Průmyslové zóny jsou preferovány před zemědělci a restituenty
Po několikaletých přípravách byl odstartován proces, jehož cílem je předat většinu zbylé státní zemědělské půdy do rukou soukromníků. Rozhodně se nejedná o zanedbatelnou výměru. Zemědělský půdní fond České republiky nyní podle statistik čítá 4,284 milionu hektarů a k privatizační proceduře je připraveno 814 tisíc hektarů. Jelikož ale ne všechna státní půda je k odstátnění vhodná a některé pozemky jsou stále ještě restitučně „ohroženy , odhaduje se, že prodáno nakonec bude zhruba půl milionu hektarů. I to představuje asi osminu z celkové agrární výměry ČR a lze to srovnat s rozlohou v jednom bývalém kraji. Prodej má i nezanedbatelný politický aspekt. Není tajemstvím, že větší část polností se nachází v pohraničí, kde je český stát zkonfiskoval odsunutým sudetským Němcům. Podle schváleného zákona mohou pozemky nyní kupovat výhradněobčané ČR a čeští vyjednavači se snaží s Bruselem dohodnout, aby ještě deset let po vstupu země do Evropské unie nemohli na našem území kupovat půdu cizinci. Úspěch či neúspěch při vyjednávání přechodného období tak ovlivní, zda půdní privatizace bude moci být zakončena ve stejném duchu, jako byla započata. Léta práce a splátek. Nepůjde o snadnou a krátkodobou záležitost. Půda k prodeji nebude nabízena najednou, ale dávkována po částech, doslova parcela po parcele. V prvním nabídkovém kole, zahájeném 30. března, bylo zemědělcům předloženo „jen 2568 pozemků o celkové výměře 1766 hektarů. Předseda výkonného výboru Pozemkového fondu ČR Josef Miškovský odhaduje, že privatizace se protáhne na deset let. S minimálně stejnou dobou počítají i zákonodárci. Místopředseda zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Jan Grůza (KDU–ČSL) považuje deset let za spíše optimističtější verzi. Kvůli náročnosti privatizace se také zvýší počet pracovníků Pozemkového fondu z šesti set na 840. Složitost je dána především tím, že Pozemkový fond se u každé parcely, kterou k prodeji nabídne, musí ještě předtím dotázat jedenácti institucí, zda s privatizací souhlasí. Po podrobné lustraci je zhruba polovina pozemků z převodů vyřazena, protože se zjistí, že jsou například ložisky nerostů či pitné vody, jsou blokovány jako někdejší církevní majetek, počítá se s nimi pro budoucí pozemkové úpravy, nacházejí se v národních parcích, vojenských újezdech a podobně. Konečný výtěžek z privatizace může dosáhnout zhruba 25 miliard korun (při průměrné ceně pět korun za čtvereční metr), ale protože budou kupcům z řad zemědělců splátky rozloženy až na třicet let, poslední peníze z prodaných pozemků do státní pokladny přitečou někdy kolem roku 2040. Nelze tedy počítat s tím, že stát na prodeji nějak zvlášť zbohatne. Proces odstátnění byl vlastně zahájen již koncem listopadu loňského roku, kdy byla první „várka pozemků nabídnuta restituentům, další následovala na konci února. Přednostní postavení takzvaných oprávněných osob je nezbytné, protože dosud ne všechny jejich majetkové nároky vůči státu (vyplývající ze zákona o půdě) byly vypořádány. Záleží ale na restituentech, zda právo přednostního výběru využijí, či si ještě vyčkají. Půdu, která prošla restituční nabídkou bez odezvy, mohou jako druzí v řadě získat zemědělci. První nabídkové kolo pro ně bylo vyhlášeno na konci března (kompletní seznam pozemků je na internetové adrese www.pfcr.cz). Nyní mají rolníci tři měsíce na to, aby o koupi těchto parcel za úřední cenu požádali, a Pozemkový fond má poté měsíc na vyhodnocení. Jestliže bude uchazečů více, získá pozemek ten, kdo bude ochoten zaplatit nejvíce. Druhá sada polností bude prvovýrobcům předložena na konci července a potom ve stejných časových intervalech přijdou další. Ještě předtím, než fond půdu zemědělcům nabídl, bylo třeba provést přecenění. Restituenti totiž pozemky získávají na základě cen z roku 1991, kdežto základní cena pro rolníky se počítá podle nejaktuálnějších cenových předpisů. Přecenění zohledňuje především polohovou rentu (pozemky v blízkosti měst), ale i různá omezení (pozemky v pásmech hygienické ochrany). Odpadkový koš. K nemovitému