Bankovní sektor v Česku zůstává odolný vůči šokům, jimž by mohl podle zátěžových testů provedených Českou národní bankou (ČNB) čelit v následujících dvou letech. Takto optimisticky začíná centrální banka svou zprávu o stavu tuzemských bank. Kapitálová vybavenost celého odvětví prý neklesá pod regulatorní minimum osmi procent ani v extrémním a velmi nepravděpodobném scénáři zhoršení vývoje ekonomiky, píše ČNB. Jenže pár bank by se do problémů dostat mohlo, tvrdí v tom samém textu ČNB.
Centrální banka posuzovala finanční zdraví bankovních domů pro tři varianty vývoje ekonomiky. Při naplnění nejhoršího scénáře by se několik nejmenovaných tuzemských bank mohlo dostat pod osmiprocentní limit kapitálové přiměřenosti a bylo by potřeba do nich nalít třináct miliard korun, říká ČNB. Ani zde však centrální banka neztrácí optimismus. Tvrdí totiž, že je to méně, než stejné testy odhadovaly loni v červnu, kdy byly nutné kapitálové injekce v nejhorším zátěžovém scénáři vypočítány na 15,7 miliardy korun. A případnou injekci by měli zaplatit akcionáři.
Další vlna optimismu se skrývá v metodologii, kterou ČNB pro výpočet použila. Z ní vyplývá, že model počítá i s variantou, že banky si dokážou udržet kapitálovou přiměřenost skrze zadržené zisky. Vzhledem k tomu, kolik v minulých letech poslaly české dcery mateřským bankám do zahraničí formou dividend, lze tuto variantu rovnou vyškrtnout. Kapitálovou přiměřenost si finanční domy s oblibou vylepšují formou podřízeného dluhu. Paradoxně právě tento ukazatel je ve zmiňované metodologii označován jako velmi rizikový, neboť – jak píše ČNB – mezibankovní expozice jsou většinou nezajištěné. Ve vzorci pro výpočet rizika selhání proto dává centrální banka této položce velmi silný vliv.
Pokud tedy akcionáři odmítnou posílit kapitálovou vybavenost bank, ať už formou nevyplaceného zisku či injekce z vlastní kapsy, kdo finanční domy podrží? Český státní rozpočet asi těžko. Možná že centrální bance chybí další varianta krizového scénáře.
