě bylo nejvýhodnější, kdyby se liberální světový obchod řídil nějakými globálně dohodnutými pravidly, která by brala ohled na svízelnější postavení například rozvojových zemí. Tím, že se všechna jednání přeruší kvůli zmateným demonstrantům, jak se to stalo v Seattlu, se nikdo slabý nestane silnějším.
