Nepotřebné bitevníky z Náměště nad Oslavou putovaly do rozklížené severoafrické země přes Spojené arabské emiráty
S bitevními vrtulníky Mi-24/35 už česká armáda nepočítá. Šest jich před sedmi lety darovala afghánské armádě, dalších sedm v roce 2012 prodala svému státnímu podniku LOM Praha za celkových 34,5 milionu korun.
A dlouho se nevědělo, co bude LOM se stroji dělat. Debaty ukončila zpráva Úřadu pro odzbrojovací záležitosti OSN za rok 2015. Z ní vyplývá, že helikoptéry získaly Spojené arabské emiráty. „Sedm vrtulníků Mi-24V jsme tam prodali v souladu s povolením k obchodování s vojenským materiálem a platnou licencí vydanou ministerstvem průmyslu,“ potvrzuje Michal Jágrik, marketingový ředitel podniku LOM Praha. „Spojené arabské emiráty byly koncovým zákazníkem. Vrtulníky jsme prodali neletu schopné před generální opravou,“ upřesňuje.
My nic, to on
Jenže jak poznamenal mezinárodní vojenský týdeník IHS Jane’s Defence Weekly, armáda Spojených arabských emirátů žádné bitevníky z České republiky neprovozuje. Navíc pořízení helikoptér sovětské konstrukce působí nelogicky, tamější vzdušné síly se spoléhají na západní techniku. Co se týče vrtulníkového letectva, jde konkrétně o útočné stroje AH-64 Apache a dopravní blackhawky.
Spojené arabské emiráty tak velmi pravděpodobně české vrtulníky opravily a dále prodaly do Libye. Potud nejde o nic divného. Zprostředkovatelé si přišli na několikaprocentní marže a koncový zákazník je spokojený, že dostal techniku, již potřebuje.
Jenže je tu poměrně zásadní zádrhel.
Už od února 2011 platí embargo OSN na prodej vojenské techniky do velmi nestabilní Libye. Zmítá jí občanská válka rozdmýchávána útoky radikálů z takzvaného Islámského státu. V posledních dnech se do útoků proti džihádistům zapojilo i letectvo USA.
„LOM Praha žádný nepovolený prodej neprovedl. Pokud zákazník prodal vrtulníky dále do Libye, porušil embargo on, nikoliv LOM,“ uvedl mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.
Věcí se už zabývá i expertní panel OSN dohlížející na dodržování embarga. Podle dřívějších vyjádření jeho zástupců zkoumá nejen transfer helikoptér Mi-24, ale i jiné dodávky stíhaček Mig-21 a dopravních vrtulníků Mi-8.
„Těžko říct, jestli české helikoptéry v Libyi bojují. Záleží, v jakém technickém stavu byly, mohly třeba posloužit i jako zdroj náhradních dílů,“ uvedl jeden ze zástupců českého obranného průmyslu, který se nepřál zveřejnit své jméno.
Česko jako Bělorusko
Pro Spojené arabské emiráty ale operace s českými stroji nebyla první, předloni si takhle pořídily čtyři Mi-24P z Běloruska. „Ani o těch není známo, že by sloužily v Emirátech,“ upozorňuje IHS Jane’s Defence Weekly. Později se na internetu začaly objevovat snímky repasovaných strojů Mi-24P v barvách libyjského letectva.
Spekulace potvrzuje i tamější online deník Libya Herald. Jeho reportéři zachytili nejen přílet velkého transportního letounu Iljušin Il-76 s vojenským nákladem ze Spojených arabských emirátů do Tobruku, ale zjistili i to, že Abú Dhabí přislíbilo dodat do Libye dvě várky bitevních helikoptér. OST Nejdřív Prostějov torpédoval rozhodnutí ministerstva kultury prohlásit kulturní památkou park, který vznikl na místě hřbitova kompletně zničeného nacisty. Poté z absurdních důvodů rozhodl o odstranění informačních tabulek, které na místě zůstaly po nedávné modlitbě 21 rabínů, a navíc přispěl i ke zbourání možná poslední dochované části hřbitova – fragmentu obvodové zdi – s vysvětlením, že šlo o bezcenný betonový obrubník.
O co jde
Nadace newyorského rabína Louise Kestenbauma a další angažující se Židé toho až tak moc nechtějí. Přejí si pietu, požadují, aby kolem nadále veřejně přístupného parku, pod kterým odpočívají předci filozofa Edmunda Husserla či spisovatele Stefana Zweiga, vyrostl živý plot, který by bránil volnému pobíhání (a močení) psů.
Chtějí také do trávy pod stromy umístit pár desítek většinou drobných fragmentů náhrobků, které obyvatelé Prostějova sesbírali na svých zahradách a dobrovolně je odevzdali.
