„Já se narodil jako milionářské dítě a za pár let jsme byli ve sračkách. Ale protože jsem byl skaut a sokol a měl v sobě krev svého dědečka a taky tu modrou krev, o které se říká, že je to krev lapků, tak ve mně nějak zůstal optimismus. Nebýt takový, tak jsem ten kriminál nepřežil,“ zamýšlel se Jiří Stránský (12. srpna 1931 až 29. května 2019) letos v lednu. „Jsem celoživotním optimistou neustále dychtícím po poznání.
Pořád jsem se i v lágrech chtěl učit,“ řekl tehdy ještě v Českém rozhlasu. I tak překonával pomyslné příkopy vystlané ostnatým drátem, které mu desítky let připravovali komunisté, a dožil se 87 let.
On i jeho rodina patřili k prototypům těch, s kým se nová garnitura po roce 1948 potřebovala rychle vypořádat. Jeho otec, který prošel i osvětimským vyhlazovacím táborem, patřil do šlechtického rodu, dědeček z matčiny strany byl Jan Malypetr, meziválečný československý ministerský předseda. Vzdáleným strýcem Stránského byl zase Antonín Benjamin Svojsík, zakladatel skautingu v českých zemích.
Takže když se Jiří Stránský chystal v roce 1950 maturovat, na gymnázium přišel jasný povel. Vyhozen z politických důvodů. Když pak přišel povolávací rozkaz, nic jiného než pomocné technické prapory (PTP) Stránský zřejmě asi ani nečekal. V roce 1953 si pro něj přišli policisté - byl obviněn z velezrady. Ve vykonstruovaném procesu byl nakonec odsouzen na osm let vězení, trest si odpykával v pracovních táborech včetně jáchymovských uranových lágrů. V roce 1960 byl amnestován, pak se živil jako kopáč a externě pomáhal v barrandovském filmovém studiu. Během normalizace si na něj ale moc opět počíhala, v roce 1974 byl odsouzen na tři a půl roku za údajné rozkrádání majetku podniku Benzina, po uplynutí poloviny trestu byl propuštěn.
Své spisovatelské a publicistické sny si Stránský začal plnit po roce 1989. Nejdřív na stránkách obnovených Literárních a Lidových novin, později i jako autor knížek a scénářů, třeba k filmu Bumerang.
Zřejmě nejviditelněji se na přelomu tisíciletí do českého povědomí zapsal jako autor oceňovaného seriálového opusu Zdivočelá země, kde je prostřednictvím osudu československého pilota RAF ilustrována celá poválečná historie země. Řadu příhod a drastických zážitků Jiří Stránský čerpal z vlastního života.
A jak řekl několikrát - příkoří v lágrech zvládal hlavně díky smyslu pro humor. Se Stránským odešel další pamětník toho, jak nelidsky se komunistický režim a jeho posluhovači dokázali chovat. '
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
