Obří zásoby kuřat možná sežerou psy a kočky, kafilérie neprošly
Kdyby se v Česku naráz zastavily všechny drůbeží porážky, ještě měsíc budeme moci dojídat mražená kuřata, která dnes leží na skladech. Celoevropská panika spojená s ptačí chřipkou postihla i domácí chovatele a zpracovatele. Odbytová krize je zasáhla oklikou, importem zahraničních přebytků.
Ptačí tahy Evropou.
Problémem není snížená domácí poptávka. Češi - na rozdíl od konzumentů v některých jiných evropských zemích - nepodlehli hysterii a nepřestali pojídat ptáky (spotřeba drůbežího masa u nás poklesla jen asi o deset procent, kupříkladu v Itálii a v Řecku to v jednu chvíli bylo až o 70 procent), ale přes propustné hranice se začaly valit kamiony s konkurenčním zahraničním zbožím, jemuž obchodní řetězce začaly dávat přednost. Import drůbežího masa meziročně stoupl o 20 procent, z toho kuřecího téměř o 30 procent (viz tabulku), přičemž se také propadl český export. Citelnější než objem je však pokles ceny importovaných jatečně opracovaných opeřenců. Producenti ze zemí, kde poptávka klesla daleko více než u nás, se dostali do situace, kdy jsou ochotni zbavit se doma neprodaného zboží stůj co stůj, byť to vypadá, že na tom prodělávají kalhoty. Země jako ČR či Slovensko se pak staly cílem těchto obchodních nájezdů. Česká kuřata superlevným zahraničním přestala konkurovat a musela být uložena k ledu, tedy do mrazíren. „Základní příčinu odbytové krize spatřuji v dovozu drůbežích výrobků pod výrobními náklady ze zemí, jako je Dánsko, Francie, Itálie. Zahraniční společnosti si mohly tyto dovozy dovolit i díky dotacím,“ říká majitel a předseda představenstva Agropol Group Jiří Malúš. Chlazená i mražená drůbež se však importuje i z dalších zemí, kupříkladu Polska a Španělska. Co se týče mražené, vede asi jihoamerická Brazílie. Pro Malúšovu skupinu, do níž jsou začleněny zpracovatelské firmy Jihočeská drůbež, Intergal Vrchovina a MSDZ Promt, uvádějící na trh výrobky s označeném „Vodňanské kuře“, je problém se zásobami z hlediska celkového objemu asi nejpalčivější, ale srovnatelné problémy mají i další české firmy. Pouze společnost Xaverov, patřící pod skupinu Agrotrade, tvrdí, že výraznější potíže s odbytem nepociťuje, jelikož už dříve přizpůsobila výrobu poptávce. Možná těží i ze skutečnosti, že má vlastní líhně a vlastní výkrm (firma Xavergen), tudíž může přísun vstupní suroviny lépe regulovat. „Nemáme problém s odbytem drůbeže a drůbežích výrobků. V porovnání s rokem 2005 jsme navýšili odbyt v průměru o šest procent,“ prohlašuje generální ředitel společnosti Xaverov Zdeněk Štěpánek. Zatímco konkurence počítá zásoby na tisíce tun, oni prý mají jen 700 tun.
Dvě grilovaná kuřata navíc.
Nynější celkové zásoby u českých zpracovatelů a obchodníků se odhadují na 18 tisíc tun, podle některých zdrojů je to dokonce 20 tisíc. Vezmeme-li v úvahu, že každý Čech spořádá za rok 24 kilogramů drůbežího masa, je nyní zamražena měsíční spotřeba celé České republiky. Jak se jí zbavit? Kdyby každý občan včetně kojenců snědl v rámci začínající grilovací sezony navíc dvě kilová kuřata, je po problému. Ale tak jednoduché to samozřejmě není. Situace se jeví jako poměrně vážná, ale z hlediska objemu nejde ještě o katastrofu - i za normální „nekrizové“ situace by zásoby byly zhruba čtrnáctidenní. Odbytové problémy se však podepsaly na pádu cen a na podstatném zhoršení ekonomiky výroby. Postižena se cítí být celá výrobní vertikála - líhněmi počínaje, výkrmnami a jatkami konče. Potíže s odbytem samozřejmě doléhají i na producenty krmných směsí (drůbežárny jsou po chovatelích prasat druhým největším odběratelem krmného obilí). Jen obchodníci si nestěžují a momentálně těží z vyšších marží.
Stamilionové ztráty.
