Architekt Josef Pleskot si nedávno posteskl, že veřejný prostor je v krizi, že z českých měst pomalu mizí. Jeho náhražkou se stala velká nákupní centra.
Český člověk veřejnému prostoru příliš neholduje, vyplývá ze slov dalších architektů, kteří navrhují větší a velké bytové komplexy. Na objednávku developerů vznikají celé exkluzivní obytné čtvrti, které jsou obehnány zdmi a ploty a do nichž vejít můžete jen přes ostře střeženou vrátnici. Bezpečí nade vše! To, že takové uzavřené bloky nebo i celé menší čtvrtě devastují městský charakter zástavby, nikoho z developerů nebolí, co by neudělal pro movitého zákazníka. Když na takový oplocený exkluzivní lágr natrefíte na hranicích města, tak vám je nanejvýš líto volného prostoru a předměstské divočiny, kterou obsadil. Architektonické skvosty nebo cokoli jiného, co by lákalo k návštěvě ohrady, tam nebývají. Nejhorší ale je, když zdi a ploty rostou uprostřed živých čtvrtí. Stačí se podívat na některé ambiciózní projekty v Karlíně, ve Vokovicích nebo na Žižkově. Oplocený má být například Central Park od architektonické kanceláře A69 na žižkovské Parukářce. Obsadí místa, která dosud patřila všem pejskařům, maminkám s dětmi, výrostkům i důchodcům. Nabídne sice velmi kvalitní architekturu, ale jen svým obyvatelům. Svému okolí nepřinese nic, jen zahradí oblíbené pěší trasy.
Celý paradox vystoupí na povrch v propagačních textech plánovaného obytného souboru Na Krutci v pražských Vokovicích, který navrhl zkušený ateliér Kuba – Pilař. Investor inzeruje moderní obdobu vilových čtvrtí Prahy 6: Ořechovky, Hanspaulky, Bubenče nebo Podbaby. Dále ovšem čteme: „Celý obytný soubor, který představuje uzavřený areál s jedním vjezdem, vstupem pro pěší a objektem ostrahy, je s využitím zeleně oplocen a neprůjezdný.“ Zkuste si představit Hanspaulku nebo Ořechovku obehnanou plotem. Takhle sobeckou architekturu naši předkové naštěstí nestavěli, moderna měla být pro všechny. A není to příliš zvykem ani za našimi lesnatými humny. Že by stesk po ostnatých drátech?
