Průmysl v českých zemích ovládali v minulosti kromě Čechů především Němci.
O rozvoj moravských Židlochovic, ležících 15 kilometrů jižně od Brna, se ale postarala francouzská rodina Robertů, která zde vybudovala jeden z prvních cukrovarů ve střední Evropě.
První zmínky o Židlochovicích pocházejí z poloviny 13. století. V držení obce se vystřídala řada šlechtických rodů, opravdovou slávu jí ale přinesla až průmyslová revoluce.
Francouzský podnikatel Florentin Robert uzavřel roku 1837 smlouvu s arcivévodou Karlema začal v Židlochovicích budovat řepný cukrovar. Výroba se rozjela hned v následujícím roce a nový podnik se brzy zařadil k nejvýznamnějším svého druhu v habsburské monarchii. V podnikání úspěšně pokračoval i Robertův syn Julius, který roku 1864 sestrojil vůbec první stroj na vyluhování řepných řízků – takzvaný difuzér.
Chemické začátky
FLORENTIN ROBERT
(1795 - 1870)
Narodil se 19. dubna 1795 ve francouzském Iseronu.
Studoval teologii, školu však nedokončil a odešel do Vídně, kde se stal společníkem bankovního domu. S bratrem Ludwigem založil firmu Robert & Cie., která se zabývala chemickou výrobou. Roku 1837 se přesunul do Židlochovic, kde vybudoval moderní cukrovar. Inovoval výrobní procesy a přišel i s vlastními vynálezy. Kromě cukrovarnictví se věnoval také těžbě uhlí a hutnictví. Zemřel 7. července 1870.
Florentin Robert se narodil roku 1795 ve francouzském Iseronu v provincii Dauphiné. Studoval teologii na univerzitě v Grenoblu, školu však nedokončil a roku 1816 převzal správu strýcova statku v Bavorsku. Za další tři roky odešel do Vídně, kde se stal společníkem bankovního domu Baboin & Co.
Roku 1823 založil s bratrem Ludwigem velkoobchodní firmu Robert & Cie. V Himbergu v Dolním Rakousku vybudovala továrnu na výrobnu barviv a roku 1826 také chemický podnik v Oberalmu nedaleko salcburských solných dolů. Díky přízni dvorního rady von Kriega a státního rady von Kübecka se podnikání mimořádně dařilo.
Roku 1831 převzal Florentin Robert firmu do vlastních rukou a za účasti bratra Justina a podnikatele Mitterbachera přikoupil ještě sklárnu u Oberalmu. Stále častěji se ale začal zabývat také myšlenkou povznést v Rakousku-Uhersku dosud opomíjenou výrobu řepného cukru.
Zdokonalení macerace
Roku 1837 získal od arcivévody Karla pozemek v Židlochovicích u Brna a vybudoval na něm moderní cukrovar. Ten sice roku 1846 kompletně vyhořel, byl ale rychle obnoven a rozšířen.
Inovace se přitom dotkly i výroby cukru. V letech 1847 až 1848 začal Florentin Robert v podniku s takzvanou zelenou a Schützenbachovou macerací suchých řepných řízků. Oba postupy zdokonalil a roku 1851 vynalezl i nový přístroj – Robertův odpařovací aparát.
Kromě cukrovarnictví pokračoval i v dalších aktivitách a roku 1845 se navíc začal věnovat těžbě uhlí a hutnictví železa. Koupil uhelné jámy Ludvík a Kateřina ve Vrapicích u Kladna a roku 1857 se s bratry Kleiny (více v Profitu 15/2007) a Vojtěchem Lannou (Profit 2/2005) účastnil založení „Pražské železářské společnosti“. Významně se zasloužil také o rozvoj zemědělského podnikání. V Židlochovicích provedl melioraci pozemků, zdejší statek vybavil moderní technikou a zaváděl nové druhy pícnin.
Revoluční difuzér
JULIUS ROBERT (1826 - 1888)
Syn Florentina Roberta se narodil 4. června v rakouském Himbergu. Po studiích ve Vídni a Paříži nastoupil do rodinného cukrovaru, kde se staral o technologii výroby. Roku 1864 sestrojil tzv. difuzér – přístroj na vyluhování řepných řízků. Roku 1870 se stal ředitelem společnosti Robert & Cie. a jediným majitelem cukrovaru. Pokračoval i v budování velkostatku, zaváděl pěstování nových pícnin a mechanizoval zemědělství. Zemřel 9. února 1888.
Do vedení židlochovického cukrovaru brzy nastoupil i Robertův syn Julius. Staral se předevšímo technologii výroby a podílel se na všech otcových pokusech.
Jeho vlastní vynález – difuzní přístroj na vyluhování řepných řízků – však všechny předchozí experimenty překonal. Znamenal výrazné zjednodušení výroby cukru, čehož si byl vědom i brněnský podnikatel Friedrich Wannieck (více v Profitu 31/2005). Roberta přiměl, aby produkci difuzérů svěřil jemu, a spojenectví si pojistil i tím, že se oženil s vynálezcovou sestřenicí.
Zájemo vynález byl obrovský a do několika let ho používalo 27 velkých evropských cukrovarů. Roku 1865 se o novince dozvěděl také ředitel indického cukrovaru Aska u Madrasu, který Židlochovice osobně navštívil. Jakmile zjistil, že difuzní proces lze použít i při výrobě třtinového cukru, přístroj si ihned objednal.
Cukrovarník a zemědělec
Julius Robert zažíval podnikatelsky šťastné období. Po otcově smrti roku 1870 se stal šéfem společnosti Robert & Cie. ve Vídni a jediným majitelem cukrovaru a velkostatku v Židlochovicích.
Pokračoval i v zemědělském podnikání. Modernizoval chov dobytka, zaváděl pěstování nových plodin a používal moderní technologické prostředky (roku 1871 využil poprvé v Rakousku-Uhersku parní lokomobilu). Zkušenosti ekonoma a ředitele statku shrnul do publikace vydané u příležitosti světové výstavy 1873.
Inovacemi postupně procházel i židlochovický cukrovar. Největší rekonstrukce proběhla roku 1883, kdy se kapacita výroby výrazně zvýšila. Autorem přestavby byl pravděpodobně brněnský architekt a ředitel Moravského průmyslového muzea August Prokop. Podnik se brzy dočkal napojení na elektřinu a při další rekonstrukci roku 1901 byl rozšířen také o rafinerii na výrobu bílého cukru.
Místo řepy obchody
Po Robertově smrti roku 1888 spravovala rodinné podniky vdova Fanny a později synové Justin a Julius mladší. V Židlochovicích ale příliš nepobývali a roku 1923 prodali zdejší cukrovar Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně. Ta nechala podnik opět nákladně rekonstruovat a rozšířit o novou odparku a varnu.
Roku 1948 byl cukrovar znárodněn a stal se základem národního podniku Cukrovar Židlochovice. Do provozů byly ještě v 60. letech instalovány polské stroje, údržba budov se ale zanedbávala a začalo chátrání.
Poslední řepná kampaň proběhla roku 1990. Poté byl cukrovar uzavřen a roku 1992 se stal majetkem města. To chtělo nevyužité budovy pronajímat, vhodný zájemce se však nenašel a devastace pokračovala. Řešením se nakonec stala přestavba celého areálu na nákupní centrum. Většina původních objektů byla po roce 2000 odstraněna a rekonstrukce se dočkaly pouze strojovna, trafostanice, filtrační věž a komín.
