Problémy v OKD jsou důsledkem diskriminačního přístupu českých vlád k celému hornictví
České země byly po staletí bohaté na nerostná ložiska. Středověkou éru zlata nebo stříbra nahradilo uhlí a uranové rudy. Všichni panovníci věnovali hornictví mimořádnou podporu, přinášelo totiž zaměstnanost i obecné bohatství. Stejně to viděli představitelé nového státu, který zdědil po RakouskuUhersku víc než 90 procent dolů. V ekonomice první republiky hrály nemalou pozitivní roli.
Osvícené smýšlení panovníků a demokratů první republiky však nenalezlo adekvátní ohlas u politiků po roce 1989. Diskriminace hornictví začala v roce 1991 přijetím vládního usnesení o tzv. ekologických limitech těžby, které výrazným způsobem omezily rozvoj severočeského revíru. Nikdo z tehdejších politiků si neuvědomil, ani se nezajímal, co je příčinou neúnosné ekologické situace. Nebyly jí uhelné doly, ale elektrárny, v té době nevybavené účinným odsiřováním.
Důvody omezení těžby už pominuly a citované usnesení vlády nemá žádnou oporu v horním zákoně. Přesto je tento právní akt argumentem pro znemožnění rozvoje dolů.
Uvědomují si politici, že vrácení těžby na Lomu ČSA do původních parametrů si vyžádá náklady 10 až 20 miliard korun? A že je zaplatí občan v ceně uhlí?
NA OKRAJI ZÁJMU Naše vlády se v antagonistické politice vůči hornictví nezastavily ani jinde. Příkladem je Důl Frenštát. Jeho geologický průzkum je soustavně odmítán, těžba plynu z něj by přitom byla velkým přínosem. Vytvořila by pracovní příležitosti, zejména pro havíře z blízkého Paskova. Proč mu politici více než 15 let brání?
Smrtelným úderem hornictví pak byla nedávná změna horního zákona. Zrušením možnosti vyvlastnění, respektive nuceného nájmu k umožnění těžby, si stát zablokoval přístup ke svému nerostnému bohatství. Kvůli těmto zásahům se hornictví dostalo na periferii zájmů společnosti.
A jak se k tomuto odvětvějí staví vlády jiných států Evropy? Těžba byla dotována v Polsku, Německu, Španělsku i jinde. Vždy šlo o její útlum s akcentem na sociální dopady.
Sledoval jsem program v saarbrückenském revíru, rozvržený na zhruba deset let. Proběhl bez nejmenších sociálních problémů, stávek, protestů. Dokonalá znalost tohoto procesu mě přesvědčila o naprosté nekompetentnosti těch, co chtějí stejný problém řešit tady.
České hornictví po roce 1990 pracovalo bez státní podpory. Česko tak ušetřilo značné ? nanční prostředky a mělo by je využít na řešení sociálních problémů na Ostravsku. A myslím, že v krátké době i v severních Čechách.
AMERICKÝ DUMPING Jednou z příčin potíží OKD je i rozvoj těžby břidlicového plynu ve Spojených státech, kde díky němu energie zlevnila na zhruba 40 procent nákladů. V Česku nebylo vyhověno ani jedné žádosti na průzkum ložisek i přesto, že české ? rmy jej realizují v zahraničí. I to dokládá vztah státu k hornictví.
Dovoz černého uhlí z USA za dumpingové ceny likviduje nejenom české, ale i evropské černouhelné doly. A jakou roli v tom sehrává EU? Určuje nám sice, jak označit láhve s rumem či kolik prostoru dostanou slepice v kurníku. Jaká opatření ale přijala ve věci dovozu uhlí z USA? Je evidentní, že žádná. Přesto si myslím, že zmíněný dovoz je jevem přechodným a přirozeným způsobem pomine.
SPOLEČENSKÝ DLUH V Česku nyní řešíme problémy spojené s Dolem Paskov. Předně podotýkám, že z hlediska rozvoje revíru je jednoznačně určen k postupné likvidaci. Úložní poměry, vývoj uhelných slojí, jejich mocnosti a z nich vyplývající produktivita práce neumožňují rentabilní provoz.
A to ani v očekávaných příznivějších podmínkách vývoje cen uhlí na trhu. Uzavřít Důl Paskov co nejdříve je jediným ekonomickým řešením. Jiná alternativa rovná se prodlužování beznadějné agonie. To se však netýká dolů v karvinské části revíru. Tady se pracuje v podmínkách zcela odlišných a v budoucnosti lze očekávat efektivní těžbu.
Protesty horníků v Paskově musíme ale brát velmi zodpovědně ve vztahu k existenci a obživě jejich rodin. Zajistit jim budoucnost je povinností státu. Záměr přenést ji na podnikatele nechápu. Podniká se přece pouze a jedině za účelem zisku. Úvahy o gentlemanství a čerpání rezervních fondů vyjadřované našimi politiky jsou nereálné.
Vláda Jiřího Rusnoka však pouze dopíjí kalich hořkosti, který jí načepovaly její předchůdkyně, a značné množství moku zůstane i pro kabinet nový. Jako člověk spojený s hornictvím více než 60 let zmíněné přístupy exekutivy státu odmítám. Je jasné, že Česko sklízí výsledky svého vztahu k hornictví a nemělo by se od řešení sociálních problémů distancovat. Situace v uhelných revírech by proto měla být impulzem pro budoucí vládu k přehodnocení vztahu naší společnosti k hornictví.
O autorovi| Prof. JUDr. Ing. ROMAN MAKARIUS, CSc. esk} univerzitnm profesor, v letech 1997 2008 stýl v ele eskiho bý skiho z adu
