Běhání je projevem osamělosti v digitální době. Anebo únikem před neustálým komunikováním.
Každopádně slušný byznys
Když v 90. letech někdo běžel Prahou, lidé na něj hleděli se zdviženým obočím, říká zakladatel pražského maratonu Carlo Capalbo v čísle, které právě držíte v rukou. Dnes postava běžce se sluchátky v uších patří k centrům metropolí úplně stejně jako třeba lidé v kravatách vracející se z práce. V bohatém vyspělém světě je běhání momentálně nejrozšířenějším sportem. New York, Londýn, Praha, ráno a večer, všude lidé ve sportovním oblečení utíkající s pohledem upřeným před sebe. Často s chytrým telefonem připnutým k paži, ze kterého jim do uší proudí hudba nebo informace o jejich momentální rychlosti, tělesném stavu, uběhnutých kilometrech a bůhvíčem ještě.
Samozřejmě že je běhání módní vlna. Pamatujete si ještě na mánii kolem horských kol? Anebo na dobu, kdy každý jezdil na kolečkových bruslích? Dokud budou na světě lidé, kteří se chtějí hýbat, vždycky bude existovat nějaká fyzická aktivita, jíž se bude věnovat velká většina. Než tato aktivita společnost omrzí a přijde do obliby zase jiná. Je zábavné hledat za těmito módními vlnami důvody. Vidět sporty jako svého druhu metafory. Obrazy.
MÓDA SE ZPOŽDĚNÍM
Proč dnes tolik lidí běhá? Běhání k nám přišlo se zpožděním ze Západu, kde se provozuje už několik desetiletí. Třeba maraton v New Yorku existuje už od roku 1970. I na Západě ale nyní zažívá běhání další boom. Proč zrovna teď? A proč zrovna vytrvalostní běhání?
U tohoto sportu chybí prvek závodu – jediný, s kým člověk soutěží, je jeho vlastní čas, tedy on sám. Na rozdíl třeba od projížďky na horském kole po lese není běh adrenalin. Tak v čem to je, že všichni běhají?
Těch důvodů bude víc a většina bude suše prozaická. Hlavním z nich je asi jednoduchost sportu. Běhat můžete kdykoli, v zimě i v létě. Běžet můžete od svého domu, nemusíte kvůli tomu nikam jezdit, což je v dnešní rychlé době cenné. Běhat můžete na dovolené nebo na služební cestě, stačí vám pár bot. V tom je jeden z půvabů běhání. Mnoho lidí se běháním udržuje v kondici pro jiné sporty.
Někdo chce prostě jenom zhubnout tím nejsnazším způsobem. Pak jsou tu bytostní závodníci, lidé, kteří potřebují medaile a diplomy a ocenění. Aby je někdo v hospodě poplácal po ramenou.
Potom tu máme řadu intelektuálních, kavárenských vysvětlení, která většinou pocházejí od lidí, co neběhají. Několikrát jsem se setkal s teorií, že zatímco dříve lidé holdovali kolektivním sportům, dnes individualisticky běhají. Před příchodem internetu lidé šli na fotbal nebo volejbal a pak si dali společně pivo, dnes sedí celý den izolovaní u počítače, cestou z práce v metru jsou zahledění do displeje telefonu, pak jdou sami běhat a před spaním si v posteli pustí seriál, opět sami.
KONEČNĚ SAMI
Zní to, jako že na tom něco je. Jenomže ono se na to taky dá podívat přesně naopak. A totiž že lidé dnes nedokážou být sami. Ještě nikdy v historii tolik nekomunikovali se světem.
Čtou desítky mediálních zpráv, pod nimiž diskutují, do toho si píšou s více lidmi současně na několika komunikačních kanálech, Facebook, Twitter, LinkedIn, Instagram, WhatsUp… Vytrhnout se z téhle sítě a být hodinu jen sám se sebou a svým dechem je vzácné a očistné.
Důvodů k běhání je tedy hodně. A přesně to vyhovuje obchodníkům, kteří na módní vlně vydělávají. Existují stovky druhů závodů, každý pro trochu jinou klientelu. A na všech se platí startovné. Výrobcům sportovních doplňků stravy rostou zisky. Zkušený odborník vám poradí, že na každý terén potřebujete jiné boty, takže nakonec skončíte s osmi páry bot najednou. Běžecká literatura je kapitola sama pro sebe. Nejeden běžec nakonce překvapeně zjistí, že ho prostý běh vyjde stejně draho jako kdysi golf.
O autorovi| PETR HORKÝ horky@mf.cz
