R e s t r u k t u r a l i z a c e Z e t o r u
Navzdory momentálnímu nedostatku provozního kapitálu je akciová společnost Zetor perspektivní firmou, která po majetkové restrukturalizaci bude tvořit zisk. Tvrdí to její nejdůležitější akcionář - společnost Motokov International.
Všechno je to jen mediální šum, vůbec nejde o prů-švih, ale o řízený pochod. Tak komentuje momentální situaci v Zetoru Brno předseda jejího představenstva René Kraus, který zároveň šéfuje jejímu nejdůležitějšímu akcionáři - Motokovu. Přitom však Zetor přerušuje na celý měsíc výrobu: tento týden v něm začíná celozávodní dovolená a po ní následují další tři týdny dovolené nucené, během níž zaměstnanci pobírají asi šedesát procent platu a v podniku fungují jen síly spojené s expedicí. Nejde prý o nic jiného než vyprázdnění skladů a přizpůsobení se sezonnímu ochabnutí poptávky. Zetor - prohlašuje Kraus - už nikdy nebude vyrábět na sklad. V rozumných dimenzích má firma budoucnost. Letos poprvé po mnoha letech by měla skončit s vyrovnaným hospodářstvím, ztráta za loňský rok nepřekročí 107 milionů korun, což po miliardách z počátku devadesátých let zní libě.
Zetorská specifika
Brněnský výrobce traktorů bezpochyby není ani první, ani poslední firmou v České republice, která momentální delikátní situaci řeší tak, jak ji řeší. Nicméně Zetor má přinejmenším tři specifické zkušenosti. Za prvé už byl za státní peníze zachráněn před skutečným kolapsem, za druhé se atypicky špatně pokusil o přivábení významného zahraničního investora a za třetí nakonec získal konkrétního vlastníka, sice domácího, ale takového, jehož život závisí na tom, zda Zetor nezhyne.
V Zetoru se traktory vyrábějí už od konce války, v osmdesátých letech se produkce pohybovala kolem čtyřiceti tisíc kusů ročně. Po všech změnách, které se odehrály v devadesátých letech, byla výroba ve stejném rozsahu neudržitelná. Jak se kulantně v Česku říká, firma se ocitla ve složité situaci, kterou na jedné straně charakterizovala předimenzovaná technologie, zatěžující firmu značnými fixními náklady a nadměrným počtem zaměstnanců, a na straně druhé byl nedostatek finačních zdrojů. Stabilně produkoval Zetor jediné - ztrátu. Budoucnost mohla mít jen podobu likvidace.
A tak v této chvíli zasáhl stát. Koncem roku 1994 vláda rozhodla, aby Konsolidační banka odkoupila od Fondu národního majetku za nominál zhruba sedmdesát procent akcií Zetoru. Zároveň tento státní peněžní ústav skoupil pohledávky, které za firmou měla Česká spo-řitelna a Komerční banka. Šlo skoro o miliardu, Konsolidační banka zaplatila polovinu, druhou si odepsaly banky. Kapitalizací úvěrových pohledávek pak státní peněžní ústav zvýšil svůj podíl v Zetoru skoro na osmdesát procent a společnosti narostlo základní jmění na 4,1 miliardy korun. Konkurs se tak odehnal od zetorských dveří. K jeho definitivnímu zažehnání měl pak posloužit zahraniční investor.
Fiasko se zahraničím
Na scénu vešel partner, o jehož solidnosti nebylo pochyb - americký koncern John Deere and Co. Ten měl přinést Zetoru stabilizaci a zajistit mu přístup na nové trhy. Kvůli Johnu Deerovi se upravil i privatizační projekt, takže akciová společnost Zetor Brno vznikla spojením traktorové výroby a motorárny - Brno Diesel.
Teprve potom uzavřela brněnská společnost s americkým nápadníkem soubor smluv, z nichž na každé je velkým písmem Strictly Confidential. Velice důvěryhodné zdroje týdeníku EURO potvrdily, že smlouvy měly mimořádně asymetrický charakter v neprospěch Zetoru. Ten se zavazoval, že po pět let nebude vůbec jednat s žádným jiným potenciálním partnerem, což samo o sobě zase není až tak výjimečná klauzule. Všechny ostatní však už dost výjimečné jsou: Brno a John Deere si podle nich rozdělily dosavadní trhy Zetoru tak, že na ty nejlukrativnější měl exkluzivní právo americký koncern. Přitom se však sám nezavazoval k žádnému pevně stanovenému minimálnímu odbytu. Navíc tyto marketingové dohody byly koncipovány jako nevypověditelné, což se do jisté míry mstí Brnu dodnes.
