Oslavujte CO2. Zakladatel Greenpeace kritizuje zelené radikály

Slavný ekolog exkluzivně o rozchodu s Greenpeace, změnách klimatu a vývoji energetiky.

Na začátku jich bylo dvanáct. Za lepší svět a na lodi s nápisem Greenpeace protestovali u Aljašky proti zbraním hromadného ničení.

Dnes jich jsou téměř tři miliony a bojují proti lecčemu: vybíjení tuleňů, jaderným elektrárnám i pěstování geneticky modifikovaných rostlin. Z názvu lodi udělali světoznámý symbol ekoterorismu a z člověka nepřítele přírody.

Tedy tak to aspoň vnímá Patrick Moore, jeden ze zakladatelů a dnes jeden ze znechucených odpadlíků Greenpeace. Kanadský ochránce životního prostředí, který v e-mailovém podpisu vzkazuje adresátům: Oslavujte CO2!

Kdy a proč se z vás stal „radikál"?

Kolem roku 1970. Důvodem byla studená válka, válka ve Vietnamu, hrozba jaderného konfliktu a probouzející se starost o životní prostředí. Připojil jsem se k malé skupině, která se scházela ve sklepě kostela unitářů ve Vancouveru. Z této skupiny se později zrodila organizace Greenpeace.

Naplánovali jsme protestní plavbu proti testování vodíkové bomby na Aljašce. Vypluli jsme v září roku 1971. Tehdy jsem si dělal doktorát, profesoři ale mou účast na plavbě posvětili a dali mi šest týdnů volna. Vodíková bomba byla nakonec odpálena v listopadu, ale hned o dva měsíce později prezident Nixon další testy zrušil. Naše první kampaň proti jedné z nejmocnějších armád na světě tedy skončila úspěchem.

Existuje parafráze výroku mylně připisovaného Winstonu Churchillovi: Kdo v 25 není ekoaktivistou, nemá srdce, ale kdo je jím ještě ve 35, nemá rozum. Nelitujete zpětně svého rozhodnutí stát se ekoaktivistou?

Nelituji naprosto ničeho. Souhlasím do jisté míry s tím výrokem, ačkoli jsem měl vždy liberální názory v sociální oblasti a konzervativní názory v ekonomické oblasti. Rozlišování na levici nebo pravici ale do ekologie nebo environmentální politiky podle mě nepatří.

Bohužel se velká část „zelených“ dostala na stranu levice, čímž se toto hnutí stalo spíše politickým než environmentálním. Jejich politika je z velké části senzacechtivá, založená na dezinformaci a bezdůvodném strachu, což sice dobře funguje v médiích, ale je to často nesprávné z pohledu vědy a logiky.

Proč jste se nakonec rozešel s Greenpeace? Hovoří se o různých důvodech.

Na začátku byla organizace Greenpeace silně humanitárně zaměřená s cílem ochránit civilizaci před ničivou jadernou válkou. Právě k tomuto cíli se vztahovalo slovo „peace“ (mír) v názvu Greenpeace. Jak se ale organizace vyvíjela a přicházely nové kampaně, na „mír“ se postupně zapomnělo.

Když jsem v roce 1986 odcházel, Greenpeace a většina environmentálních hnutí nahlížely na člověka jako na „nepřítele přírody“.

Nesouhlasím s myšlenkou, že člověka a přírodu lze od sebe oddělit. Sám o sobě bych řekl, že jsem nejen rozumný ekolog, ale také ekolog-filantrop. Pro mne termín „udržitelnost“ znamená vyvážit environmentální, sociální a ekonomické priority, aby přežila nejen příroda, ale i my.

A ten důvod?

Když jsme v roce 1979 založili Greenpeace International, stal jsem se jedním ze šesti ředitelů. Shodou okolností jsem byl jediný, kdo měl nějaké vzdělání v přírodních vědách.

Zabývali jsme se toxickými látkami, tedy složitou oblastí, v níž jsou zkušenosti z přírodovědného oboru k nezaplacení. Protože mnohé chlorované uhlovodíky (například DDT) jsou problematické, moji kolegové ředitelé se rozhodli, že bude nejlepší veškeré chemikálie obsahující chlor rovnou zakázat.

Tak začala kampaň prosazující celosvětový zákaz chloru. Snažil jsem se je ze všech sil přesvědčit, že ačkoli může být chlor v některých podobách velice toxický, pro veřejné zdraví a medicínu je nenahraditelný. Přidávání chloru do pitné vody a plaveckých bazénů je například jedním z největších pokroků v historii veřejného zdraví.