Určitě nejvíce jsou postiženi zpracovatelé kuřat a další drůbeže. Ceny, za které prodávají do obchodních řetězců, poklesly asi o dvanáct procent. Kilo chlazeného kuřete se dnes do supermarketu prodává za cca 36 korun, když před krizí do bylo 42 až 43 korun. „Pro naši drůbeží divizi je to vážný problém. Řešíme jej dotováním ztrátové výroby z jiných činností holdingu,“ přiznává Jaroslav Faltýnek, jenž je vedoucím odboru majetkových účastí a šéfem zemědělské divize skupiny Agrofert, ovládající Kostelecké uzeniny. Ty provozují drůbeží porážku v Kostelci u Jihlavy a v Hodoníně (na Slovensku Agrofertu patří ještě drůbežářské podniky THP v Topoľčanech a HYZA v Žilině).
Ceny farmářské i ceny maloobchodní se vychýlily daleko méně než ceny zpracovatelů. Spotřebitelé na pultech maloobchodů mnohdy ani prudké zlevnění suroviny nepocítili. A co se týče chovatelů, majitelé jatek hovoří dokonce o tom, že jim dnes za živá kuřata platí nejvyšší výkupní ceny v Evropě (poklesly jen asi o 1,50 Kč na současných 18 až 19 Kč za kilogram). „Hlavní ztráty v celém drůbežím řetězci zůstaly na masokombinátech,“ poznamenává Faltýnek z Agrofertu. Stejného názoru je i šéf a majitel Agropol Group Malúš. „Zpracovatelé se snaží zachovat cenu živé drůbeže tak, aby farmářům pokud možno nevznikala ztráta. To znamená, že farmáři dle našich výpočtů dnes hospodaří se ziskem nebo s mírnou ztrátou, přičemž čeští zpracovatelé v souhrnu zaznamenali za první kvartál prodělky ve stovkách milionů korun. Máme také informace ze Slovenska, kde ztráty drůbežářských zpracovatelů za první tři měsíce roku 2006 přesáhly 200 milionů slovenských korun,“ sdělil týdeníku EURO Jiří Malúš.
Drůbežářské firmy po celé Evropě žádají své vlády, aby jim krizi pomohly překonat. „Dotace ze strany státu musí být v dostatečně krátkém čase poskytnuta zpracovatelům, kteří nesou zatím celou ztrátu,“ představuje si Jiří Malúš a připomíná, že ministr zemědělství jim slíbil urychlené a funkční řešení. „Doufám, že svá slova dodrží,“ poznamenává.
Princip 50:50.
Evropský parlament již 6. dubna podpořil návrh Evropské komise, aby drůbežáři postižení poklesem příjmů měli nárok na kompenzace z fondů EU, a to až do padesáti procent prokazatelných ztrát. Oproti unijním zvyklostem bylo řečeno, že tentokrát nepůjde jen o přímé náklady a škody způsobené v ohniscích nákazy, ale zejména o ztráty příjmů vyvolané „poruchami trhu“, tedy právě poklesem prodeje, nahlodanou důvěrou lidí v drůbeží maso a vejce.
České ministerstvo zemědělství šéfované Janem Mládkem chtělo celý problém zpočátku řešit omezením „dumpingových dovozů“ (uzavřením hranic). Mládek se přitom oháněl přístupovou smlouvou s EU, která umožňuje České republice požádat o uplatnění ochranných opatření, pokud by v prvních třech letech od vstupu (do 1. května 2007) hrozily vážné problémy v některém odvětví hospodářství. Podle ministerského výkladu tato situace u nás nastala. Posouzení situace a rozhodnutí však v této věci vždy náleží Evropské komisi.
V rámci celé EU se nahromadilo ve skladech 320 tisíc tun drůbežího, což pro představu zhruba odpovídá celoroční spotřebě v Česku. Největší panika vypukla v jihoevropských státech, kde je značný podíl drůbeže chované ve venkovních výbězích. 25. dubna se i ministři zemědělství EU vyslovili pro mimořádnou pomoc evropským drůbežářům. Bylo odsouhlaseno, že nebude uplatňován jednotný mustr, forma pomoci má vyplynout z návrhů jednotlivých členských zemí. Každý stát má navrhnout taková opatření, která nejlépe odpovídají jeho situaci. Pokud návrh národního opatření schválí Evropská komise a příslušný gesční výbor EU, ze společné pokladny by měla být hrazena polovina nákladů, druhá z národního rozpočtu.
Hranice zůstanou otevřeny.
