Ještě v posledních dnech rakousko-uherské monarchie se ing. Vladimír List postavil do čela české elektrotechniky a již 12. 10. 1918 zveřejnil v Elektrotechnickém obzoru program, který měl postavit elektrotechniku v Čechách na světovou úroveň.
Jeho návrh moravského elektrizačního zákona se stal později základem československého elektrizačního zákona v roce 1919. Tohoto roku byl List zvolen předsedou Elektrotechnického svazu československého a podařilo se mu dosáhnout sjednocení napětí 220/3480 V pro nízké a 22kV a 100 kV pro vysoké napětí v ČSR. Po studijní cestě v USA stanul u zrodu značky ESČ (Elektrotechnický standard československý), která odvedla průkopnickou práci při zvyšování bezpečnosti v eklektrotechnickém průmyslu a v počátcích české normalizace. Z jeho podnětu vznikla International Electrotechnical Commission se sídlem v Londýně. Profesor české techniky v Brně inženýr List byl především průkopníkem elektrotechniky, následoval svého učitele Františka Křižíka. (V jeho pražské firmě na počátku století projektoval např. pantografy pro elektrickou železnici z Tábora do Bechyně. S rozmachem automobilového průmyslu navrhl odklon pražské pouliční elektrické dráhy pod zem. Roku 1926 navrhl spolu s ing. Bohumilem Beladou projekt pražského metra. Z dnešního pohledu je pozoruhodné především členění tras:
Trasa A: Palmovka - Můstek - Národní divadlo - Anděl - Plzeňská třída
Trasa B: Dejvice - Můstek - Flora Olšanské hřbitovy
Trasa C: Výstaviště - Prašná brána Žižkov
Trasa D: Těšnov - Bulhar - Wilsonovo nádraží - Pankrác
Návrh byl shledán „zajímavým“. V roce 1930 vypsaly Elektrické dráhy města Prahy mezinárodní soutěž na řešení dopravního problému v Praze. List a Belada navrhli tři z původních tras, přičemž za základ stavby byl prosazován tzv. „Listův trojúhelník“ M-M-M (tři trasy, které se protínají ve třech přestupních stanicích: Můstek, Muzeum, Masarykovo nádraží) Podle poroty soutěž nepřinesla výsledek a nebylo přijato žádné z doporučovaných řešení. Plán stavby pražského metra byl znovu několikrát „oprašován“ a prověřován, až již takřka hotové projekční práce definitivně zastavila nacistická okupace. Praha se po dlouhých letech váhání dočkala první trasy metra teprve v roce 1974, tři roky po smrti profesora Lista. Profesor List stál při založení Československé společnosti normalizační dne 28. 12. 1922. Roku 1928 na ustavující konferenci Mezinárodní federace národních normalizačních společností (ISA) v Praze se stal místopředsedou a posléze v roce 1931 předsedou ISA (do r. 1934).
ing. YVO DEÝL (narozen 1921 v Paříži)
* osobnost české normalizace, uznávaná i v zahraničí
* vystudoval ČVUT, fakultu strojní a elektrotechnickou.
* dosavadní člen prezídia ESČ
* Kam jste nastoupil do prvního zaměstnání po ukončení studií?
Bylo mně nabídnuto místo normalizačního referenta v Elektrotechnickém svazu československém (ESČ), tj. v organizaci, která po celou dobu první republiky zajišťovala technickou normalizaci v oblasti elektrotechniky. V té době se ESČ v poválečných poměrech stále intenzivněji angažoval v oblasti mezinárodní elektrotechnické normalizace. Vyhledával proto mladé inženýry s jazykovými znalostmi. To mně bylo blízké, neboť jsem se shodou okolností narodil v Paříži a mým mateřským jazykem byla francouzština. Slibně se rozvíjející mezinárodní spolupráce v elektrotechnické normalizaci však po mém nástupu, v důsledku změn po „vítězném únoru“, rychle ustávala. Přesto ještě do roku 1951 byl ESČ v roli československého národního komitétu za ČSR členem Mezinárodní elektrotechnické komise. Tato celosvětová organizace řídila prostřednictvím svých komitétů specializovaných na určitou oblast elektrotechniky vypracování mezinárodně uznávaných elektrotechnických norem.
* Padesátá léta byla podivná, nejen v normalizaci, málokdo z mladších si dovede dnes komunistický pořádek představit.
Nemohu si odpustit dokumentovat dobu trochu pikantní historkou: Technická normalizace musela také naplňovat na svém úseku plánovaného národního hospodářství dobové heslo Se Sovětským svazem na věčné časy, a nikdy jinak! Co mělo označení sovětských norem GOST, okamžitě se překládalo. Kdo znal na Úřadu ruštinu, měl výhodu. Tak se také v té době vášnivého přátelství přeložila i norma na kozácká sedla, která v Československu vůbec nebyla.
* V šedesátých letech se politická situace uvolnila, oba úřady se zase osamostatnily, mezinárodní spolupráce v technické normalizaci se západními zeměmi se rozšiřovala.
Paradoxně jsem byl právě v tomto období zavalen prací. Po roce 1967 jsem byl od Úřadu vyžádán generálním ředitelstvím koncernu TESLA, abych se v Tesle ujal funkce vedoucího útvaru normalizace. Již v předchozím období jsem totiž s tímto podnikem úzce spolupracoval. Po dohodě mezi vedením Úřadu a Tesly jsem však nadále zajišťoval sekretariát IEC TC 21. Byrokraticky se o mne obě instituce podělily, Tesla mne vždy na zahraniční jednání uvolnila a Úřad hradil cestovní náklady.
* V roce 1973 došlo k další změně zaměstnavatele, poslední. Byl jste vlastně celý život věrný elektrotechnické normalizaci.
Úřad pro normalizaci a měření, který byl nadřízen Elektrotechnickému zkušebnímu ústavu, požádal o moje uvolnění pro funkci vedoucího normalizačního útvaru v EZÚ. Tímto přechodem se i moje pozice sekretáře IEC TC 21 zjednodušila. Pokračoval jsem v ní až do roku 1982, kdy jsem odešel do starobního důchodu. Jako externista jsem ještě na základě smlouvy po čtyři roky fungoval jako sekretář komise IEC TC 21.
* Nyní jste již v důchodu a můžete jen vzpomínat.
Po změně režimu jsem navázal spolupráci s nástupnickou organizací Elektrotechnického svazu československého, kterou je dnešní Elektrotechnický svaz český. Jako člen jeho prezidiální rady nejen sleduji, ale i zajišťuji spolupráci s jinými organizacemi v elektrotechnické normalizaci.
Profesor ing. dr. VLADIMÍR LIST, DrSc. (1877-1971)
Narodil se 4. června 1877 v Praze. Velmi na něj zapůsobila Zemská jubilejní výstava r. 1891 v Praze a probudila v něm zájem o elektrotechniku, které pak zůstal věrný celý život. První praktické zkušenosti získal v přední české elektrotechnické firmě Křižík v Praze. Byl též spoluzakladatelem Elektrotechnického svazu československého a tím stanul i u základů československé normalizace.
Profesor List na kresbě Josefa Čapka - ilustrace ke knize svého bratra Karla Čapka ZAHRADNÍKŮV ROK, kde stojí mezi oběma zobrazenými literáty uprostřed s konví v ruce. Karel Čapek si jeho osobu vzal také jako předlohu pro literární postavu profesora Lupena v Továrně na absolutno.
