Oranžové nadělení

24. 10. 2008

Krajské volby skončily pro ODS i ostatní strany vládní koalice fiaskem

(perex)
Po volebním fiasku ODS Mirek Topolánek pravil: „Speciálně ty vlády, které dělají reformní kroky, nebo se o to aspoň pokoušejí, a to je dnes v Evropě poměrně standardní, dostávají vysvědčení v podobě prohraných komunálních a regionálních voleb. Volby jsou demokratické, tak se to opakuje. V tomto smyslu by pro nás mělo být výzvou, že příští krajské volby nemohou dopadnout hůř.“

To, že „modrou výspou“ zůstává na mapě republiky už jen Praha, zatímco ve všech třinácti „venkovských“ krajích vyhrála ČSSD a o hejtmanské posty tím připravila jednoho lidovce a dvanáct občanských demokratů, se jinak než fiaskem Topolánkovy strany nazvat nedá. Oproti krajským volbám před čtyřmi lety obdržela ODS o 83 tisíc hlasů méně a z 291 se počet jejích krajských zastupitelů scvrknul na sto osmdesát. Mimochodem to znamená, že v příštích čtyřech letech získá na státním příspěvku za krajské mandáty o 111 milionů korun méně než v období let 2004 až 2008. Ještě bolavější však může být pro ODS ztráta všech dvanácti symbolicky významných hejtmanských funkcí a vedoucího postavení v tomtéž počtu krajských zastupitelstev. Krom jiného zastupitelstva nakládají s miliardami a disponují zákonodárnou iniciativou, jíž mohou na „oranžový způsob“, a tedy proti linii Topolánkovy vlády, začít hojně využívat.

Nepravděpodobné repete

Jistě, i v centrále ODS na pražském Jánském vršku počítali s tím, že strana unikátní výsledek z listopadu 2004 neobhájí. Na jaře toho roku propadla ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu a byla vážně otřesená. I přinutila Vladimíra Špidlu odstoupit z funkcí předsedy strany a koaliční vlády a nahradila ho Stanislavem Grossem. Několik měsíců na to však „projela“ na celé čáře i volby krajské! Otřes nabyl rozměru krize, z níž po Grossově pádu vyvedl ČSSD až Jiří Paroubek. Mezitím však z marasmu sociální demokracie profitovala nejsilnější a ve sněmovně také vládu ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU nejdůrazněji atakující ODS, jež po evropských a krajských volbách v roce 2004 zvítězila v červnu 2006 i v těch „velkých“ do Poslanecké sněmovny.
Role se však obrátily. U vládního kormidla je dnes ODS s KDU-ČSL a zelenými a z opozičních lavic jí ostřelují Paroubkova ČSSD a Filipova KSČM. Stejně jako v roce 2004 vláda v čele s ČSSD je nyní v poločase svého vládnutí i Topolánkův kabinet. V evropských a krajských volbách před čtyřmi roky vystavili občané Špidlově a pak Grossově vládě vysvědčení s nedostatečnými a ČSSD vsadila na to, že se voliči v říjnu 2008 zachovají podobně také v případě Topolánkovy vlády. Proto nepojala krajské volby regionálně, nýbrž jako celostátní referendum o Topolánkově kabinetu. Nahrály jí nikoli bezbolestné a vládou občanům nikoli srozumitelně vysvětlené sociální, daňové a zejména zdravotnické reformní kroky, do nichž se pustila, aniž by se mohla obratem vykázat efektními výsledky. Vedení ODS na „referendově“ pojatou volební kampaň ČSSD kdovíproč nereagovalo, drmolíce cosi o tom, že krajské volby se přece týkají témat regionálních, nikoli celostátní agendy vládní, a že moudrý český volič tuto sociálnědemokratickou lest prohlédne.

