C h e m a p o l G r o u p
Budoucnost podniků Chemapol Group je po vyhlášeném konkursu značně nejistá. To, zda jim ostře sledovaný proces pomůže, nebo je naopak strhne do propasti, však bude pro další vývoj velmi důležité. Podobnou strukturu a podobné problémy mají i další domácí „impéria .
Bankrot Chemapol Group zatím zdánlivě probíhá hladce. Správci konkursní podstaty tvrdí, že firma má účetní doklady v pořádku a že proces nemusí ublížit výrobním podnikům. Podmínkou ovšem je, aby proběhl rychle.
Vlastníci Chemapol Group se ovšem rychlému průběhu brání. Proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze podali odvolání. Dalším krokem, který může rychlé ukončení procesu značně zkomplikovat, je probíhající skupování pohledávek. Inzerát, který nabízí kromě odkoupení pohledávek Chemapol Group totéž i u jeho nejzajímavějšího výrobního podniku (jméno AliaChem oficiálně nahradilo dřívejší Synthesii až 31. 12. 1998), se objevil v tisku už 8. ledna.
Rychlému rozhodnutí se snaží vlastníci Chemapol Group zabránit z prostého důvodu. Konkurs mateřské firmy ohrožuje jejich majetek a procesními průtahy by mohli získat oddechový čas. Podle Radima Masného, který koncem minulého roku utopil spolu s dalším moravským podnikatelem Romanem Zubíkem v nynějších akciích Chemapol Group přes 200 milionů korun, bude firma usilovat o to, aby ji vláda zařadila do chystaného revitalizačního programu.
Snaha o stažení konkursu má však podle odborníků jen malou šanci. I kdyby se právníkům Radima Masného, kterého zastupuje pražský advokát Tomáš Sokol, podařilo soud přesvědčit, že návrhy nebyly po formální stránce správné, důvody pro prohlášení konkursu (předlužení a neschopnost splácet dluhy) se tím nemění. Firma by sice mohla po formálním odvolání konkursu přesvědčit věřitele, kteří návrh podali, aby to znovu nedělali, na dohodu o přednostním vyrovnání jejich pohledávek by však potřebovala nejméně dvě miliardy korun.
Tuto částku přitom dluží jen ČSOB a Credit Lyonnais, tedy bankám, které svůj návrh oficiálně potvrdily. Podle informací týdeníku EURO se však už před jeho prohlášením přidal i další věřitel, Raiffeisenbank.
Od prohlášení konkursu (27. ledna 1999) navíc běží lhůta pro přihlášení dalších pohledávek a ke zmíněným navrhovatelům tak přibudou další věřitelé, které by už nemohl Chemapol Group obejít. Je tedy jen málo pravděpodobné, že by na podobné vyrovnání sehnal peníze. Jen bankám a jen v jistinách (bez naběhlých úroků) dluží celkem kolem šesti miliard korun.
Vlastníkem Chemapol Group je vedle skupiny Radima Masného, která podle informací týdeníku EURO dosud zaplatila jen část ze svých 47 procent akcií, také Investiční a Poštovní banka. Její ztrátové spojení s Chemapol Group by se však při pomoci v pokusech odvrátit konkurs dál prohloubilo. Přitom například u téměř dvoumiliardového úvěru, který firmě poskytla, musela už pětkrát měnit splátkový kalendář.
Podle oficiálních dat drží Investiční a Poštovní banka přímo necelých devatenáct procent akcií Chemapol Group. Ve shodě s ní však jednají i některé menší fondy a další vlastníci. Například firma Proventa, kterou založil spolu s bývalými manažery Chemapolu odvolaný šéf impéria Václav Junek. Proventa má nyní mírně přes jedenáct procent akcií. Naopak nejasná je pozice bývalého investičního fondu Apollón Holding, který má v Chemapol Group zhruba devítiprocentní podíl. Podle hlasování na poslední valné hromadě se však zdá, že má skupina kolem IPB podobný podíl jako podnikatelé Radim Masný a Roman Zubík.
Ke skupování pohledávek se zatím nikdo z vlastníků nehlásí. Tento úhybný manévr, kterým by se mohli stát významnými věřiteli své krachující firmy, je však velmi málo pravděpodobný. Při zadlužení Chemapolu by si dosažení takovéto pozice vyžádalo obrovskou sumu investovanou se značně nejistým výsledkem.
Konkursnímu správci navíc nemohou ani věřitelé nic nařizovat, mohou však řízení úspěšně prodlužovat tím, že svou vahou pohledávek ovládnou věřitelský výbor. I když tento výbor na činnost správce pouze dohlíží, může soudu podávat návrhy týkající se průběhu řízení.
Jak Václav Junek, tak IPB svou angažovanost v podobné operaci popírají. Rovněž okaté prodlužování konkursu má podle mnohých expertů v případě ostře sledované kauzy Chemapolu jen malou naději na úspěch.
Snaha majitelů o oddálení konkursu je nyní v přímém rozporu se zájmy výrobních podniků skupiny. Ty mohou přežít jen při rychlém postupu. Potvrzují to i první signály z AliaChemu. I firmu, která je nepochybně nejzdravější a vysoce perspektivní součástí skupiny, začínají tlačit ke zdi nejen dodavatelé, ale i bankovní věřitelé. Banky se sice v minulých dnech dohodly na tříměsíčním hájení, dodavatelé však platební podmínky zpřísňují. Hrozbou je i chování dlužníků firmy, kteří mohou situace využít k tomu, aby se naopak s platbami opožďovali.
Přesto má AliaChem stále pro svou záchranu a úspěšnou cestu k novým vlastníkům dobré předpoklady. Pokud by konkurs skončil rychle a na špičce pyramidy, o podíly přijdou jen přímí vlastníci Chemapol Group. AliaChem by do něj dokonce nemusel vůbec spadnout. Krachující matka ho totiž nevlastní přímo. Mezi ní a touto perspektivní dcerou je ještě subholdingová společnost C. H. Chem. Tato vazba může podle některých odborníků AliaChem z konkursní podstaty zcela vyloučit. I kdyby se však lavina bankrotu přes tento obranný val nakonec převalila, má AliaChem nepochybně naději i v revitalizačním programu vlády. V jeho případě by přitom byla pomoc státu lépe zdůvodnitelná než při pomoci, která má (podle představ vlastníků Chemapol Group) směřovat k bezednému holdingu.
