Tchas si vybírá investora mezi největšími stavebními koncerny unie
Václav Daněk se narodil 26. ledna 1948 v Praze. Stavební fakultu absolvoval v Brně. Společnost Tchas, která dnes zaujímá šesté místo v žebříčku největších stavebních firem u nás, založil v roce 1991. Daněk je členem představenstva Svazu podnikatelů ve stavebnictví, který jej nominoval do soutěže Manažer roku 2006 ve stavebnickém odvětví. K jeho koníčkům patří cestování a sport. V minulosti aktivně hrával fotbal, nyní se věnuje především tenisu.
EURO: Zahraniční koncerny nakupují české stavební firmy posledním rokem jako o život. Čím to? DANĚK: České stavebnictví už šest let po sobě roste. Loni vykázalo nárůst o pět procent, letošek sleduje podobný trend. V dynamice investování jsme se dostali na druhé místo za Irsko. Začíná období 2007 až 2013, kdy z evropských fondů dostaneme řádově přes 120 miliard ročně. Když ještě zohledníme roční objem investic v ČR kolem 450 miliard, pro nejbližších šest let by neměl stavební trh stagnovat.
EURO: Tchas je jednou z posledních velkých tuzemských firem, jež zahraničního partnera teprve hledá. Minulý měsíc jste otevřeli dataroom. Jaký je zájem? DANĚK: Evidujeme tři kategorie zájemců. První tvoří evropská špička stavebních firem, druhou představují developeři, což je pro nás též zajímavé. Hlásí se i finanční investoři včetně venture kapitálu. Budeme hledat partnera mezi největšími stavebními společnostmi. Chceme totiž, aby se Tchas napojil na evropské stavební struktury, a tím posílil své postavení ve střední a východní Evropě. Investora bychom rádi vybrali do pololetí letošního roku. Konkrétní zájemce o koupi uvést nemohu, jsem vázán dohodou s Deloitte (poradce pro prodej společnosti - pozn. redakce). Ze stavebních destinací se ve finále objevují firmy z Francie a Španělska.
EURO: Existuje ještě velký stavební evropský koncern, který není v Česku zastoupen? DANĚK: Je jich ještě řada. Evropa se integruje. Trhy 27 zemí EU jsou průhledné. Ovládá je řádově deset, maximálně patnáct velkých firem. Ty se postupně propojují a hledají společného jmenovatele pro průnik na další místa. Někteří z těchto lídrů v Česku již zastoupení mají, jiní tu vlastní pouze malou firmu a chtějí se rozšířit, nebo teprve hledají cestu do zemí jako ČR, Polsko, Slovensko, Bulharsko, Rumunsko. Pro ty jsme zajímaví.
EURO: Co byste dělal, kdyby došlo k prodeji firmy a vy dostal „padáka“? DANĚK: Svět je o tom, že vás buď někdo chce, a máte pro něj přidanou hodnotu, nebo ne. Partneři, kteří přicházejí, vysílají opačné signály. Požadují, abych zůstal. Víte, hodnotu stavební firmy dělají jen lidé.
EURO: A jejich umění získat zakázky… DANĚK: Ano, vztahy mezi investory a stavebními firmami jsou založeny na důvěře.
EURO: Loni v létě jste prodej firmy odmítal. Proč jste otočil a hledáte investora? Chybí firmě kapitál? DANĚK: Čím větší byznys, tím se mění potřeby společnosti. Pro malý byznys potřebujete specializované profese. Když začnete dělat větší byznys, hledáte manažery. Když děláte ten největší byznys, musíte mít za sebou kvalitní kapitál a know-how. Někdy je to trochu politikum. Pokročili jsme tak, že letos plánujeme obrat devět miliard korun, z čehož bude třicet procent činit export prací. Právě ve vývozu narážíme na stejné partnery, kteří se už pohybují v evropské špičce, a je těžké hledat metody, jak s českým, neřkuli moravskoslezským modelem zvítězit.
EURO: Myslíte si, že již česká firma nemá šanci přežít bez podpory zahraničního koncernu? DANĚK: Z nějaké menší firmy může vzniknout podobná společnost, jako jsme my. Je to obtížné, ale proč ne. Člověk by neměl být skeptik. Mohou přijít dravější lidé s know-how, zakousnou se do trhu a my budeme muset opět uvažovat: Porazíme je, nebo koupíme?
EURO: Platí na Tchas charakteristika dravé firmy? DANĚK: Kdybychom nebyli draví, tak nejsme tam, kde jsme. Boj s konkurencí i výstavba vyžaduje dravost, někdy i ostré nabídky. Je otázkou, kde končí solidnost a začíná riskování. Ještě jsme však nešli do jediné zakázky, u níž bychom od počátku předpokládali ztrátu. Tím neříkám, že bychom si nikdy „nenaběhli“.