Greenpeace žije v pohádkovém světě, ve kterém není toxického nic. Ovšem chlor je toxický pro bakterie, a právě proto je tak důležitý pro lidské zdraví. Nedařilo se mi přesvědčit ostatní ředitele, aby vůči chloru zaujali vyváženější postoj, a tudíž jsem musel odejít, protože jsem takovou politiku již nemohl podporovat.

Prý jste nebyl jediný, kdo v 80. letech z Greenpeace znechuceně odešel...

Mnozí to vzdali, odešli ve zlém nebo byli vyloučeni. Ze všech lidí, kteří byli členy od začátku, jsem byl v Greenpeace nejdéle -15 let.

Bob Hunter byl druhý s členstvím po dobu sedmi let. Odešel, protože byl vyhořelý a obával se o své zdraví. David McTaggart (jeden ze zakladatelů organizace - pozn. red.) očerňoval Bena Metcalfa, protože Ben byl silná osobnost a David byl tak trochu tyran s machiavelistickým chováním.

A vy jste se také rozloučil ve zlém?

Ne. Roztrpčení se dostavilo až později. Po odchodu z Greenpeace jsem s bratrem a švagrem založil lososí farmu v rodné vesnici.

Akvakulturu jsem vnímal jako prostředek udržitelného rozvoje. Odlehčuje divoké populaci, produkuje ty nejzdravější oleje a proteiny a na plný úvazek zaměstnává lidi v odlehlých pobřežních oblastech.

Brzy jsem byl zvolen prezidentem začínající organizace British Columbia Salmon Farmers Association a rok po odchodu z Greenpeace jsem bránil tento průmysl před jejich útoky.

Jak se vyvíjel váš vztah ke globálnímu oteplování a vlivu člověka?

Aktivně jsem se o globální oteplení a klima začal zajímat v roce 1989 a od té doby toto téma denně sleduji. Je velice složité, což bohužel vytváří prostor pro klamání veřejnosti.

Vezměte si například slavný tweet prezidenta Obamy: Devadesát sedm procent vědců se shoduje - klimatická změna je skutečná, člověkem způsobená a nebezpečná.

Na tom, že se mění klima, se ve skutečnosti shoduje sto procent vědců. Ale znamená tvrzení „člověkem způsobená“ to, že lidé jsou jedinou příčinou klimatických změn? Pokud ano, pak je pravděpodobné, že by s tím sto procent vědců nesouhlasilo, protože je známo, že klima ovlivňuje řada přírodních faktorů.

Je tím míněno, že lidská činnost hraje ve změně klimatu nějakou, byť jen malou roli? S tím by zase sto procent vědců souhlasilo, protože lidstvo vybudovalo třeba města, která bezpochyby klima mění.

Pak zde máme slova „nebezpečný“ nebo „katastrofický“, která používají ti, kdo věří, že člověkem způsobené emise CO2 zapříčiní masivní úhyn živočichů a zničení lidské civilizace. Na tomto se 97 procent vědců rozhodně neshodne.

Co vám postupem času vyplynulo jako hlavní protiargumenty?

Mírné oteplování planety začalo už před 300 lety po vrcholu malé doby ledové. Není možné, aby lidstvo bylo odpovědné za prvních 250 let tohoto trendu.

Oni ale říkají, že lidstvo je hlavní příčinou oteplování, které trvá od roku 1950. Toto tvrzení se přitom nezakládá na přímém pozorování vztahu mezi hodnotami CO2 a teplotou Země, nýbrž na hypotéze, že CO2 jako skleníkový plyn ve vyšších koncentracích za jinak nezměněných podmínek nějaké oteplení způsobí.

Důležitá je formulace „za jinak nezměněných podmínek“. Tuto situaci si lze těžko představit v klimatickém systému, v němž působí tolik jiných faktorů.

Existuje asi sto počítačových modelů, které se pokoušejí předpovídat klima. Pracují však pouze s mnoha odhady, a ty nemusejí být přesné. Dokonce i Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) ve svých zprávách uvádí následující: Klimatický systém je propojený nelineární chaotický systém, a proto je dlouhodobá předpověď stavů klimatu nemožná.

Z nějakého důvodu pak ale sám IPCC budoucnost klimatu předpovídá s tím, že jsme „velice pravděpodobně“ z velké části příčinou oteplení.