Pokud by někomu hned vytanulo na mysli, že zde by si akce čisté ruce zařádila, pak i velice zasvěcení pozorovatelé to také hned vyvracejí. Podle nich jsou marketingové dohody spíše jen odrazem tehdejších nadějí, že když vše uspěje, John Deere vstoupí definitivně do Brna a pak nechá na špičkových postech ty, kteří mu vstup na trhy Zetoru umožnili.
Jenže distribuční síť Johna Deera nebyla schopna zetory strávit. René Kraus opatrně naznačuje, že na české produkty prostě americká distribuce nebyla stavěna. Neuměla si poradit, když výrobce nedodával včas náhradní díly, nevěděla, že standardní předprodejní servis u českého výrobku často znamenal výrobek dodělat.
Revitalizace bez Grégra
John Deere zablokoval zetorské trhy, ale do firmy nevstoupil. Konsolidační banka byla tam, kde byla na počátku: potřebovala pro Zetor nového investora. Do výběrového řízení se přihlásilo sedm zájemců, mezi nimi také Motokov International, což je dcera Motokovu, sdružující jeho zahraniční aktivity. Ty, které se léta staraly o odbyt zetorů v zahraničí a kterým tak trochu teklo do bot, protože jim ze sítě vypadly škodovky.
Mezi výběrovými kritérii byla nejen ce-na, ale především uchování výroby a značky. Vyhrál Motokov, protože nejvíc přesvěd- čil. Ostatně jemu šlo o život: potřeboval traktory, aby měl sám co prodávat. Jenže se s nimi potřeboval opět dostat na ty trhy, které měl vyhrazené John Deere. A tak se prý už v červenci 1997 sešli s reprezentanty amerického výrobce na zbraslavském zámečku zástupci nejen Konsolidační banky a vedení Zetoru, ale už také lidé z Motokovu. Přestože marketingové smlouvy byly nevypověditelné, podle Reného Krause se přece jen podařilo trochu obrousit jejich nejostřejší hrany. Marketingová spolupráce obou firem pokračuje, ale s výjimkou Mexika prý už nikde nemá John Deere zajištěnou exkluzivitu.
Americké intermezzo nebylo zrovna levné. Více méně kvůli němu valná hromada musela snížit základní jmění Zetoru v roce 1996 zhruba desetkrát - ze čtyř miliard na pouhé čtyři sta miliony korun, aby se tak uhradila ztráta minulých let. A na to akcionáři úpisem nových akcií jmění zvýšili opět na čtyři miliardy, přičemž známým českým know-how Konsolidační banka „jen vkládala svoje pohledávky. S tím výsledkem, že se jí v rukou ocitlo skoro celých sto procent. Jenže tentokrát snad už definitivně jen na přechodnou dobu.
Nový akcionář
Motokov jako vítěz výběrového řízení získal loni v červenci první akciový balík - zhruba třicet čtyři procent. Podle dohody také za něj předem zaplatil z vlastních zdrojů. Letos v lednu pak přikoupil v rámci stejné dohody dalších 13,7 procenta akcií, takže se ocitl skoro v pozici majoritního akcionáře. Zbytek odkoupí Motokov podle získané opce v příštím roce. Podle informací týdeníku EURO by v podstatě za celý Zetor měla tato společnost zaplatit asi osm set milionů, což je střízlivým odhadem sotva čtvrtina toho, co stát už na záchranu Zetoru věnoval. Nicméně dnes vedení firmy i akcionář alespoň naznačují, že víc nečekají. Dluhy vůči státu ani vůči Konsolidační bance společnost nemá, dluhy vůči dodavatelům prý dosahují jedné miliardy a „jen polovina je po lhůtě splatnosti, ale další dluhy firmu zatěžují několika sty miliony korun ročně jen na úrocích. Proto prý se nyní s bankami snaží Zetor transformovat korunové úvěry na zahraniční měny, což by nemělo být problémem, neboť Zetor víc než devadesát procent produkce vyváží.
Zpráva k majetkovému vstupu do brněnské firmy, která byla předkládána představenstvu Motokovu a kterou má týdeník EURO k dispozici, uvažuje o „poz-dějším prodeji dosud neurčené části akcií Zetoru. Než na této operaci bude moci Motokov vydělat, dá mu to ještě dost práce. Nicméně už ji začal: Zetor prochází majetkovou restrukturalizací, při níž se zbavuje aktivit, které nejsou součástí hlavní výrobní linie. Během letoška tak hodlá odprodat slévárnu a zřejmě i řadu dalších činností. Tak se pokusí tlumit i dnešní nejtíživější problém - nedostatek provozního kapitálu.
