Je třeba si nenechat dále namlouvat, že příroda je pouze jakýmsi zdrojem síly
Hrabě János Esterházy byl svého času jediný, kdo v Tisově Slovensku hlasoval proti židovským zákonům. Za to ho komunistický režim coby nebezpečného nacionalistu odvlekl a uvrhl do vězení, v němž následně zemřel. Mohlo by se zdát, že dnešek si podobných osamělých proroků nežádá. Od té doby se přece situace ve světě zásadně změnila.
Náhrada hesel
Do Osvětimi už nikdy nebudou vypraveny dobytčáky. A nic na tom nezmění ani všechny slogany, které se tu a tam rozléhají z ochozů stadionů. Co se týká komunistického režimu, dodnes sice v některých zemích – na Kubě, v Severní Koreji nebo v Číně – přetrvává, ale přece jen už neplatí za nebezpečí ohrožující samy základy civilizace. Světu se navzdory mnoha různým problémům a konfliktům podařilo zbavit svých nejtemnějších démonů. To platí v první řadě o Evropě, stabilizované institucí Evropské unie.
Nejenže vztahy evropských velmocí, jež jsou členy EU, už nikdy nemohou vyústit ve světovou válku, ale ani vazby mimoevropských supervelmocí tato hrozba nadále nezatěžuje. Hesla, jako je boj, obecné ohrožení, nebo naopak všemožné vějičky k získání lidu, nahradila jiná – například udržitelný rozvoj, obnovitelné zdroje, boj proti globálnímu oteplování či ochrana podnebí. Za těchto podmínek by si stěží někdo troufl byť jen pomyslet na to, že je jakékoli jiné směřování vůbec přípustné. Že i v této době může společnost potřebovat osamělé samuraje, proroky, hrdiny, kteří se navzdory obecnému konsenzu přihlásí o slovo ve chvíli, kdy by teoreticky měli držet pusu a krok.
Chybná teze
Není tomu tak dlouho, co maďarský parlament odhlasoval zákon o energiích, který v rámci rozpočtu počítá s bratru sto miliardami forintů na podporu obnovitelných zdrojů. Jediný Pál Kontur ze strany Fidesz – Esterházy naší doby – se opovážil zvednout hlas a nahlas zformulovat neoddiskutovatelný fakt, že se ve jménu biomasy v maďarském pohoří Mecsek (obdoba české Šumavy) v současné chvíli systematicky kácejí lesy. Na státní úrovni a ve znamení údajné ochrany životního prostředí zplnomocňuje takzvaná podpora obnovitelné energie faktické kácení lesů a devastaci přírody. Je nejvyšší čas otevřeně prohlásit, že s nastolením ideje obnovitelných zdrojů se zelení začali podílet na ekologické masové vraždě, čímž de facto vypustili džina z láhve.
Není se čemu divit. Od počátku jsou totiž vůči přírodě zcela bezcitní. Jejich teze je od základu chybná. Uhlí uložené pod zemí má dle nich vyšší hodnotu než lesy pokrývající její povrch. Pravá, nefalšovaná forma „lobby za oxid uhličitý“ je záležitostí právě zelených, kteří by vždy raději obětovali les, než aby vztáhli ruku na uhlí. Totéž platí i o takzvané „naftové lobby“. Zelení brání naftu před hlavami vrtaček – ve vztahu k ropě jsou obecně nebývale útlocitní. Otázka kácení deštných pralesů kvůli palmovému oleji je však nijak nezneklidňuje. Těžbu fosilní nafty považují za plundrování. Výsadbu bioenergetických zdrojů v místě vykáceného pralesa však pro změnu označují za výrobu obnovitelné energie. Výsledkem této chorobné, pokřivené, nepřirozené a bezduché logiky není nic jiného než bezskrupulózní devastace přírody.
Ekologická krematoria
Zelení mají kromě toho také na svědomí, že automobilový průmysl vtrhl do oblasti zemědělství jako stádo kobylek, kterýžto počin se odehrál pro změnu ve znamení ochrany klimatu. Něco takového už nelze považovat za pouhý přešlap. Taková věc je neodpustitelným hříchem. Nehledě na to, že v této chvíli je už pozdě na zařazení zpátečky. Celý průmysl naráz zezelenal jako nějaká krevní podlitina. Devastace krajiny se až dosud odehrávala pouze ve jménu apetitu šesti miliard žijících lidí, od nynějška se však o svou denní porci hlásí také miliarda automobilů. Jeden pojem absurdnější než druhý – bioenergie, bioetanol, bioelektrárny, biomasa. Snad by stálo zato nahradit předložku „bio“ termínem „agro“. To, co se odehrává, není totiž ničím jiným než slovním eskamotérstvím a zneužitím svátosti pojmu „život“ par excellence.