Referendum o vládě

Nestalo se. Už týdny před volbami průzkumy naznačovaly, že zhruba ze 60 procent pojmou občané volby jako referendum o vládě, nikoli jako věcně nahlížená regionální témata, a že volební účast by proto mohla být lepší než obvykle. A opravdu: 17. a 18. října 2008 pocítilo nutkavou potřebu dostavit se do volebních místností 40,3 procenta oprávněných voličů, zatímco před čtyřmi roky jich přišlo jen 29,6 a v listopadu 2000 při „premiérových“ krajských volbách 33,6 procenta. Jestliže v minulosti mívala právě ČSSD potíže „dotáhnout“ svoje, z větší části jen vlažné příznivce až k volebním urnám, pak se jí to tentokrát díky předvolební taktice „referenda o Topolánkově vládě“ povedlo. Naopak se to však v dostatečném počtu nepodařilo občanským demokratům! Je nanejvýš pravděpodobné, že ODS nepřišli podpořit ti její obvyklí voliči, kteří k ní sice mají výhrady, leč pro své individualistické založení a možná i společenský statut považují za nemožné hlasovat pro jinou než pravicovou stranu. Velmi pravděpodobně je totiž znechutilo „šmírování“ exposlance Jana Moravy, „volavka“ Vlastimil Tlustý ve vířivce a další zapáchající podivnosti, jež ODS překryla závojem, místo aby se od nich očistila. Jinou část potenciálních příznivců ODS mohlo zase od účasti na volbách odradit to, že Topolánkova strana do písmene neplní, poněvadž v křehké koalici ani nemůže, svůj striktně liberální předvolební program. ODS tím asi zůstalo věrné víceméně jen její „tvrdé“ voličské „jádro“. To je sice oproti jiným stranám poměrně početné, ale samo jí volby nevyhraje.

Volání po změně

Až s dvoudenním odstupem se k volbám vyjádřil prezident republiky. Jejich výsledek prý „určitě není náhodný a… přinesl jasný signál všem, kteří o signály … od voličů stojí“. Zlatá slova, chce se říci, leč pokračujme v páně prezidentových vývodech: „Volič promluvil a chci dodat jenom to, že doufám, že mu politici naslouchali. Jedním ze vzkazů, který jsem si v nich přečetl například já, je ten, že si voliči přáli změnu. Mám však trochu špatný pocit z toho, že se obětí tohoto přání poněkud nezaslouženě stali právě hejtmani,“ posteskl si Václav Klaus.
Právě v politice to tak bývá, že když se prohraje, někdo to prostě odskákat musí. Krajští hejtmani byli ale jenom prvními na řadě. V neúspěšných stranách je mnoho dalších aspirantů dekapitace. Navíc hejtmani si volební prohru zavinili částečně sami. Nejen ti z ODS, ale i lidovec Stanislav Juránek si vedli kampaň víceméně po svém, udržujíce bezpečnou vzdálenost od Topolánkovy vlády, důvěryhodné již jen pro čtvrtinu občanů, a zároveň od stranických centrál v Praze. Potvrdili tím nejednotu „mateřských“ stran, čímž potenciální voliče vyplašili.
Určitě do černého nicméně zacílil prezident konstatováním, že výsledky krajských voleb chápe také jako signál politikům, „že si voliči přáli změnu“. Bohužel neřekl více, a proto tápeme: Přáli si snad voliči sociálnědemokratické hejtmany a „krajské vlády“ namísto těch dosavadních, povýtce „modrých“? To asi ne, když právě končící hejtmany označil Václav Klaus za poněkud nezasloužené oběti výsledků voleb! Prezident má tedy nejspíš na mysli nějaké jiné, řekněme širší a hlubší změny jako před čtyřmi lety. Tehdy byla u vládního kormidla ČSSD, po jejichž debaklech v evropských a krajských volbách plédoval prezident Klaus pro změny v politice podobně jako teď po volební prohře stran středopravicové vládní koalice v čele s premiérem a po Klausovi též předsedou ODS Mirkem Topolánkem.
Už před časem přitom Václav Klaus prozradil, že když ODS na jaře 1991 zakládal, představoval si ji jinou, než v co se vyvinula. Vyvinula se v to pod Topolánkovým vedením, dodejme, a připojme konstatování, že už přes rok se ODS, jejímž je Václav Klaus po odchodu na Hrad už „jen“ čestným, ale stále vlivným předsedou, plácá v krizi. Ta se stala zjevnou, ba nedůstojnou, a před prosincovým volebním kongresem ODS se možná ještě vystupňuje. Jestliže se minulé úterý prezident Klaus zúčastnil de facto předvolebního shromáždění na podporu tří pražských kandidátů ODS do Senátu a dva dny na to přijel podpořit do České Lípy jiného kandidáta ODS, ublížil tím pověsti nadstranické „hlavy státu“, kterou si jinak pečlivě hýčká. Musel pro to zajisté mít vážný důvod. Jaký? Patrně je sám do té míry znepokojen „signály“ volebních výsledků, že se rozhodl aktivně do vnitropolitické situace vstoupit a do krize v ODS, v níž má na své straně Topolánkovy kritiky v čele s prvním místopředsedou strany a pražským primátorem Pavlem Bémem, zasáhnout.