Nevěřím, že lidstvo způsobuje nebezpečnou změnu klimatu. Takzvané „okyselování“ oceánů je naprostý výmysl bez jakýchkoli historických odůvodnění či vědeckých důkazů. Ve skutečnosti jsou CO2 a H2O jedny z nejdůležitějších látek pro život.

Bez určité hodnoty CO2 v atmosféře by Země byla mrtvou planetou stejně jako Mars. Domnívám se, že bychom měli oslavovat CO2 jako životodárce a přestat investovat stovky miliard dolarů do řešení problému, který ani neexistuje.

Jak hodnotíte závěry klimatické konference v Paříži? Co si obecně myslíte o kvótách na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a na emise skleníkových plynů?

Konference v Paříži byla do velké míry divadlo. Ještě před jejím začátkem ujistil prezident Obama Čínu, že po ní nebude vyžadována žádná aktivita až do roku 2030, což může znamenat věčnost.

Proto i ostatní rozvojové země jako Indie a Brazílie vědí, že také nemusejí dělat nic. Evropa si na sebe klimatická opatření uvaluje sama, to nemá s pařížskou konferencí nic společného.

Dvacet jedna let létají tisíce „přívrženců“ do luxusních resortů a hotelů. A výsledek? Promrhané miliardy eur, dolarů a liber. Jsme uvězněni v uměle vytvořeném strachu z klimatického chaosu. Tento strach je tvořen společnými zájmy mocných privilegovaných vrstev západní společnosti.

Co tím myslíte?

„Zelené“ hnutí využívá univerzální charakter obavy z klimatických změn, aby ze svých podporovatelů vytáhlo peníze. Média žijí ze senzací a konfliktů.

Zprávy jsou špatné a není jiné řešení než lidské oběti. Politici (obzvláště z tzv. progresivní levice) využívají problematiku k tomu, aby zpochybnili zavedený řád u té části společnosti, která není loajální. „Zelený byznys“ je dotován daňovými plátci a buduje infrastrukturu, která by se na volném trhu nikdy nestavěla - například větrné a solární farmy.

A konečně vědci dostávají miliardy z veřejných financí na to, aby budovali nové instituce. Téměř každý přírodní jev přitom nějak souvisí s klimatickou změnou.

Všechny extrémní výkyvy počasí jsou spojovány s emisemi CO2, ačkoli extrémní počasí bylo na Zemi odjakživa a hodnoty CO2 byly v minulých dobách většinou daleko vyšší. NASA dokonce nedávno oznámila, že klimatické změny ovlivňují i vychylování zemské osy. Toto tvrzení je čím dál absurdnější, protože předpovědi chaosu a vymírání se nenaplňují.

Jaké jsou důsledky dlouhodobého působení ekoaktivististů v energetice?

Sen, že obnovitelné zdroje spasí klima, už se konečně rozplývá. Jsem již dávno přesvědčený o tom, že větrné farmy a solární panely nakonec nevyužité zrezavějí -jen co si lidé uvědomí, o jak velký omyl jde.

Rozhodnutí Německa odstoupit od jaderné energetiky je jedním z nejhloupějších. V Německu jaderná energie nikomu neublížila.

Pokud zavřou elektrárny, budou je muset nahradit obrovským množstvím fosilních zdrojů, hlavně uhelných, aby vyrobili elektřinu v době, kdy obnovitelné zdroje nebudou k dispozici.

Nepřipomíná současný stav rozbíjení strojů v Británii za průmyslové revoluce? Nic nestavte, nic nedělejte, nic nepodnikejte, abyste neprodukovali CO2...

Většina zelených je nevzdělaná po vědecké nebo technické stránce. Jsou mezi nimi i chytří lidé, kteří profitovali z protekčního kapitalismu státních dotací na „zelenou energii“.

Tato energie je však nejen drahá, ale i nespolehlivá, takže nikdy nebude moci soutěžit v tržní ekonomice s fosilními palivy a jadernou energií. Stačí, když se podíváte na ceny elektřiny v Dánsku a Německu.

A pak se podívejte na Francii, která není nikdy dávána za příklad, ačkoli má emise CO2 na osobu o polovinu nižší než vyzdvihované Německo. Francie za to vděčí jaderné energetice, která jí produkuje 70 procent elektřiny.

To dokazuje, že program zelených je nepoctivý a pokrytecký. Čím dříve jej lidi začnou ignorovat, tím lépe. Je to ideologie, která nemá nic společného s fakty nebo vědou.

Lze úsilí ekoaktivistů ještě stále považovat za snahu o ochranu životního prostředí, nebo už jde spíše o byznys?

