V srpnu vyslechl soud v New Yorku zástupce finančních gigantů AIG a Bank of America. Proklepával, zda obě instituce měly v roce 2008 lví podíl na „neklidu finančních trhů“ a na světové krizi.
Foto: Profimedia.cz
AIG, kterou zachránila vláda USA 10 miliardami dolarů, však mezitím napsala stížnost na jiné banky: JPMorgan, Deutsche Bank a Goldman Sachs. Napohled klukovská rvačka na písečku kvůli rozdupaným bábovičkám. „Au! On si začal!“
Ale především je dětinská kriminalizace finančních institucí za to – tak zní obvinění proti Bank of America –, že prostřednictvím dceřiných společností Merrill Lynch a Countrywide „prodávala cenné papíry kryté hypotékami pochybné kvality“. Ale které cenné papíry v historii lidstva pochybné kvality nebyly? Nebo jinak: Které z nich nebyly bezvadné a nesloužily svému účelu, dokud je táhla euforie býčího trhu a sebenaplňující se proroctví?
Recese už v roce 2001
Od exploze internetové bubliny na jaře 2000, která smetla růžová očekávání investorů spjatá s „novou ekonomikou“, bylo nutné přejít na jiný režim akumulace. Ten se opíral o úvěry domácnostem (zejména ve Spojených státech) a státní dluhy (zejména v Evropě). O jediné funkční páky euroamerického kasina. Doplněny o „dílnu světa“ (komunistickou Čínu), „kancelář světa“ (velmi anglofonní Indii) a rozvíjející se trhy (Brazílii), půjčky a deficity roztáčely světovou ekonomiku.
Kdyby nebylo „pochybných úvěrů“, vypukla by nedávná Velká recese už v letech 2001–2002, těsně po teroristických útocích 11. září na New York a Washington. Nejpozději v době, kdy prasklo podvodné účetnictví Enronu a neméně podvodný audit Arthura Andersena. Spadlo by už tenkrát mnoho finančních „letadel“, nejen drzá pyramida Bernarda Maddofa. Usáma bin Ládin by měl pocit, že demolice World Trade Center a díra v Pentagonu byl dobrý nápad, který ovlivnil dějiny. Proto se všeobecného vytloukání klínu klínem ve finančních bublinách účastnili úplně všichni. A kdejaký ekonom či politik takříkajíc „dělal blbýho“.
Podivnost kriminalizace normálního, de facto vynuceného chování finančních trhů spočívá i v tom, jak je výběr terčů selektivní. AIG právem upozornila na Goldman Sachs, která proslula podílem na „zafixlování“ řeckého dluhu.
Dvouhlavý orel
Počátkem září zjistili novináři Wall Street Journal, že Goldman Sachs si skutečně zaslouží označení, které jí přidělil francouzský deník Le Monde: „dvouhlavý orel“. Jedna jeho hlava se obrací k vládám a široké veřejnosti s dobrými radami a zvěstmi, druhá pak ke klientům – zpravidla hedgeovým fondům – s krutými pravdami a výdělkářským cynismem.
V oficiální zprávě určené pro veřejnost Goldman Sachs konstatovala, že švýcarský frank patří k nejvíce nadhodnoceným měnám na světě. Jasná výzva drobným, ale opravdu drobným a notoricky neinformovaným investorům: Nenakupujte švýcarskou měnu!
V tajné zprávě pro pětihvězdičkové klienty, kterou americký deník získal, však stojí černé na bílém pravý opak: Nakupujte švýcarský frank! Neboť malé a střední firmy v USA se z krize nevzpamatovaly, nová pracovní místa nevzniknou (a srpnová čísla to potvrzují), růst v Číně se chýlí ke konci a zadlužené státy se vymykají kontrole.
Samotná tato aktuální fakta upozorňují, že úřední popotahování za to, co kdo snad spáchal před čtyřmi či třemi lety, je chrabrým vítězstvím v minulé válce. A pokrytectvím, které odvrací pohled davů od právě uplynulých prázdnin, kdy se zhroutil mýtus o oživení světové ekonomiky. Americký ekonom Nouriel Roubini shrnul parametry té války, která je v běhu: „Dospěli jsme k zastavení růstu ekonomiky nejen ve Spojených státech, ale také v eurozóně a Velké Británii. Předpovídáme šedesátiprocentní pravděpodobnost recese v příštím roce, přičemž nám, bohužel, docházejí politické nástroje.“
Když byl ještě dostatek „politických nástrojů“, napumpovaly státy do bank odhadem 18 bilionů dolarů. Ty nyní vybírají od svých občanů „bolestnými reformami“. Nejvhodnější chvíle pro postavení vybraných bank na pranýř. S dehtem a peřím organizovaného pokrytectví.
