Hlavně v létě
Jarní slunce začíná pálit, pod vysokými stromy je ale v poledne příjemný chládek. Pomalou pohodu navíc v rozlehlém klášterním nádvoří, zarostlém sytě zelenou trávou, umocňuje ticho. Mírný hluk je slyšet jen zpoza dřevěných dveří v bývalém hospodářském dvoře. Sládek je uprostřed práce, připravuje se na zahájení sezony, kdy to tu začne zase žít a nádvoří bude plné cyklistů a turistů.
Výrobu tu nakopával ostřílený sládek Zdeněk Rieger, který předtím dlouhá léta strávil v Krušovicích a Rakovníku.
Dnes už má však vaření v Osseggu na starost Jan Vlk.
Změna přišla v roce 2015. To soukromá firma Empresa obnovila klášterní pivovar, který v Oseku fungoval od roku 1701 až do konce druhé světové války. „Výhoda menšího pivovaru je, že hned vidíte, jestli lidem pivo chutná, nebo ne,“ vysvětloval dřív Rieger, proč obrovský provoz vyměnil za malou varnu s kapacitou deset hektolitrů.
Sládek tady pracuje na vyvýšeném stupínku, odkud vidí nejen na technologii, ale i do útulného výčepu, kde sleduje, jak jeho výrobky lidem chutnají.
Pravděpodobně i díky respektu ke zdejší cisterciácké tradici se pivovar nepouští do velkých experimentů, natožpak do svrchně kvašených speciálů s exotickými chutěmi. I tak sortiment čítá pět druhů piv včetně „zabijácké“ tmavé osmnáctky Jindřich.
Během naší návštěvy jsme však raději zůstali při zemi. Jako první jsme ochutnali světlý ležák Philipp se 4,8 procenta alkoholu. V jeho vůni je cítit slad, v chuti zase příjemná hořkost, která není nijak významná a připomíná exportní ležáky. Pitelnost Philippa je velmi dobrá.
Zaměřili jsme se i na tmavý speciál Tomáš. Pivo s pěti procenty alkoholu upoutá výraznou vůní karamelového sladu, tento tón je významně znát i v chuti.
Požitek doprovází příjemná sladkost. Právě kvůli ní jeden Tomáš bohatě stačí, k celovečernímu popíjení se daleko víc hodí Philipp.
Pivovar Ossegg Rooseveltova 1, Osek Sládek: Jan Vlk
