Norma navrhuje nové postupy, jak řešit krizi podniku
Věcný záměr zcela nového zákona o úpadku a způsobech jeho řešení připravila koncem června patnáctičlenná komise v čele s předsedou Senátu Nejvyššího soudu Zdeňkem Krčmářem. Nyní probíhá vnější připomínkové řízení a koncem srpna, nejpozději počátkem září, bude záměr projednávat legislativní rada vlády. Ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš má představu, že paragrafované znění úpadkového zákona dostane Poslanecká sněmovna do konce roku. Cílem nové normy je zmodernizovat české úpadkové právo a postavit je na roveň západních úprav, přičemž věcný záměr, který má týdeník EURO k dispozici, vychází zejména z americké a německé kodifikace. Na přípravě se od letošního února podílejí zástupci ministerstva spravedlnosti, financí, Nejvyššího soudu, Komory specialistů pro krizové řízení a insolvenci (KSKŘI), České národní banky, Právnické fakulty Západočeské univerzity, soudů, konkursních správců a advokátů. O základních bodech věcného záměru se mohla veřejnost informovat na semináři, který v polovině června zorganizovala na půdě Parlamentu poslankyně Eva Dundáčková (ODS). „Mojí snahou bylo nejen nový zákon představit poslancům a senátorům, ale získat také názory od lidí z praxe. Přednesené příspěvky vyšly také v knížce, kterou dostanou k dispozici všichni poslanci i senátoři, aby se jejich případné návrhy mohly projednat včas a kvalita nové normy nepodlehla takovým tlakům, jako tomu bylo při poslední novele zákona o konkursu a vyrovnání, uvedla Dundáčková. Týdeník EURO v rubrice Hyde Park otevírá k problematice úpadkového zákona diskusi, kterou zahajuje příspěvek konkursního správce Petra Dostála (str. 44).
Transparentnost především. Odborníci tvrdí, že dosavadní bankrotový zákon, který prošel sedmnácti novelami, je zastaralý, často nefunkční a má řadu nedostatků. Reforma se snaží reagovat na nářky dlužníků, že nejsou chráněni před šikanujícími návrhy a že nemohou z úpadku vyjít v podstatě jinak než likvidační formou. Věřitelům vadí, že mají malý vliv na průběh konkursu, správci podstaty si stěžují na nedostatek účinných nástrojů a soudci uvádějí, že konkursní pravidla jsou příliš strohá. Kritizována je i nízká profesionální úroveň konkursních správců a téměř všichni lamentují nad tím, že úpadkové řízení je zdlouhavé, neefektivní a málo průhledné. „Cílem nového kodexu je zajistit transparentnost vztahů, vymezit jasně role všech zúčastněných subjektů, nabízet alternativní způsoby řešení úpadku a také odblokovat administrativní zátěž celého procesu, zdůraznil Krčmář.