Volební epilog

To, co však nedokáže ani prezident Václav Klaus, je dodatečně přebarvit oranžové výsledky krajských voleb. ČSSD v nich zvítězila ve všech krajích a ve všech by dokázala dát dohromady dvoučlenné většinové koalice buď jen s ODS, anebo s KSČM. Sem tam na takovou variantu může dojít, ale sociální demokracie se do ní nepohrne. Proti ODS vedla v předvolební kampani hlavní úder a je s ní programově nekompatibilní, což je názorně vidět na poplatcích ve zdravotnictví, které zavádí ministr ODS Tomáš Julínek a ČSSD se je chystá zrušit. Ve čtyřech krajích však dosud „velké“ koalice ODS a ČSSD fungovaly a je možné, že někde budou pokračovat. Pokud však chce Jiří Paroubek v příštích volbách do sněmovny ODS na hlavu porazit, bude si ji i v krajích spíše držet od těla. Pokud už by s ODS musela ČSSD spolupracovat, místo příliš těsné dvojčlenné koalice by se asi pokusila přizváním KDU-ČSL či nějaké regionální formace o koalici „širokou“. Pakliže však šéf Lidového domu připouští opět i „patový“ výsledek příštích parlamentních voleb, jehož důsledkem by mohla být vláda regulérní „velké“ koalice ČSSD a ODS, přípravkou pro takový model vládnutí by byla právě spolupráce obou stran na krajské úrovni.
Víc vrásek na čele než z ODS bude mít sociální demokracie z komunistů. KSČM získala v krajích 114, tedy 16,9 procenta mandátů. Je to o 43 křesel méně než před čtyřmi lety. Ačkoli Filipova strana i na krajské úrovni slábne, navzdory tomu může teď poprvé v polistopadových poměrech prorazit z krajských zastupitelstev až do krajských rad (čili „vlád“) a podílet se na důležitých exekutivních pravomocech. Pokud by v krajské zkoušce KSČM obstála, propříště by už mohla být přijatelná i jako partner vládních koalic. Díky ČSSD by se tím konečně rehabilitovala, aniž by se musela kvalitativně jinak než dosud vyrovnat s vlastní minulostí a podstatně se změnit. Jiří Paroubek, jehož komunisté „vypekli“ při druhé volbě prezidenta, patrně příští jihomoravský hejtman Michal Hašek, středočeský David Rath a další významní činitelé ČSSD si uvědomují dalekosáhlost rozhodnutí, jež by přistoupení ČSSD na krajskou koaliční spolupráci s KSČM představovalo, a takovou možnost buď rovnou odmítli, anebo ji označili za málo pravděpodobnou. Vyloučit ji však nelze, poněvadž třeba v krajích Ústeckém a Moravskoslezském je levice tradičně silná a z programového hlediska má KSČM k ČSSD blíž než k ODS. Nechce-li ČSSD zklamat levicové voliče, obtížně bude komunisty házet přes palubu.
KDU-ČSL získala 43 mandátů a v koalicích, v nichž někde kandidovala, dalších třináct, což je však o třetinu méně než před čtyřmi roky. Přijde tím o prestižní funkci jihomoravského hejtmana, kterým byl osm let Stanislav Juránek, jeden z místopředsedů strany. Její první místopředseda Roman Línek bude rád, udrží-li si v Pardubickém kraji funkci vicehejtmana. Pozice KDU-ČSL do té míry zeslábly, že s výjimkou Jihomoravského kraje bude hrát v krajských „vládách“ druhé housle. Není od věci, že lidovecký europoslanec Jan Březina, náležející ke kritikům předsedy Jiřího Čunka, ruče označil volební výsledek KDU-ČSL za poslední kapku a varování, po němž musí přijít „bezodkladná, hluboká a důsledná“ změna. Zároveň naznačil, že na sjezdu KDU-ČSL asi bude kandidovat na jejího předsedu.
Jak „sedláci u Chlumce“ dopadli v krajských volbách zelení. Pravo-levé hledí, jímž tentokrát voliči strany především posuzovali, je nasměrovalo k ČSSD anebo k ODS. O alternativní nabídku byl malý a v případě Strany zelených nepatrný zájem. Krajská zastupitelstva budou „zelených“ prostá, čemuž se po rozkolu v Bursíkově straně nelze divit.