majetku mohou přijít i ostatní občané ČR, nezemědělci. Budou však moci koupit až ty pozemky, o něž neprojeví zájem ani restituenti, ani zemědělci. Lze ale předpokládat, že půjde především o půdu v méně atraktivních regionech, v odlehlých hornatých oblastech. Prodej zbylých parcel bude organizován formou veřejných obchodních soutěží. Pozemkový fond půdu prodá tomu, kdo se o ni přihlásí a bude ochoten zaplatit nejvíce. Aktuální vyhlášková cena je přitom považována za minimální. Soutěže budou probíhat kontinuálně a teprve čas ukáže, zda se „odpadkový koš s méně přitažlivými parcelami bude pouze plnit, nebo i vyprazdňovat. Pokud by o pozemkový balast byl malý zájem, musel by fond zřejmě uvažovat o zalesňování či jiném řešení. První z řady veřejných obchodních soutěží přístupných široké veřejnosti má být vyhlášena na konci července. Zatím je příliš brzy na objektivní posouzení, zda o půdu bude skutečně zájem. Vedoucí územních pracovišť Pozemkového fondu v Jihlavě i Sokolově týdeníku EURO sdělili, že v jejich okresech se rolníci o možnostech nákupu polností zajímají velmi živě. „Bude však samozřejmě záležet na tom, zda k nákupu budou mít i potřebné peníze, říká vedoucí sokolovského pracoviště Tereza Stehlíková. Obce chtějí průmyslové zóny. Posloupnost restituenti–zemědělci–nezemědělci má obecnou platnost, ale v určitých případech může být uplatněno jakési absolutní právo přednosti převodu. To když o pozemek (k privatizaci vhodný) požádá obec, vlastník stavby, která na prodávaném státním pozemku stojí, či zemědělská škola. Obce mohou takto získat ale jen pozemky ležící v zastavěném území obce nebo takové, s nimiž se podle schváleného územního plánu pro zástavbu počítá. V případě, že se jedná o stavbu veřejně prospěšnou či o byty, převede Pozemkový fond na obce pozemky dokonce bezúplatně. Jak podotýká předseda fondu Josef Miškovský, o státní půdu je ze strany radnic a magistrátů značný zájem i z důvodů budování průmyslových zón. „Spolupracujeme v tomto s vládní agenturou CzechInvest a s ministerstvem průmyslu a obchodu, uvedl. Jeden z prvních pozemků, převedených podle zákona o prodeji státní půdy, byl určen pro obchodní zónu v Hradci Králové. Bariéry pro spekulanty. Jelikož na rolníka by se mohl pasovat kdokoliv, je pro účely tohoto zákona za něj považován jen ten, kdo prokazatelně alespoň dva roky hospodaří, dále členové zemědělských družstev a společníci firem provozujících zemědělskou výrobu. Rovněž tak i vlastníci zemědělské půdy, kteří v příslušném (či přilehlém) katastrálním území, v němž se prodávaný pozemek nachází, drží alespoň deset hektarů. Ačkoliv se autoři zákona i Pozemkový fond nepochybně snažili, aby proces byl maximálně transparentní a pozemky získali jen ti, kteří na nich chtějí hospodařit, aby se neopakovaly podivné pozemkové kauzy z minulosti, nelze asi vyloučit, že se do skupiny zemědělců nevklíní nějaký spekulant. Musí však vzít na vědomí, že kupuje zemědělskou půdu, ne stavební parcely, a pokud by ji chtěl prodat, má ze zákona povinnost ji nejprve nabídnout k zpětnému odkupu státu. Racionální podnikatelé. Když se o prodeji státní půdy v minulých letech diskutovalo, střetly se dvě koncepce. Pravicová žádala prodej výhradně do rukou fyzických osob. Levicová chtěla, aby kupovat mohly také osoby právnické. Nakonec zvítězila představa pravice a ani Ústavní soud na schváleném modelu nespatřil nic nelegálního. Zemědělští podnikatelé, rekrutující se z nájemců bývalých státních statků, ještě loni vyhrožovali, že budou celý proces bojkotovat. Nechtěli se smířit s tím, že pole, louky a pastviny od státu na jméno firmy kupovat nemohou, když předtím u budov a strojů to možné bylo. Zdá se, že svůj postoj změnili. „Jsme racionálně uvažující lidé, víme, že zákon stejně nezměníme. Děláme proto kroky k tomu, aby naši členové půdu získali i jako fyzické osoby, uvádí nyní předseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů Jaroslav Brom. A to prý i přesto, že jim to způsobí nemalé potíže: Půdu budou muset na své jméno kupovat společníci agrárních firem a poté ji zřejmě svým společnostem pronajímat.
