Eva Bedrnová, Ivan Nový: Moc, vliv, autorita
Minaret je věžovitá stavba s úzkým schodištěm. Oslovi, který na ni vyleze, se dolů ani trochu nechce. „Ten trik, jak dostat osla dolů z minaretu, spočívá v tom,“ píše současný anglický humorista Terry Pratchett v jednom ze svých románů, „najít tu část osla, která se dolů skutečně dostat chce.“ Tak lze stručně charakterizovat obsah útlé knížečky Evy Bedrnové a Ivana Nového Moc, vliv, autorita, která zpracovává složité a křehké téma moci, vlivu, manipulace a autority během historie, ale především v současnosti.
Publikace se poměrně přehledným způsobem věnuje projevům moci v kontextu sociálním i sociálně-psychologickém a je rozčleněna do tří částí: Moc a její místo ve fungování společnosti, Mocenské aspekty sociálního styku a Mocenské stránky managementu. Stěžejním tématem je moc uplatňovaná v řídicích manažerských funkcích. Tomu nasvědčuje i její rozsah – zabírá třetinu knihy.
V první části knihy se autoři soustřeďují na moc jako všudypřítomný fenomén provázející lidstvo od jeho počátků. Tvoří ji čtyři oddíly, které se zabývají rozdělením moci, zdroji moci, principy jejího uplatňování ve společnosti a její dialektikou, jež je spojována především s politikou. S odvoláním na předcházející literaturu autoři moc rozdělují. Definují ji „jako možnost uplatnění něčího přání nad přáním druhých“ a člení ji do tří kategorií, a to na moc trestající, která je historicky nejstarší a nejprimitivnější, moc kompenzační, to znamená odměňující, a moc podmíněnou, jež je založena na víře, přesvědčení a postojích. Za základní zdroje moci Bedrnová s Novým označují osobnost - dále rozvinutou fyzickou silou, duševními, morálními a osobnostními kvalitami - vlastnictví a organizace. Poněkud problematický je u první části její zřetelně kompilační charakter, který jí dává podobu vysokoškolských skript, a tím u čtenáře oslabuje pozornost k obsahu. Ani tučně zvýrazněné části textu nepomáhají soustředěnému čtení, a naopak navozují dojem textu k naučení. Další nevýhodou grafické úpravy jsou poznámky na šedém pozadí, které přinášejí příklady z praxe, popřípadě komentáře. Tříští totiž výsledný dojem publikace.
Druhá a třetí část jsou z praktického a v profesním životě použitelného hlediska mnohem zajímavější. Ve druhé se autoři věnují mocenským aspektům sociálního styku a hned v jejím úvodu poznamenávají, že „ve všech formách sociálního styku lze vždy najít prostor pro uplatňování moci“. Vzápětí následuje krátké zamyšlení nad populárně-vědeckými publikacemi „zaručeně vedoucími k úspěchu“. Ty své čtenáře spíše nabádají k sofistikované manipulaci a k rozlišování mezi „my a oni“. Ačkoli všechna tato díla nabádají ke „slušnému chování“ k ostatním lidem (kteří nejsou my), v praxi nejsou vždy použitelná. Ve společnosti totiž mají větší moc i váhu osoby jednající z pozice síly, a to i fyzické. Pozoruhodné však je, že k používání nátlaku, natož fyzického, se v dnešní kultivované době nikdo nehlásí.
Zábavný i poučný je rozbor osmačtyřiceti Zákonů moci od Greena a Elffersta, které autoři vyjmenovávají a glosují s ohledem na českou společensko-politickou situaci. Například zákon číslo 26 zní příznačně: „Uchovávej si čisté ruce! - může znamenat v lepším případě doporučení k bezúhonnému jednání. Také v tomto „zákonu“ může však leckdy jít spíše o to umět najít příležitost, jak využít ke špinavosti jiné.“ (str. 53) Zbytek druhé části se věnuje asertivitě, jež je často jenom novým názvem pro schopnost ubránit se přílišné manipulaci a zneužívání. Asertivita je přitom zjevně důležitější pro pracovníky v podřízeném postavení.
Poslední část, kterou autoři považují za nejdůležitější, je věnována mocenským stránkám managementu. V tomto oddílu knihy také nabízejí nejzajímavější a nejpodnětnější myšlenky, které by mohly být využívány v praxi. Mimo jiné se zamýšlejí nad národními odlišnostmi v přístupu k použití moci v řídicích funkcích a kritizují situaci v České republice: „Ve srovnání se západními podniky i podniky z bývalého východního bloku je u nás ve vědomí manažerů řídicí pozice chápána zejména jako pozice mocenská. Mnohem méně akceptují věcné a sociální aspekty řídicí funkce stejně jako fakt, že jde o svého druhu službu.“ (str. 86)
Vzhledem k tomu, že slovo „moc“ má v naší společnosti pejorativní nádech, je pozoruhodné, jak málo se bez jejího použití dokážeme protloukat životem. Její negativní, ale i pozitivní projevy nás stále provázejí. Bohužel zmiňovaného osla z minaretu většinou naši politici a manažeři spíše dostávají ranami železnou tyčí, než aby pochopili, která jeho část se chce nechat přesvědčit.
Eva Bedrnová, Ivan Nový: Moc, vliv, autorita. Management Press, Praha 2001. 126 stran, doporučená cena 180 Kč.
