Student třetího ročníku Smíchovské střední průmyslové školy Petr Štěpánek ještě na základní škole sestrojil robotickou ruku a vlastní 3D tiskárnu, teď vyjednává v Číně o výrobě svého modelu elektrického longboardu, sofistikovanější verze skateboardu. Týdeník Euro ho zařadil mezi dvacet nejnadějnějších Čechů, kteří zazářili ještě předtím, než jim bylo dvacet.
Když nastoupil na střední školu, sdělil svému učiteli, že nechce čekat až do třetího ročníku, kdy musejí studenti vypracovat celoroční práci, ale chce se do tvorby projektů zapojit dříve. Škola souhlasila a nadějný robotik Petr Štěpánek začal vytvářet robotickou ruku kopírující pohyb té skutečné. Ruku dokončil během prváku; ve skutečnosti na ní ale pracoval už od osmé třídy. Vzhledem k vytíženosti školní 3D tiskárny se pak rozhodl využít své vlastní 3D tiskárny, na niž si potřebné komponenty pro svůj projekt vytiskl. Vlastní 3D tiskárnu sestrojil o prázdninách mezi osmou a devátou třídou.
V poslední době už spolupracuje s nemocnicí v Motole a Univerzitou Karlovou v oblasti rozvoje různých náhrad v lidském organismu. Ale to zdaleka není vše. V Číně s o něco starším kolegou Lukášem Joukalem hledá dodavatele a výrobce dílů na nový elektrický longboard, který chce brzy prodávat v Evropě i USA.
Čtěte o dalších nadějích pro Českou republiku:
My jsme budoucnost: tito Češi zazářili už jako teenageři
Longboard se dá jednoduše popsat jako delší, rychlejší a zábavnější skateboard. Prodeje očekává ve stovkách kusů. Jde vlastně už o druhou vylepšenou verzi Petrova longboardu. První model si už můžete koupit v Alze a Amazonu. Ve vlastní firmě Boardmobile Electric Longboards, která vyvíjí tato malá vozítka, se Štěpánek stará o techniku a design.
Jak se vyvíjí váš projekt nového modelu elektrického longboardu? Už jste v Číně zajistili výrobu?
Většinu dílů budeme vyrábět prozatím v Číně. Poté budeme longboardy skládat v naší výrobní hale v ČR, kde také budeme vyrábět baterie. Z Česka je také budeme rozesílat do celého světa. Kolega Lukáš Joukal se stará o firmu z hlediska ekonomického a organizačního. Já se starám o techniku a design.
Jak hledáte v Číně partnery?
To jde mnoha způsoby. Záleží na tom, co momentálně sháním. Jeden z nejznámějších způsobů je využití webu Alibaba, což je v jeden z hlavních způsobů, jak čínské továrny hledají nové obchodní partnery. Napíšete, co hledáte, najdete továrnu, napíšete email a pak ji jdete navštívit.
Dalším způsobem je zeptat se někoho z Číny, kdo se tu lépe „pohybuje“. A nemusí to nutně být Číňan. Zatím jsme tu potkali mnoho cizinců, kteří jsou velmi ochotní se s námi podělit o zkušenosti. Ovšem není to žádná procházka růžovým sadem, jelikož způsob vyjednávaní s Číňany je mnohdy zvláštní a složitý.
Jak někoho jen tak napadne sestrojit si svou vlastní robotickou ruku?
Ten nápad vznikl, když jsem se snažil vymyslet něco originálního, něco, co ohromí. Byl jsem v té době asi tak v osmé třídě. První verze byla vyrobená ze dřeva a pracoval jsem na ní přes týden v kuse. Byla to zajímavá hračka, ale brzy jsem začal dostávat nápady jak jí zdokonalit. Nakonec jsem řešení nalezl v 3D tisku. Sestrojil jsem si první 3D tiskárnu někdy o prázdninách mezi osmou a devátou třídou a to mi změnilo život. Otevřel se mi nový svět možností. Vše, co jsem namodeloval na počítači, jsem mohl za pár hodin zhmotnit.
Kde jste hledal inspiraci a informace o tom, jak sestrojit 3D tiskárnu?
První inspiraci jsem hledal hlavně na internetu a také z jedné stavebnice 3D tiskárny, kterou jsem si koupil už před lety. Pokaždé miluji ten pocit, když něco, co zatím pořádně nechápu, pochopím. Potom, co jsem takhle „prokopnul“ tuto bariéru, se mi už zdál 3D tisk jednoduchý, což také ve své podstatě je. Pak už šlo jen o to vše zdokonalit, to považuji za to pravé umění. Využil jsem hlavně svých předešlých zkušeností a minulý rok sestrojil zatím nejlepší tiskárnu. Tiskne věci až ve velikosti 450x450x450 milimetrů.
Na který z těchto projektů byste se chtěl v budoucnu nejvíc soustředit?
Chtěl bych se rozhodně vrátit k 3D tisku, jelikož mám v zásobě ještě hodně inovací, které bych chtěl přivést na svět co nejdříve. Prioritní je ale pro mě momentálně vytvořit ten nejlepší elektrický longboard. Poté bych se rád vrátil i k robotické ruce. Všechno má svůj čas.
Čeho byste rád dosáhl za pět let?
Myslím, že v dnešním dynamickém a rychlém světě jenom těžko odhadnu, kde bych mohl za pět let být. Rozhodně bych rád dosáhl toho, že bude má první firma na elektrické longboardy úspěšná a budu se moci věnovat rozvoji dalších projektů. Tvrdě pracuji každý den, aby se to stalo skutečností ještě tento rok.
Plánujete jít na vysokou školu?
Momentálně jsem dostudoval třetí ročník na Smíchovské střední průmyslové škole. Znamená to tedy pro mě poslední rok studia přede mnou, a abych pravdu řekl, zatím pořádně nevím, kam a kdy budu pokračovat dál. Vše záleží na momentální situaci ve firmě. O vysokoškolské studium rozhodně zájem mám, ale věřím, že úspěchu se dá dosáhnout i bez něj. Uvažoval jsem o studiu v zahraničí, pravděpodobně v Austrálii nebo v USA po jednom roce pauzy. Rozhodně to ale neznamená, že bych se pak nevrátil do České republiky. Než lidé začnou nadávat na to, jak se u nás máme špatně, tak by se měli raději jet podívat jinam do světa.
Jak hodnotíte kvalitu odborného středního školství v Česku? Dokáže dostatečně mladé talenty připravit na praxi?
Jestli se tou praxí myslí práce v nějaké velké korporaci na pozici nižšího zaměstnance, tak bych řekl, že to docela funguje. Současný systém českého středního školství je ale většinou založen na starých praktikách, které nerozvíjí kreativní myšlení a praktické znalosti. Naštěstí já jsem rád za svou školu, kde pan ředitel Radko Sáblík dělá všechno pro to, aby se to změnilo k lepšímu. Už teď je to znát. U nás se studenti a absolventi mohou aktivně zapojovat do rozhodování ve škole nebo mohou spolupracovat s různými firmami.
Čtěte také:
Topení budoucnosti: Češi pomohou globální expanzi německé Cloud&Heat