EURO: Firmy často dohánějí nabídnutou cenu až v průběhu zakázky vícepracemi a dodatky… DANĚK: To je okřídlené téma. Dnes jsou soutěže transparentní. Všude je kritériem cena, a když se nabídka příliš odkloní od standardu, který je verifikován ostatními a cenou projektanta, investor by měl žádat rozklad. Touhou každého stavbyvedoucího je mít co největší efekt; pozice každého investora je opačná - nevydat zbytečně ani korunu.
EURO: Toto pravidlo platí hlavně pro soukromníky, ze státního „krev neteče“. Dříve se skloňovaly dodatky u liniových staveb - třeba železnic. DANĚK: Tam je to trochu složitější. Základní projekt řeší spojení z místa A do bodu B, ale už i při zahájení se ukazuje, že nejsou do projektu zakomponovány komunální problémy. Přijdou starostové nebo místní poslanci a říkají: Chceme tady odbočku nebo přistavět obslužnou stavbu…
EURO: To by ale mělo být zakomponováno do projektu. DANĚK: Kdo je dokonalý? Ještě jsem neslyšel o dokonalém projektu. Když dojde ke stavbě, řada věcí se musí korigovat.
EURO: Konkurenti přirovnávají Tchas k obrovi na hliněných nohou kvůli jeho přílišné závislosti na zakázkách z veřejného sektoru. Jaký je poměr veřejných a soukromých zakázek? DANĚK: To neumím přesně vyhodnotit. V poslední době jsme ale například dokončili na pražském Proseku 300 bytů pro Finep za 350 milionů nebo největší pilu ve střední Evropě za 650 milionů pro rakouského investora. Pro privátní investory pracujeme běžně. Ale určitě převažují veřejné zakázky, což v ČR platí i obecně.
EURO: V moravskoslezském kraji vyhráváte naprostou většinu tendrů. DANĚK: Tam pracuje ve stavebnictví všehovšudy 16 tisíc lidí, my jich zaměstnáváme deset procent. Proto je vždy velké překvapení, když Transparency International zjistí, že největší objem zakázek získává v Liberci Syner a v Ostravě Tchas. To je hra s čísly. Když chcete, statisticky dokážete cokoliv. To je podobné, jako když vedle Teska stojí obchůdek a vám se zdá podezřelé, že do Teska chodí víc lidí.
EURO: Řekl byste, že máte užší vztahy s místními politiky? DANĚK: Užší vztahy musíte mít s každým. Firma je součástí hospodářského, politického, kulturního a sportovního dění, přece tu žijeme. Říci, že se nestýkáte s managementem kraje, nejde.
EURO: Jak by zněla vaše definice lobbingu? DANĚK: Tohle slovo u nás spojuje každý s něčím nekalým, s korupcí a podvody. Ale lobbing funguje na celém světě, dokonce má mnohdy oficiální název. V Česku jsme mu dodali pejorativní nádech, ale jde o legitimní věc; všichni za něco lobbujeme. V lobbingu vidím normální snahu každého podnikatele, jak se dostat k zakázce. Otázkou zůstává, kde leží ta hranice. Jestliže diskutujete s politikem, že je třeba něco postavit - a vidíte jen osobní prospěch ,- je to špatně.
EURO: Je sponzoring součástí lobbingu? Podle čeho vybíráte, co podpoříte? DANĚK: Obojí je součástí prostředí, v němž žijete. Neřeknete ne, když je tam potřeba podpořit kulturu či sport. Dáváme peníze i na věci bez rovnice, že se nám to někdy možná vrátí. Podporujeme i hypoterapeutický ranč v Hlučíně. Když vidíte hendikepované děti nebo snahu manažera, který areál řídí a sám z toho nic nemá, smekáte před ním.
EURO: Jak jste začínali s Milanem Lasákem, jenž vlastní čtyřicet procent firmy, budovat Tchas? DANĚK: Za měsíc oslavíme šestnáct let. Začínali jsme jako Ferda Mravenec - práce všeho druhu. Podnikali jsme ve stavařině, zároveň obchodovali. Obchod byl paradoxně katalyzátorem stavební části firmy. Ani dnes není stavebnictví oborem, v němž se vydělávají nějaké extra peníze. Postupně jsme skupovali firmy, profilovali se. Nejsme žádná transformovaná státní organizace. Nákupy jsme financovali z fungujícího obchodu s uhlím. Chtěli jsme stavět pro OKD, oni neměli peníze, a tak nám za práci „nasypali“ uhlí. Na surovině jsme vydělali několikrát více než na stavění.
EURO: Když OKD ovládli Koláček a Otava, vám podnik zastavil dodávky a vy jste se museli soudit. DANĚK: Doba byla, jaká byla. Pravidla moc nefungovala. Člověk by se neměl otáčet zpět a říkat, zda to bylo dobré, nebo špatné. Obchody s uhlím nám stačily k tomu, že jsme již v roce 1993 vytvořili obrat 1,4 miliardy, přitom rok předtím jen 250 milionů. Se změnou vlastníka OKD jsme se k palivu vrátili. Letos naše firma prodá asi 650 tisíc tun uhlí, uhelný obchod nám vytvoří obrat 1,5 miliardy korun. Stavařina zhruba devět miliard.
