ORIENTÁLNÍ SMĚR

Se schodkem je třeba bojovat na východě

Ze všech převážně příznivých scénářů vývoje zahraničního obchodu se letos dostává na ten převážně špatný. Kdyby to tak šlo dál a nachlup se opakoval vývoj z minulého roku (který byl ovšem mimořádně divoký), přesáhl by celoroční schodek obchodní bilance 220 miliard korun. Jsou to jednoduché počty: počátek roku je nejpokojnější období, nevyváženost se výrazně zvyšuje v dalším průběhu roku. A letos schodek v první třetině roku dosáhl už čtyřiceti miliard. Naschvál. Tato vyhlídka je nejpesimističtější z možných. O tom, zda nás má pánbůh rád, se přesvědčíme během dvou měsíců. Až budou známy výsledky za celé pololetí, bude možné činit přesnější závěry. Ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že by ona nejméně žádoucí konstelace, s níž pro letošní rok nepočítala projekce žádné soukromé firmy ani státní instituce – totiž drahé energetické suroviny (ropa, plyn) a velmi silný dolar – měla v dohledné době zmizet. Ivo Nejdl z Rai–ffeisenbank proto v trochu provokativním komentáři k výsledkům zahraničního obchodu v dubnu vyzval Českou národní banku, aby v případě dalšího oslabování eura vůči dolaru nebránila posilování koruny vůči společné evropské měně a třeba mu i pomohla. S tím asi nelze počítat už proto, že účinnost čistě měnových zásahů je v zahraničním obchodě problematická a protisměrná. Nicméně zjevné je, že v situaci prohlubujícího se obchodního schodku a nejistých inflačních vyhlídek postrádá ČNB reálný důvod ke snižování úrokových sazeb. Křehká jistota. Česká národní banka sama považuje vývoj v zahraničním obchodě za rizikový, i když hlavní nebezpečí nyní vidí ve schodku veřejných financí. Logicky, protože ji nezajímá ani tak běžný účet, jako celá platební bilance, a v té je to dobré díky přísunu zahraničních investic. Na druhé straně ale prohlubování fiskální nerovnováhy vyplývá především z extrémních, jednorázových faktorů souhrnně nazývaných sanace privatizačních omylů a nepříjemností, zatímco sklon české ekonomiky k vnější nerovnováze je latentní. V době, kdy se v Česku chystá utrácet miliardy BMW a Compaq hodlá ze Skotska převést výrobu počítačů, je nevkusné sýčkovat o tom, co by bylo, kdyby se přísun zahraničních investic výrazně zpomalil. Není ale ani moudré na něj přehnaně spoléhat, protože významně závisí i na vnějších podmínkách. Stačí, aby třeba revizoři ze Světové banky začali česká rizika více akcentovat. Anebo – nedej bože – aby se řeklo, že na Evropskou unii má Česká republika ještě čas… Rusko a Čína. Po pravdě řečeno, řeči o nebezpečnosti obchodních deficitů nejsou v současné době v módě. Prosperovat lze i s těmito deficity. Ale Česko není Amerika. Pro nás to problém je. O jeho intenzitě letos rozhodnou dvě proměnné: síla soukromé poptávky (při pravděpodobně konstantně vysoké poptávce investiční) a míra ekonomického ochlazení v Evropě všeobecně a v Německu zvlášť. V českém vývozu do Německa se zatím nic dramatického neděje. Import však citelně roste, a tím se snižuje i aktivní saldo České republiky. Pokud by se mělo už ohlášené zpomalení tempa rozvoje německého hospodářství projevit ve zpomalení odbytu českého zboží, což se všeobecně očekává, bude to strategická záležitost, protože jde o čtyřicet procent veškerého exportu. Je zřejmé, že cesta k minimalizaci náchylnosti ekonomiky k vnější nerovnováze je ve větší teritoriální diferenciaci, především ve využití obrovských trhů v Rusku, státech bývalého Sovětského svazu i v Číně, na nichž jsme měli v první třetině roku pasivum více než třicet miliard korun. Pokud zahraniční investice přinesou opravdu exportní efekt, tak by to mělo být i v tomto směru, jak bylo ostatně v řadě případů deklarováno.