Kalouskova snaha vymazat stavební spoření z mapy finančních produktů utrpěla smrtící ránu
Vyjednávání o nové podobě stavebního spoření je v plném proudu a minulý týden se opět po nějaké době o tématu rozhořela diskuse. Své stanovisko k velké novele zákona o stavebním spoření totiž zveřejnil Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny. Šlo o legislativní rutinu mezi prvním a druhým čtením připravovaného zákona.
Některá média servírovala veřejnosti jako výstup z jednání hospodářského výboru zprávy o tom, že státní podporu ze stavebního spoření nebudou smět klienti použít na cokoli, zásadní informace však zapadly. Nejenže zmiňované zavedení účelovosti bylo pouhým doporučením, poslanci výboru navíc připojili k novele pozměňovací návrh.
A ten si zaslouží značnou pozornost. Vzhledem k tomu, kdo pro něj hlasoval, ho lze interpretovat jako jednoznačné tažení poslanců vládní koalice i opozice proti touze Miroslava Kalouska vymazat stavební spoření z mapy finančních produktů v Česku.
Z asi patnácti pozměňovacích návrhů byl zásadní ten, který předložil poslanec Občanské demokratické strany Vladislav Vilímec.
Jeho návrh zachovává takzvanou specializaci, podle níž budou smět stavební spoření nadále prodávat pouze speciální banky -stavební spořitelny. Kromě členů výboru se stranickou příslušností k TOP 09 pro něj hlasoval téměř celý hospodářský výbor.
Podle představ šéfa státní kasy Miroslava Kalouska, vtělených do návrhu novely zákona o stavebním spoření, se měl okruh poskytovatelů od roku 2015 rozšířit i na univerzální banky. A zatímco stavební spořitelny by musely dál dodržovat princip kolektivu, zjednodušeně řečeno by směly získané vklady jen velmi omezeně a především bezpečně investovat, bank by se tyto restrikce netýkaly. Naspořené prostředky by mohly použít na cokoli. Šéf hospodářského výboru, sociální demokrat Milan Urban, týdeníku Euro řekl, že šanci, že tato změna projde také Poslaneckou sněmovnou, vidí vzhledem k tomu, kdo pro ni hlasoval, na devadesát až pětadevadesát procent.
Po stanovisku Legislativní rady vlády, která plán v podobě otevření trhu stavebního spoření ostatním bankám rozcupovala už loni, se jedná o další komplikaci Kalouskovy snahy zlikvidovat stavební spořitelny. A jak naznačuje Urban, zřejmě i definitivní.
Pokud by totiž došlo k otevření trhu, spořitelny by zákonitě začaly ztrácet klienty. Snaha bank přilákat nové duše třeba na dotované sazby je pověstná. Následně by došlo k omezení schopnosti stavebních spořitelen poskytovat úvěry na bydlení a garantovat pevné úrokové sazby. Klienti by pak museli financovat své rekonstrukce a modernizace prostřednictvím spotřebitelských úvěrů, což vzhledem k úrokovým sazbám pro ně nebude dostupné anebo budou mít problémy se splácením. O pochybné schopnosti Čechů spořit, kterou alespoň částečně vylepšily právě stavební spořitelny, ani nemluvě.
Na plánu ministerstva financí umožnit více subjektům prodávat stavební spoření by nebylo nic divného. Zvýší se konkurence, mohly by klesnout poplatky a také nabídka pro klienty by mohla být zajímavější. Proč by ale měly mít komerční banky na úkor stavebních spořitelen výrazně jednodušší podmínky?
Už Legislativní rada vlády se přitom snažila varovat, že zmiňovaná pasáž je v rozporu s právem Evropské unie, Ústavou České republiky i Listinou základních práv a svobod. A upozornila na riziko arbitráže, jež by mohla hrozit ze strany některých stavebních spořitelen. Ministerstvo financí ale tyto připomínky ignorovalo.
Stavební spořitelny stejné argumenty opakují přes dva roky a nikdo je neposlouchá.
Není divu. Jde o pohodlný, a hlavně lukrativní byznys, takže budou automaticky proti jakékoli změně, která by segment byť jen trochu sešněrovala, jak zaznívaly argumenty odpůrců stavebního spoření.
Snad už Miroslavu Kalouskovi došlo, že tady narazil. Pokud bude chtít opravdu zatočit se stavebním spořením, musí si najít jinou cestu.
O autorovi| PETRA PELANTOVÁ, pelantova@mf.cz