Zablokování reforem

Shrnuto a podtrženo, pro strany současné vládní koalice je štěstím, že se výsledek krajských voleb vládního kabinetu bezprostředně nedotýká. Však také Topolánkova vláda ve sněmovně minulou středu bez problémů přežila už čtvrtý pokus ČSSD o vyslovení nedůvěry a jen taktak, ale přece jen posunula návrh zákona o státním rozpočtu na příští rok do druhého čtení. V dlouhodobějším výhledu však výsledky krajských voleb na Topolánkovu vládu dopadnou. „Oranžové“ kraje budou moci brzdit či zablokovat Julínkovy a jiné reformy, když si na ně vláda vůbec ještě troufne. A pokud se výsledky krajských voleb otřesená ODS nevzpamatuje a po svém kongresu se rychle nezkonsoliduje, lidovci i zelení se od ní začnou ve vládě čím dál tím viditelněji odtahovat. Volby do Evropského parlamentu jsou na obzoru a ty „velké“ do Poslanecké sněmovny jen kousek za ním! V takové situaci je každé straně bližší její vlastní košile než koaliční kabát.

Souvislosti

Před volbami průzkumy naznačovaly, že zhruba ze 60 procent pojmou občané krajské volby jako referendum o vládě, nikoli jako věcně nahlížená regionální témata.
To se potvrdilo a volební účast byla lepší než obvykle.
Ve dnech 17. a 18. října 2008 se dostavilo do volebních místností 2 988 487 oprávněných voličů, tedy 40,3 procenta.
Před čtyřmi roky jich přišlo jen 29,6 a v listopadu 2000 při „premiérových“ krajských volbách 33,6 procenta.

Tabulka
Přesvědčivé vítězství
Výsledky parlamentních stran v krajských volbách

Stana Počet hlasů Procenta ČSSD 1 044 719 35,85
ODS 687 005 23,57
KSČM 438 024 15,03
KDU-ČSL 193 911 6,65
Zelení 92 057 3,15

Pramen: ČTK

ČSSD
Vítěze krajských voleb, opoziční sociální demokraty, přišlo letos podpořit třiapůlkrát více voličů než v roce 2004. Před čtyřmi lety ji volilo 297 083 lidí, tedy zhruba čtrnáct procent. Letos zaznamenala strana nárůst o 747 636 voličů. Celkově získala letos 280 mandátů oproti 105 před čtyřmi lety.

ODS
V roce 2004 při volební účasti 29,62 procenta získali vítězní občanští demokraté 769 848 hlasů, což tehdy znamenalo přes 36 procent voličů. V letošním roce přišlo ODS podpořit 687 005 lidí, tedy zhruba o 83 tisíc méně. Celkově získala ODS 180 mandátů, o 111 méně než v roce 2004.

KSČM
V minulých volbách dostala 416 807 hlasů, tedy 19,68 procenta. Letos ji v krajích volilo
438 024 lidí , což znamená zhruba patnáct procent hlasů. KSČM získala 114 mandátů, o 43 méně než v roce 2004.