Orwellův úvěr

Od roku 2011 nabývá účinnosti zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru

Začít žít na dluh a užít si pár tisíc až desítek tisíc korun, které se dají získat díky spotřebitelskému úvěru, bude brzy doprovázet něco, co by se dalo označit za informační přesycení. Od roku 2011 totiž nabývá účinnosti zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, kterým se do českého právního řádu převádí příslušná evropská směrnice upravující spotřebitelské úvěry. Nový zákon v souladu s evropskou směrnicí 2008/48/ES do určité míry navazuje na současnou právní úpravu spotřebitelského úvěru v českém právu. Rozšiřuje ji o body ze směrnice, která s technokratickou vervou dovádí rozumný cíl až k závěrům, za které by se nemuseli stydět ani legislativci v Orwellově románu 1984. Pokud se tedy ve světě klasika britské literatury dá o legislativním procesu ještě hovořit. V důsledku aplikace nového zákona bude spotřebitel žádající o úvěr zavalen další sadou informací a laikovi nic neříkajících čísel. Ta mu mají poskytnout pravdivý a jasný obraz o tom, kolik ho bude stát pár blažených chvil života na dluh. Už nebude stačit dosavadní RPSN, magické to číslo vyjadřující roční procentní podíl nákladů souvisejících se spotřebitelským úvěrem na výši úvěru. Nový zákon zavádí pojmy jako celkové náklady spotřebitelského úvěru, celková částka splatná spotřebitelem, celková výše spotřebitelského úvěru, výpůjční úroková sazba, referenční úroková sazba apod. Pokud by spotřebitele výše uvedené cifry ještě zcela neodradily, bude oprávněn požádat svého věřitele o přehled dlužných částek v podobě tabulky umoření.

Informace nade vše

Evropský zákonodárce tentokrát neponechal skutečně nic náhodě či vůli stran soukromoprávního vztahu a pro jistotu explicitně stanovil více než dvacet obsahových náležitostí, které musí smlouva o spotřebitelském úvěru obsahovat. Vedle celkem pochopitelných a selským rozumem předvídatelných položek, jakými jsou například výše úvěru, úroková sazba či specifikace zajištění, se počínaje lednem roku 2011 budou ve smlouvách o spotřebitelských úvěrech nově objevovat pojmy jako druh spotřebitelského úvěru, podmínky upravující použití výpůjční úrokové sazby, veškeré předpoklady pro výpočet RPSN, specifikace nákladů na notáře či jiné obdobné náklady. Mimochodem, věřitelé by při vymezování předpokladů pro výpočet RPSN ve smlouvě o spotřebitelském úvěru neměli zapomenout uvést, že jedním z hlavních předpokladů tohoto výpočtu je, že spotřebitel splatí úvěr řádně a včas. Absence tohoto bodu by mohla mít za následek zpochybnění správnosti údaje RPSN, a tím i zpochybnění nároků věřitele na placení úroků a dalších poplatků sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Aby měl spotřebitel všech nezbytných informací skutečně dostatek, obdrží řadu z nich hned dvakrát. Tedy ve vlastní smlouvě o spotřebitelském úvěru s tím, že ty zcela zásadní informace dostane ještě v dostatečném předstihu před uzavřením vlastní smlouvy v podobě takzvaných předsmluvních informací. Co je onou předsmluvní informací, stanoví zákon opět nade vší pochybnost seznamem, který tvoří jednu z příloh zákona. Zcela unikátní je potom řešení, jímž se zákonodárce vypořádal s formou těchto informací. Pokud je totiž věřitel poskytne na formuláři, který tvoří přílohu zákona, předpokládá se automaticky řádné splnění informační povinnosti. Na druhé straně pokud věřitel předloží spotřebiteli uvedené informace v jiném formátu, musí pak případně sám dokázat, že své povinnosti řádně splnil.

Náležitý trest

Zákon se věřitelům nicméně vyplatí respektovat. Při jeho nedodržení následuje trest v podobě úročení poskytnutého úvěru sazbou ve výši odpovídající diskontní sazbě ČNB platné v době uzavření smlouvy, a to bez možnosti chtít od spotřebitele jakákoli další plnění. Mimochodem závěrem zajímavá otázka, nejen pro právníky: Je pro aplikaci zákona rozhodující pouze stav ke dni podpisu úvěrové smlouvy, nebo je povaha úvěrové smlouvy proměnnou v čase, a to v závislosti na atributech, které z obyčejné úvěrové smlouvy dělají spotřebitelský úvěr a naopak? Přeji všem, aby české soudy používaly při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru nejen platné právo, ale i zdravý rozum.