Původně vůbec nebylo jisté, zda Česká republika bude moci nějakou podporu čerpat, právě proto, že u nás spotřeba nijak zvlášť neklesla. Nakonec jsme byli do pomoci financované Bruselem zahrnuti, ale žádné zátarasy na hranicích umožněny nebudou. „V dopise komisařce pro zemědělství Mariann Fischerové-Bölové jsem zmínil i tuto extrémní, zatím nikdy nepoužitou možnost. Byla to forma nátlaku, abychom byli vzati do hry. Dumpingové dovozy budou řešeny tím, že naši výrobci budou mít stejnou podporu a budou ve stejném postavení jako producenti jinde,“ reagoval po jednání český ministr Jan Mládek.
Jeho úřad začal vymýšlet, jak se s problémem na národní úrovni vypořádat. Agrární komora zastupující chovatele doporučila, aby kromě přímých kompenzací ztrát byla část drůbežího masa stažena z trhu (podpory na zamražení a uskladnění masa a hlavně subvence na vývoz mimo EU). Na přechodné období chtěla dokonce stanovit minimální farmářské ceny, aby se trh dále nepropadal.
My snížíme, importéři zvýší.
Mládkovo ministerstvo však připravilo návrh vládního nařízení, který uvažoval pouze o jediné formě podpory, o kompenzacích za dočasné (tří až čtyřměsíční) dobrovolné omezení produkce. Peníze by dostávali producenti násadových a konzumních vajec, majitelé líhní, výkrmci jatečné drůbeže a majitelé drůbežích porážek. Například výkrmce by za každé kuře, které oproti obchodním smlouvám nebude zastaveno do výkrmu, dostal jednu korunu, za kachně dvě, za krůtě sedm a za house deset korun. Podobné náhrady by dostali i majitelé jatek. Mluvčí ministra zemědělství Tomáš Loskot sdělil, že na kompenzace by mělo být vynaloženo asi 125 milionů korun s tím, že dle stanoveného klíče polovinu zaplatí EU a druhou česká vláda. Toto útlumové řešení však nebylo zemědělci a potravináři přijato nijak příznivě. Důrazně proti se postavila Agrární komora. „S materiálem a jeho dikcí vyjadřujeme kategorický nesouhlas, protože neřeší ekonomický propad účastníků vertikály produkující a zpracovávající drůbež,“ prohlásil prezident Agrární komory Jana Veleba. Pokud by stát pouze podporoval omezení produkce, za situace, kdy hranice zůstaly otevřeny, by to podle Veleby znamenalo jen „vyklizení prostoru pro zahraniční konkurenci a dovoz méně kvalitní, zmražené drůbeže“. Šéf komory též v rozhovoru pro týdeník EURO připomněl, že snížením domácí produkce ztratí naši zemědělci část odbytu pro obilí. „Omezení produkce českých chovatelů by nahrálo chovatelům z okolních zemí, kteří by takto vytvořený prostor na českém trhu zaplnili,“ myslí si i Jaroslav Faltýnek z Agrofertu. „Výrazné omezení produkce v dlouhodobém horizontu není řešením, neboť vytváří prostor pro levné dovozy z jiných států,“ říká též šéf Xaverova Zdeněk Štěpánek, ale zároveň si myslí, že každý zpracovatel by měl přizpůsobovat porážku možnostem odbytu a nespoléhat se jen na pomoc státu.
Likvidace v kafilériích by neprošla.
Ministr Mládek se sešel se zástupci Agrární komory a firem Agropol, Agrofert a Agrotrade 3. května. Z jednání nakonec vyplynulo, že kromě částečných náhrad ztrát souvisejících s dočasným omezením produkce by do nově upraveného materiálu, který bude odeslán do Bruselu, měly být zahrnuty i kompenzace části nákladů na skladování drůbeže v mrazírenských skladech. Agrární komora by chtěla, aby zkrátka nepřišli ani výkrmci, byť připouští, že pro ně je problém méně palčivý než pro zpracovatele. Druhé jednání na ministerstvu v podobném složení se uskutečnilo minulý pátek dopoledne. Oficiální výstup byl velmi strohý - ministerstvo, producenti a zpracovatelé se shodli na způsobu řešení problému, je připraveno osm programů pomoci, ale konkrétně se o nich má hovořit, až návrh schválí Evropská komise. Dle neoficiálních informací se diskutovalo i o tom, že stát by část nadbytečných zásob vykoupil a odvezl je k likvidaci do kafilérií. Tento návrh zpracovatelů však zástupci ministerstva označili před volbami za politicky neprůchodný. Jako reálnější se údajně jeví řešení, že nadbytečná kuřata budou se státním přípěvkem přeměněna na krmivo pro psy a kočky.
