V první letní den a na tradičním místě v pražské Troji se ekonomická veřejnost seznámila s tím, které podniky obsadily nejvyšší příčky prestižních žebříčků projektu CZECH TOP 100 za rok 2000. O čem ještě vypovídají bohaté údaje skryté v žebříčcích? Prošla česká ekonomika v roce 2000 dobrým rokem? Potvrdily podnikové údaje optimistické výroky většiny makroekonomů o pozitivním obratu v hospodářském vývoji koncem devadesátých let?
Do klidnějších vod.
Při pohledu na tempa růstu hrubého domácího produktu (HDP) v devadesátých letech jsou zřetelné etapy poklesu výkonnosti ekonomiky v prvních letech transformace (1991 a 1992) a hospodářského růstu (1993 a 1996). Ty byly vystřídány obdobím dalšího poklesu v letech 1997 až 1999. Až rok 2000 znamenal opět obrat v ekonomickém vývoji směrem k růstu. Graf zachycuje tato tempa růstu spolu s příspěvky nejdůležitějších vývojových faktorů dynamiky (KS = výdaje na konečnou spotřebu, HTK = hrubá tvorba kapitálu, čistý vývoz).
Jestliže ještě vloni někteří ekonomové tak trochu pochybovali o reálnosti zvratu v ekonomickém vývoji i o míře vlivu jednotlivých pozitivních faktorů na tento zvrat, pak další vývoj až do dnešních dnů dává pocitu střízlivého optimismu
- zdá se definitivně – za pravdu. A to nejen pokud jde o vývoj agregátů tvorby a užití HDP, jejichž dynamika se po mnoha a mnoha měsících konečně v roce 2000 dostala z červených čísel a zamířila do klidnějších vod kladných hodnot. O témž totiž svědčí i „nálady podnikové sféry rozpoznatelné v datech a tabulkách projektu CZECH TOP 100.
Přínosy desítky i stovky.
Klíčový údaj o přínosu jednotlivých podniků do tvorby HDP dává některé cenné informace. Hrubá přidaná hodnota stovky nejvýznamnějších podniků vložila v roce 2000 do velikosti HDP více než třináct procent, tedy plnou sedminu. O rok dříve to byla jen necelá jedna osmina. Podobně desítka nejlepších firem, tedy oprav–dová elita naší ekonomiky,
přinesla v roce 2000 do HDP 6,4 procenta proti šesti procentům v roce předchozím. A ještě jinak řečeno: přibližně pět haléřů z každé koruny hrubého domácího produktu vzniklo v roce 2000 cestou přidané hodnoty vytvořené v prvních čtyřech nejvýznamnějších českých podnicích (Škoda Auto, Unipetrol, ČEZ, Česká rafinérská).
Podívejme se ale na prezentované podnikové údaje také trochu z jiné stránky. Průměrný zisk stovky nejvýznamnějších podniků v roce 2000 činil 739 milionů korun, v roce 1999 jen
542 milionů (tedy téměř o 27 procent méně). Podobně vypovídají i data o tržbách nejvýznamnějších podniků:
„top ten základního žebříčku realizoval svoji produkci v roce 2000 za cca 516 miliard korun, rok předtím to bylo o přibližně 100 miliard méně. Činil se však i podnikový „top hundred : v roce 2000 jeho celkové tržby představovaly 1,2 bilionu Kč, což byla po zajímavost stejná částka, k níž bychom o rok dříve došli až po sečtení údajů o tržbách za 250 (!) podniků. Přehledně jsou vztahy roku úspěšnějšího a roku méně úspěšného seřazeny do grafu.
Šance malých.