Se životem má daný trend společného pramálo. O to však víc s masovým vražděním. Ostatně pojem „masa“ má původ v anglickém „mass“ neboli „dav“. Řečeno jinak, biomasa rovná se „živý dav“. Zredukovat nesmírně komplikovanou podstatu života na prostou biomasu je totožné s masovou vraždou. Pojem holocaust označuje zápalnou, hořící oběť. V tomto slova smyslu jsou tedy bioelektrárny ekologickými krematorii. Celý svět teď upírá pohled k Pětikostelí. A z pohoří Mecsek zatím, stranou pohledů čumilů, vyrážejí vlaky a kamiony – nikoli do Osvětimi, ale do bioelektrárny. „Pálit lesy je přežitek,“ hlásali jsme hrdě ještě nedávno – při přechodu ze dřeva na plyn. To, co se děje nyní, je však pálení lesů ve velkém stylu. Tomu navíc – za hojné podpory ústřední moci – vehementně fouká do zad vítr takzvané ochrany životního prostředí.
Ochuzování krajiny
Dezorientovaní zoufalci dosud poctivě třídí noviny u kontejnerů, jako by to mohlo být lesům jakkoli prospěšné. Načež si s velkým haló nainstalují biokotel, protože trpí bludem, že kysličník uhličitý pocházející z jiných než fosilních zdrojů je méně škodlivý. Rétorika kvótových chytráků totiž praví, že fosilní oxid uhličitý přispívá do fondu dalším plynem, zatímco biomasa do něj vrací pouze to, co už v něm předtím bylo. Prosím vás pěkně, kdyby bývaly bioelektrárny existovaly už v karbonu, neměli bychom dnes vůbec žádné uhlí.
Vypůjčím si teď na chvíli slovní zásobu bývalého maďarského premiéra. Je idiotismem prezentovat návrat oxidu uhličitého do atmosféry jako přirozený cyklus. V přirozených podmínkách oxid uhličitý zachycený rostlinou jednak ještě pěknou dobu otálí v krajině, než se vrátí do ovzduší cestou biologického rozkladu, jednak se jeho nemalá část spolu s organickým odpadem „propadnou do pekel“. Oxid uhličitý se v karbonu nikdy nevymanil ze zajetí hlubin do ovzduší. Obří vážky tehdy totiž ještě neznaly alternativní zdroje energie. Nechaly jej, ať se propadne pěkně hluboko. Rostliny zabraňují tomu, aby se oxid uhličitý ihned vrátil do atmosféry stejným způsobem, jako jejich kořeny zadržují vodu. To znamená, že spalování rostlin v elektrárnách na biomasu a následné nové zapojení jimi zadržovaného oxidu uhličitého do atmosféry vedou ke vzdušné erozi. To s sebou zároveň nese stupňující se ochuzování, kuchání a drancování krajiny. K intenzivní zemědělské produkci je třeba čím dál víc hnojiv, neboť namísto toho, aby se organická látka zapojila zpět do koloběhu, doslova se vypaří.
Diktát slovních spojení
Veřejný konsenzus si někdy vynutí ozbrojená moc či přímo teror, jindy stačí obyčejná síla slova. Dnešek je diktátem především tří slovních spojení – udržitelný rozvoj, obnovitelná energie a ochrana klimatu. Pouhé tři floskule ovládají silou svého psychologického účinku celou planetu, což platí zejména o poslední z nich. A zdá se, že tato skutečnost si ještě vybere svou daň. Lhát se totiž nevyplácí. Za lež je třeba dřív, nebo později zaplatit. Čím dál víc indicií vypovídá o skutečnosti, že davová hysterie okolo klimatických změn se svou povahou podobá cirkusu, který loni vypukl kolem viru H1N1. V současné chvíli situace dospěla už natolik daleko, že miliony neprodejných vakcín jsou vnucovány afgánské chudině. Teorie klimatických změn se totiž podobá šikovně vykonstruované polopravdě s názvem H1N1, přičemž protilátka – vakcína – je v daném případě bioenergie.
Indický vědec Murari Lal z mezinárodní organizace Mezivládní panel pro změny klimatu nedávno přiznal, že ledovcům vůbec nerozumí a že své proroctví o jejich brzkém roztání, publikované v poslední zprávě instituce, převzal zhruba před devíti lety z jakéhosi spekulativního populárně-vědeckého článku. Je načase vzít rozum do hrsti, pánové! Je třeba se semknout proti ekologickým masovým vrahům a nenechat si dále namlouvat, vedeni nicotnými a vybájenými tezemi, že příroda je pouze jakýmsi zdrojem síly. Nesmíme už nadále věřit těm, kdo tvrdí, že to, co je živé, může být v jakémkoli smyslu slova pouhou neživou hmotou.