EURO: Jediný segment, který nemá Tchas podchycený, jsou silnice. Nesnažili jste se tam proniknout? DANĚK: Od počátku jsme se chtěli oborově vyprofilovat - zaměřujeme se na železniční stavitelství. Koupili jsme firmu, jež dělala pro železnice 54 let, jen neměla schopnost prosadit se na trhu. A v tom jsme jí pomohli. Pouze šest firem v zemi umí stavět koridory. S touto schopností jsme pronikli na Slovensko i do Polska.
EURO: Jaká je tamní úroveň tratí v porovnání s našimi? DANĚK: Jsme úplně v předstihu, koridory se tady začaly stavět v roce 1992. Zbývá jen dostavět třetí a čtvrtý koridor a celá ČR bude mít síť kolejí pro rychlosti 160 kilometrů v hodině. Slovensko začalo pět let po nás, v Polsku teprve předloni. Pro nás je jejich zpoždění výhodné. Díky tuzemským referencím můžeme bez obtíží soutěžit kdekoliv v Evropě.
EURO: Neláká vás Bulharsko a Rumunsko? DANĚK: Tyto státy jsou výzvou pro všechny východoevropské firmy. Evropa je protnuta deseti koridory, v nejbližších letech se tam začnou stavět. Musíte však mít znalost prostředí a vědět, jak tam vstoupit. Například v Polsku jsme museli koupit dvě stavební firmy, abychom mohli do tendrů. Založení dcery je záležitost pomalá a nejistá. Vstupujeme na cizí teritoria tak, že angažujeme člověka, který nám udělá průzkum prostředí a konkurenčních firem, načrtne perspektivy jednotlivých oborů, připraví výhled, co můžeme čekat dnes, zítra, pozítří. Třeba pro Bulharsko už je hotov. Je to zajímavé prostředí, ale stále hodně odlišné. Ještě tam neplatí soutěžní parametry jako v EU, takže jim úplně nerozumíme. To se, myslím, do roka změní. Podobně jako u nás v minulosti, i tam není vždy kritériem cena. S tím jsme se naučili žít. Možná proto se nás západní firmy bojí. Máme zhruba šedesátiprocentní náklady na práci a osmdesátiprocentní produktivitu.
EURO: Tím spíše je zarážející cena koridorů a silnic v porovnání s Evropou. DANĚK: Přestavba koridorů je jiná, přestavujeme staré tratě na rychlosti 160 kilometrů. Někdy vyjde nová stavba levněji. Musela by se porovnat přesná technická zadání staveb, což se nestalo.
EURO: Nebudou se brzy tratě opět přestavovat na rychlost 250 kilometrů? DANĚK: Časem ano, ale zvolili jsme rychlost, na kterou jsme měli. Začali jsme v roce 1992 a dnes jsme jedním z mála států, který má obnovenou páteřní síť železnic. Kdybychom stavěli na 250 kilometrů, tak dnes dojedete Pendolinem do Pardubic, ne do Ostravy. Za prvé by to stát nefinancoval, za druhé nebyly ani firmy technicky připraveny. To, že české společnosti zvládly koridory na rychlost 160 kilometrů, je dobrá visačka.
EURO: Jmenujte stavbu, na níž jste hrdý. DANĚK: Stavařina má spoustu negativních a jeden výrazně pozitivní moment. Když se ohlédnete, vidíte to, co se vám povedlo a co méně. Hrdý jsem na během 8,5 měsíce zrekonstruovanou ČEZ Arénu pro hokejový šampionát 2004, dále na rekonstrukci sídla RWE v Ostravě, za kterou jsme získali ocenění Stavba roku 2003. A také na zmiňovanou pilu v Paskově pro soukromého investora.
EURO: ČEZ Arénu ovšem řadí někteří Ostraváci k vašim pomníkům. Ze schválené rozpočtované ceny 200 až 300 milionů se ta konečná vyšplhala na 700 milionů korun. DANĚK: Kritici by se měli ptát, co se tam udělalo. Kromě rekonstrukce bylo přistavěno parkoviště i hotel. Na aréně pracovalo 500 lidí denně. Dva stavbyvedoucí z toho měli psychické problémy. Vše zkoordinovat není legrace.
EURO: Chcete se v budoucnu více zaměřit na inženýrské a ekologické stavby? DANĚK: V této oblasti se soustředíme především na rekonstrukce čistíren odpadních vod. Jen v Polsku se musí modernizovat 1500 čističek a obnovit 210 tisíc kilometrů kanalizačních sběračů. Je to dlouhodobá příležitost.
EURO: Špatnou zprávou bylo zřícení vašeho sídla. To není pro stavební firmu pěkná vizitka. DANĚK: Koupili jsme dům bez stavebních základů. Byla to nepříjemná událost. Dnes však na místě původního domu vyrostla moderní administrativní centrála společnosti. Co vás nezničí, to vás posílí.