Unitární proces. Základem insolvenčního řízení by měl být takzvaný unitární proces. „Zjednodušeně řečeno: v okamžiku, kdy se firma blíží krizi, požádá soud o zahájení insolvenčního řízení. Tento akt bude mít účinky jako prohlášení konkursu, a firma bude tedy chráněna před věřiteli. Soudce poté určí správce, který ve spolupráci s dlužníkem a jeho věřiteli navrhne způsob řešení, vybrat si budou moci mezi reorganizací, vyrovnáním a konkursem. Pravomoci správce a dlužníka budou přitom odstupňovány na základě zvoleného řešení, vysvětlil konkursní správce Roman Rais. Věřitelé se však přitom dlouhodobě dožadují práva jmenovat člověka, který bude hospodařit s jejich majetkem, vlastním rozhodnutím tak, jak to platí ve vyspělých konkursních systémech. Insolvence bude mít dva významy, a to při platební neschopnosti dlužníka, nebo při jeho předlužení. Dlužník – ne však věřitel – bude moci podat návrh již v případě ohrožení úpadkem. I nadále bude nezbytné, aby krachující subjekt měl nejméně dva věřitele, jinak by se setřel rozdíl mezi exekucí a konkursem. Platební neschopnost je vymezena jako dlouhodobější stav. U věřitelského návrhu nebude rozhodovat ani povaha, ani výše pohledávky, ale nebezpečí šikanujících návrhů bude eliminováno požadavkem složit zálohu na náklady konkursu a případně budou takové podněty pokutovány. Po skončení insolvenčního řízení bude mít poctivý dlužník šanci požádat o prominutí zbytku svých dluhů. O způsobu řešení krize se rozhodne až po podání návrhu, přičemž bude možné přejít z jedné formy úpadku do druhé. Účinky, které byly až dosud spojovány s prohlášením konkursu, bude mít u dlužnického návrhu již jeho podání. Úpadek bude možné řešit reorganizací (uspokojení věřitelů z provozu dlužníkova podniku), vyrovnáním (podobně jako dosud s tím, že by měly být zrušeny či výrazně sníženy minimální procentuální kvóty, dnes třicet procent) a likvidací (zpeněžení majetkové podstaty úpadce). Dlužník bude přitom moci zcela nebo částečně nakládat s majetkem podstaty. Zásadní změny dozná povaha účasti věřitelů v úpadkovém řízení. Jako s konkursními věřiteli se bude totiž zacházet od počátku řízení se všemi osobami, o nichž bude soudu známo, že mají pohledávku za krachující firmou. U dlužnického návrhu to bude každý, kdo bude uveden na seznamu věřitelů. Pohledávky budou moci věřitelé přihlašovat od počátku řízení až do uplynutí stanovené lhůty počítané ode dne rozhodnutí soudu. Výrazně bude posílena pravomoc věřitelských orgánů a do doby, než se věřitelé sejdou, bude roli věřitelského orgánu plnit výbor ustavený soudem.
Povinné zkoušky pro správce podstaty.
„V nové úpravě je také nezbytné přehodnotit postavení správce podstaty tak, aby byl zajištěn systém jeho vzdělávání a aby seznam správců zaručoval jejich odbornou kvalifikaci, prohlásil Krčmář. Dodal, že nejvhodnější formou je komorový systém. Správci by se museli do profesní komory povinně přihlásit a ta by formou kvalifikačních zkoušek a vzdělávacími programy zaručovala jejich profesionalitu.
„Komora by měla fungovat podobně jako u advokátů či auditorů, její činnost by měl upravovat zvláštní zákon, dodala viceprezidentka KSKŘI Anna Klosová. Profesní organizace by vedla seznam správců, zajišťovala zvyšování kvalifikace členů, zakotvila systém kárného řízení vůči správcům. Komora by měla být financována z příspěvku členů, tedy bez nároků na státní rozpočet.
Otázkou zůstává, zda by se neměl prostor správců podstat otevřít i pro další právnické osoby (dosud to mohly být jen veřejné obchodní společnosti). Správce bude ustaven již na počátku insolvenčního řízení (jako předběžný správce) a soud bude moci odstupňovat jeho pravomoci. Nově bude možné také ustavit odděleného správce pro ty úkony, z nichž je správce podstaty vyloučen. Věcný záměr úpadkového zákona dále praví, že konkrétní osobu jmenuje ze seznamu správců někdo jiný (například předseda krajského soudu) než konkursní soudce. Poslední slovo při výběru správce budou mít věřitelé.
Proti tomuto znění mají soudci námitky. „Ne každému správci lze svěřit každý konkurs. Vzdělávání správců, které je postaví alespoň přibližně na podobnou úroveň, bude dlouhodobá záležitost. Do té doby by se vybíralo ze současného seznamu a to není bez znalosti schopností konkrétní osoby možné. Technické zabezpečení takové činnosti předsedou soudu může být zbytečné. Navíc věřitelé mají při pochybnostech zakotvené možnosti obrany, uvedl například soudce Jan Kozák. Nicméně situace, kdy existuje v řadě případů vážné podezření na velmi těsnou a ne zcela nezištnou spolupráci správců se soudci, spíše nahrává navrhovatelům změn.
