Sladké je mocné pokušení, zvolte si jeho zdravější varianty Každý z nás asi skrývá nějakou tu více či méně škodlivou závislost. Také občas přemýšlíte, co by se dělo, kdyby vaše oblíbená droga nebyla k sehnání? Já ano, a upřímně se toho děsím. Jsem závislá na sladkostech.
Sladké je mocné pokušení, zvolte si jeho zdravější varianty
Každý z nás asi skrývá nějakou tu více či méně škodlivou závislost. Také občas přemýšlíte, co by se dělo, kdyby vaše oblíbená droga nebyla k sehnání? Já ano, a upřímně se toho děsím. Jsem závislá na sladkostech.
My všichni stejně postižení víme, že zbavit se této závislosti je snad ještě těžší, než se zbavit závislosti na heroinu - protože zatímco o něm víte přesně, že vám škodí, a jak vám škodí, sladkosti náš život ani moc neničí. Lékaři nás straší zubním kazem - ten si ale dokážeme ohlídat preventivně. Straší nás tloušťkou - jenže to není pravidlo, mnoho milovníků čokolády se honosí pěknou postavou. A pokud už jsme si nějaké to kilo navíc pořídili, často nás to sice štve, ale vážíme racionálně: co je pro nás důležitější - nějaká ta dobrůtka každý den, nebo postava topmodelky? Většina z nás si nakonec svou milovanou čokoládovou tyčinku neodpustí.
Existují „zdravé“ sladkosti?
Ti pečlivější mezi námi se alespoň snaží dopídit poznání, jak a čím sladit a jaké sladkosti si kupovat, abychom své tělo ničili co nejméně. Jenže zkuste zapátrat v moudrých knihách. Jeden odborník radí sladit výhradně ovocným cukrem, jiný medem, melasou, pro jiné je nejpřijatelnější cukr nerafinovaný. Další odborník dokazuje, že bílý cukr, používaný v továrnách k velkovýrobě sladkostí, je i přes svou špatnou pověst naprosto srovnatelný se svými dražšími kolegy. Kdo se v tom má vyznat? Stejně jako v jiných otázkách kolem zdravé výživy je i u slazení asi jedinou rozumnou možností použít „pravidlo přirozenosti“ - čím více je sladkost přírodní a neupravovaná, tím je lepší pro naše zdraví, protože si zachovává komplex vitaminům, minerálů a enzymů, který jí nadělila příroda. Každá další procedura, kterou jídlo projde, jí něco ubere - a něco zase přidá. Třeba umělé aroma. Jistě, všechny potraviny se vyrábějí podle přísných norem, a nikdo vám do oblíbených bonbonů nepřidá nic zdraví škodlivého. Ano. Ale špekáčky také odpovídají normám, a přesto se jimi nebudeme cpát denně. Pokud se tedy rozhodneme zvolit „přírodní cestu“, můžeme dát přednost sladkostem slazeným medem. Stejně jako další přírodní sladidla má med tu výhodu, že si jím do moučníku nepřidáváte jen „prázdné kalorie“ - tedy že kromě nevýhod má i cenné složky, které jeho působení vyvažují. Kromě vitaminů a minerálů obsahuje například inhibin, který působí hojivě a antibakteriálně. Ale máte i jiné možnosti, jak udělat z nouze ctnost - tedy sladit, a zároveň získat ze sladidla cenné látky. Pečivo můžete sladit rozemletými rozinkami, nebo carobem - ten je zdravější náhražkou za cukr a kakao zároveň. Další možností je melasa. Ta vzniká jako vedlejší produkt při výrobě cukru, je to hnědý hustý sirup. Cennou potravinu z ní dělá například vysoký obsah železa. Vynikající je javorový sirup. Tradičním severoamerickým receptem jsou lívance s javorovým sirupem - ale zkuste jím například polít obyčejnou krupicovou kaši, chuť a vůně javorového sirupu ji pozvedne nad delikatesy. Hnědý - tedy nerafinovaný cukr - má pochopitelně mnohem více cenných látek, než jeho bílý, pečlivě čištěný bratr. A v chuti ho také výrazně převyšuje. Pokud si seženete hnědý cukr třtinový (obávám se ovšem, že v nejbližší „večerce“ ho mít nebudou), pak se těšte na opravdový gurmánský zážitek.
Nemlsej před jídlem!
To jsme slyšeli celé dětství. A maminky mívají vždycky pravdu - tedy alespoň v tomhle případě ji skutečně mají. Hlavním problémem sladkostí je totiž právě jejich schopnost vytěsnit z jídelníčku cennější potraviny, které nám potom chybí. Pokud si několikrát za den „něco sladkého zobneme“, často nám nezbývá chuť na talíř pórkové polévky či na salát z čerstvé zeleniny. T o je také jeden z důvodů, proč si my, jedlíci sladkého, často připadáme dlouhodobě unavení, i když by nám milované čokolády spíše měly dodávat energii. Měly, ale spíše nám ji berou, protože nás strhávají k celkově nezdravému způsobu stravy. Navíc příliv energie, pokud vůbec přijde, zase rychle zmizí, a naopak dojde k útlumu - to souvisí s metabolizmem cukru. To je jen další důvod, proč přemýšlet, kterým sladkostem dáme přednost - a jak je skloubíme s dalším jídelníčkem. Pokud se náš den ponese v duchu: kobliha, tatranka, vepřová kotleta, balík oplatek, klobása - budeme si přidávat jen další hřebíčky do rakvičky. Pokud ale místo pořádných dávek přeslazených oplatek upečeme jednou týdně plech domácích „cookies“ s hnědým cukrem, ořechy a mandlemi, a začleníme je do svého lehkého a pestrého každodenního jídelníčku, nemusíme se ničeho obávat. A náš život zůstane sladký.