Kestenbaum slíbil, že všechno zaplatí, a hodlal se revanšovat i přilehlé škole, jejíž žáci by si už kvůli plotu nemohli krátit cestu přes park. „Kromě toho jsme slíbili, že lidem z okolí vyjdeme maximálně vstříc a budeme respektovat jejich případné obavy. Odmítnutí je proto pro mě lidsky nepochopitelné,“ říká zástupce nadace Tomáš Jelínek.
Magistrát, respektive primátorka Alena Rašková z ČSSD, své „ne“ zdůvodňuje různě. Tak například: park s pomníčkem je dostatečně pietní už dnes, před školou, kam chodí prvňáčci, přece nemůže být hřbitov (jako by tam dnes nebyl), ke škole by nemohla přijet sanitka (podle architektonického návrhu zpracovaného nadací mohla) nebo by příliš rozsáhlé úpravy mohly lidi naštvat a vyvolat v nich „nějaké antisemitské nálady“ (jako by měsíce se táhnoucí spor nebyl z tohoto hlediska ještě horší).
Inženýrské sítě
O rehabilitaci hřbitova nyní magistrát jedná s Federací židovských obcí (FŽO). Trvá to už několik měsíců, ale zatím bezvýsledně. Ministerstvo kultury mezitím park 8. července prohlásilo kulturní památkou. Mluvčí magistrátu nejdřív oznámila, že město „nastalou skutečnost plně respektuje“, ovšem na konci července proti tomuto rozhodnutí podala Rašková rozklad a připojila zbrusu nový argument.
V 50. až 70. letech bylo podle ní místo při pokládání inženýrských sítí do hloubky překopáno, „zničena byla více než polovina rozlohy hřbitova“, a ministerstvo proto „prohlásilo za památku neexistující objekt“. Zřízení kulturní památky na místě tak protkaném inženýrskými sítěmi by navíc podle ní mohlo pro město znamenat dodatečné náklady.
Sami Židé v tom ale překážku nevidí a prohlášení parku památkou nevadí ani správcům inženýrských sítí. „Samozřejmě jsme nepřivítali, že Prostějov podal rozklad proti prohlášení místa kulturní památkou, protože o to usilujeme od samého začátku,“ říká předseda FŽO Petr Papoušek a diplomaticky dodává, že jednání nakonec povedou k dohodě výhodné pro obě strany.
Tabulky ostré jak břitva
To Kestenbaum tak diplomatický nebyl.
Během pietního setkání, kterého se v parku 18. července zúčastnilo jedenadvacet rabínů z celého světa, kulantně naznačil, že se za odporem magistrátu může skrývat antisemitismus: „Abych to řekl decentně, město nás pravděpodobně nemá rádo.
Proč? To je stará otázka, na kterou my Židi nemáme odpověď.“
Po rabínech v parku zbyly desítky informačních cedulek, na kterých stojí, že „zde leží ostatky 1924 židovských občanů Prostějova“, a ti by si zasloužili pietu.
Magistrát se jejich rozmístění bránil už předem (nebyl prý s předstihem informován o jejich podobě a obsahu) a později rozhodl o jejich odstranění s odůvodněním, že by vadily při sečení trávy a někdo by se o ně mohl zranit. „Plastový rámeček má ostré hrany a stojna je kovová,“ vysvětlila mluvčí.
Rozbouraná zídka
Na konci července, tedy už po prohlášení parku kulturní památkou, navíc stavební firma – najatá městem – rekonstruující přilehlou křižovatku zničila možná poslední dochovaný zbytek hřbitovních staveb: fragment obvodové zdi. Rašková namítá, že jde o novodobý betonový obrubník. Ovšem Jelínek považuje záležitost za „trapný naschvál“ a tvrdí, že se beton na zbytky původní kamenné zídky dostal až druhotně. Ať už je to tak nebo tak, zídka-obrubník je pryč a pravdu už nikdo nikdy nezjistí.
Snad to s bývalým hřbitovem dopadne přece jenom lépe.
Vrtulníky Mi-24/35 včeské armádě
V současnosti mají české vzdušné síly posledních 17 bitevních vrtulníků sovětské a ruské výroby, jejichž konstrukce pochází z konce 60. let. Operují ze základny Sedlec u Náměště nad Oslavou. Během několika let by je měly nahradit víceúčelové stroje západní výroby.
Prostějov si rozvracet nedáme
Boj prostějovského magistrátu proti přeměně někdejšího židovského hřbitova na pietní místo byl nejdřív jen nepochopitelný.Teď z něj magistrát udělal tragikomedii