Zajištění nemají rozhodovat. I v budoucí úpravě úpadkového práva bude zachován princip přiměřené aplikace občanského soudního řádu, ale jednotlivé procesní postupy budou mnohem podrobněji specifikovány než dosud. Proto bude nutné vytvořit samostatný odpůrčí řád, zakotvit procesní pravidla, která umožní diferencovat dlužníky a odblokují zbytečnou administrativní zátěž (týká se například nutnosti svolávat přezkumná jednání či schůze věřitelů). Spory vyvolané konkursem by se měly řešit v rámci insolvenčního řízení. Informace z konkursních spisů by měly být veřejně přístupné, a to pomocí centrálního elektronického seznamu. Bude rovněž zvážen návrat k prioritnímu uspokojení věřitelů vyšších tříd před věřiteli nižších tříd. Lze totiž předpokládat, že nezajištění věřitelé budou z obavy, že při likvidačním konkursu nic zpět nedostanou, prosazovat alternativní způsoby řešení úpadku. Zajištění věřitelé, kteří by měli dostat zpět sto procent, proto mají být vyloučeni z rozhodování o formě úpadku. To by však z rozhodování o konkursu vyloučilo klíčové bankovní věřitele, kteří jsou prakticky jako jediní schopni kvalifikovaně posuzovat situaci dlužníka a výhodnost prodeje jeho majetku. Této situaci se lze vyhnout tím, že zajištěný dlužník ochotný kapitalizovat pohledávku bude uznán jako nezajištěný věřitel.
Věřitelé prý nemají zájem. Většina odborné veřejnosti s navrhovanou koncepcí souhlasí, nicméně existují i určité pochybnosti. Například pražská konkursní soudkyně Ivana Mlejnková namítá, že ani sebelepší úprava nemůže fungovat, jestliže věřitelé nemají zájem se procesu účastnit, nejsou kompetentní či kvalifikovaní rozhodovat a jestliže profesionální úroveň soudců je tristní. „Pokud by byla provedena analýza soudních spisů, tak by z ní jednoznačně vyplynulo, že angažovanost věřitelů má trvale sestupnou tendenci. Jejich aktivita se většinou omezuje pouze na uplatnění pohledávky, věřitelé se neúčastní soudních jednání, schůzí věřitelů, nemají zájem účastnit se ve věřitelských orgánech, které zcela selhávají ve své povinnosti dohledu nad činností správce. Naprostou výjimkou je návrh na zproštění funkce správce. Zhruba při 250 projednávaných konkursech jsem takových návrhů obdržela jen o málo víc než pět, tvrdí Mlejnková. Vyjmenovává ovšem i další problémy. „Nelze mluvit jen o minimální aktivitě věřitelů, ale také o jejich nedostatečné schopnosti manažerského rozhodování a ekonomické a právní erudici, stejně jako o nežádoucí demotivaci daňovými odpisy pohledávek, ale také o nízké výtěžnosti konkursů a délce jejich trvání. Důvodem nízké efektivity konkursů je současný stav podnikatelského prostředí, právního rámce, který prostředí upravuje, a jeho aplikace. S tím je nutné počítat, jestliže nová úprava uvažuje o podílu věřitelů na způsobu řešení úpadku dlužníka. Obávám se, že ani navrhované změny nepřinesou v dohledné době výraznější posun, připomíná. Mlejnková z toho vyvozuje, že současně s novou úpravou úpadkového práva je nutné zavést kroky k vytvoření standardního podnikatelského prostředí, a to nejen v legislativní rovině, ale i v rovině technické (například vybavit právně i personálně příslušné orgány státní správy, tedy finanční úřady a další). Na soudci kritizovaný nezájem věřitelů lze namítnout, že kdo se nestará o své peníze, tak si je ani nezaslouží a nelze z titulu nezájmu věřitelů omezovat jejich práva v konkursním řízení.