Zelení využívají strachu, politického establishmentu a utopické pohádky, aby získali podporu pro strategie, které ovšem nepovedou ke zlepšení, ale ke zhoršení stavu věcí. To oni parazitují na společnosti. Polykají miliardy a nic užitečného netvoří.

Jak jsou dnes financovány aktivistické organizace? Liší se to od doby, kdy jste vedl Greenpeace?

Na začátku pocházela veškerá finanční podpora od jednotlivců. Nyní pochází od velkých nadací, vlád, obzvláště z EU, a od miliardářů, kteří toto hnutí využívají pro politické účely.

Vidíte nějaké východisko z dnešní patové situace v energetice? Jak moc by se měly národní státy soustředit na využívání domácích energetických zdrojů?

Jediná naděje je, že se lidé probudí a uvědomí si, že jsou klamáni podvodníky, kteří zneužívají jejich nadějí a obav. Nevěřím ale, že se tak v nejbližší době stane.

Mocenské elity dělají vše pro to, aby příběh „soudného dne“ dál koloval mezi lidmi. „Bohové se zlobí“ -to byl vždycky příběh, který se dal použít k ovládání lidské mysli. Příkladem je třeba katolická církev. Když se ke klimatické hysterii připojil i papež, bylo mi vše jasné.

Jaký máte vztah k České republice?

V České republice jsem byl několikrát. V roce 2009 jsem se soukromě sešel s prezidentem Václavem Klausem. Ocenil jsem jeho znalost problematiky ajeho názor, že klimatická hysterie je podobná komunistické hysterii v období stalinismu.

Sledujete poslední vývoj energetiky v ČR? Co si myslíte o částečném prolomení těžebních limitů v severních Čechách?

Je dobře, že si Česká republika uvědomuje důležitost těžby vprůběhu své dlouhé historie. Vždyť místní stříbrné doly prý pomáhaly financovat evropskou renesanci! Dnes je důležité, aby se u vás povolila těžba uranu, jenž slouží jako palivo pro jaderné reaktory. Doufám, že Česká republika nedospěje ke stejně nelogickému postoji jako Německo a že vytvoří rozumný program pro poskytování energie svým občanům.

Jak dlouho známe termín „trvale udržitelný rozvoj"?

Poprvé byl použit v Nairobi v roce 1982 na mezinárodní schůzi ekologů, která měla uctít desáté výročí prvního summitu OSN o životním prostředí. Zúčastnili se aktivisté jak z průmyslově rozvinutých, tak z rozvojových zemí.

Zelení z průmyslově rozvinutých zemí byli většinou proti rozvoji. Ale být proti, když jste z rozvojové země, to prostě nešlo. To by se vám vysmáli. Takže „udržitelný rozvoj“ byl vzájemným kompromisem mezi ekology, ne mezi ekology a developery. Greenpeace a spol. ale tento termín okamžitě odmítly s tím, že do ochrany Země kompromisy nepatří.

Jak termín vnímáte osobně?

Když jsem ho poprvé uslyšel, uvědomil jsem si, že mám v životě nové poslání. Už se nám podařilo přesvědčit svět, že je nutné chránit životní prostředí. Nyní nás čeká další skutečně důležitý úkol - zařadit ekologické hodnoty, které jsme pomohli vytvořit, mezi tradiční sociální a ekonomické priority řídící náš každodenní život a veřejnou politiku.

Udržitelný rozvoj zahrnuje lidské potřeby stejně jako potřeby životního prostředí, takže jde spíše o nalezení rovnováhy než o upřednostňování jednoho před druhým.

Jak vnímáte vliv zeleného aktivismu ve společnosti obecně? Je aktivista stále společenským outsiderem, nositelem alternativního názoru?

Ekoaktivistické hnutí mělo velice významný přínos v letech 1965 až 1985. Jelikož ale získalo určitou moc, následně ho zneužila radikální levice k realizaci svého programu.

Zelený aktivismus se tedy stal spíše politickým hnutím než čímkoli spojeným s vědou a životním prostředím. Bojím se o budoucnost osvícenství.

Bojím se intelektuálního gulagu, kde členové Greenpeace fungují jako vězeňští dozorci. Doufám, že inteligentní lidé se spojí a budou bojovat proti tomuto ohrožení svobody myšlení a integrity vědy. Osobně tomu zasvětím celý zbytek svého života.

Přečtěte si: Zelená energie živí už přes osm milionů lidí