Ale není vše jen lesklé. Českou ekonomiku dosud trápí například vysoká míra nezaměstnanosti. Ta se nedokáže výrazněji odpoutat od hranice devíti procent aktivního obyvatelstva. Jak napomáhají řešit tuto situaci největší zaměstnavatelé? Paradoxně je situace v tomto směru spíše nepříznivá, ale koneckonců je v souladu s pravidly zefektivňujícího se hospodářství. Cestou k ozdravění je podle všech pouček růst produktivity práce, a tak se nelze divit, že v čelných podnicích zaměstnanost spíše klesá: činil–li v roce 1999 v první stovce podniků průměrný počet zaměstnanců 3310 osob, loni to bylo již jen 3191 osob. Lze to ovšem současně považovat za potvrzení hypotézy, že nové pracovní příležitosti vznikají především v malých podnicích. Dobře hospodařící velké podniky tak vytvářejí z hlediska dynamiky i efektivnosti prostor pro to, aby malé podniky mohly vznikat a dobře fungovat.
Česká nezaměstnanost má poměrně zřetelnou regionální kresbu. Sledujeme–li nejvýznamnější zaměstnavatele v regionech (vždy pět nejvýznamnějších v každém regionu), potom z celkového počtu devadesáti podniků jen osmnáct (tedy 20 procent) z nich zvýšilo zaměstnanost. Jsou však i dobré příklady: rekordmanem hodným následování je Zlínský kraj, kde zaměstnanost vzrostla ve třech nejvýznamnějších podnicích, přičemž ve dvou z nich o více než
27 procent. Zahraniční investice, které se velkou měrou podepsaly pod oživení české ekonomiky, jsou viditelné svým vlivem i v oblasti zaměstnanosti (Matsushita Television CE, Johnson Controls Aito a jiné).
Export.
O síle ekonomiky svědčí také schopnost prosadit se na zahraničních trzích. Je to právě čistý vývoz, který v poslední době hodně ovlivňoval dynamiku hrubého domácího produktu. Pohled do žebříčků CZECH TOP 100 nás přesvědčí o tom, že také zde platí: nejvýznamnější firmy jsou zpravidla nejvýznamnějšími exportéry. Ale nelze opomenout ještě jednu podstatnou skutečnost: motorem vyšší agregátní dynamiky byl v roce 2000 do značné míry příliv zahraničních investic a obecněji pak hrubá tvorba fixního kapitálu. Žádný podnikatel ovšem neodešle svoje peníze jen tak někam, kde nebude mít poměrně velkou jistotu jejich efektivního zhodnocení. Tyto zahraniční investice v budoucnu vtáhnou do české ekonomiky rozsáhlý vývozní potenciál, a momentálně se tedy stávají podhoubím budoucího exportu. A také budoucího růstu ekonomiky. Tato okolnost bude totiž nutit i české firmy k aktivitám na poli vývozu, k aktivitám, se kterými je nutné přijít již dnes. Proto také údaje v žebříčcích CZECH TOP 100 o postavení úspěšně a hojně vyvážejících podniků korelují i s úspěšným postavením těchto podniků v základním žebříčku.
Slibná očekávání.
A co si o tom všem momentálně myslí manažeři podniků? Jejich názory a pocity se asi nedají vyčíst jen z tržeb a zisků, a tak zkusme konfrontovat poznatky z žebříčků CZECH TOP 100 s tendencemi zachycenými v konjunkturních průzkumech.
Z grafu 3 je patrný růst optimistických očekávání v roce 2000 v hlavních odvětvích národního hospodářství, což zcela koresponduje s výsledky a údaji CZECH TOP 100. Obrat k lepšímu začal být v podstatě zřetelný v druhé polovině roku 1999 a je trvalejšího rázu. Výpovědi manažerů lze považovat za reprezentativní, neboť v průmyslu a stavebnictví se konjunkturních průzkumů účastní polovina podniků měřeno objemem tržeb, ve službách čtvrtina.
Rok 2000 tedy nesporně představuje obrat ve vývoji ekonomiky České republiky. I když někteří makroekonomové přes pozitivní vývoj HDP či zahraničních investic varovně (a oprávněně) zvedají prst s poukazem na rostoucí deficit zahraničního obchodu či veřejných rozpočtů, je zřejmé, že tam, kde síla národního hospodářství vzniká, se vytvářejí pozitivní tendence k posílení konkurenceschopnosti na zahraničních trzích i k posílení příjmové stránky státního rozpočtu.
